pm

Pohled nezasvěcených neposoudím, ale pro každého, kdo o Sidonii a jejích přátelích či dobových souvislostech už něco věděl: ztráta času.

Přiznávám to nerada, ale postrádala jsem tu svěžest románové předlohy.

Otec vyhořelý válečnou zkušeností, matka ubitá finační nejistotou a děti nepostižené osvětou, vše jistěno solidními herci...zaděláno bylo na příjemné drama. Ale první hodinu jsem protrpěla, protože ta rozjívená forma mi nesedla, navíc jsem chvílemi měla pocit, že sleduji parodii.

Hymna sebevrahů mi ani na moment nepřišla beroucí dech, natož život. Nezasáhlo mě to tak, jak by mohlo, protože ve stejném duchu se nese celý film: hezké, ale příliš učesané. Joachim Król je ale herecky velmi zajímavý a Budapešt, kterou si ze svých průjezdů pamatuji jako šedivé město, jsem díky kameramanovi dostala chuť lépe poznat. 70%

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně.

Čest kameramanovi a výtvarné stránce, jinak si ale myslím (a to Falca neposlouchám, jen si dobu, kdy vedl hitpárady, velmi dobře pamatuji), že nejznámější rakouský zpěvák minulého století by si zasloužil o hodně plnokrevnější biografii.

Přímo jsem se nenudila, i když sofistikovaná a svěží ukázka žánru to rozhodně není, navíc těžce předvídatelná milostná zápletka je také za míň. Půl hvězdičky navíc za Pedra Armendárize a za Mitchuma-mám ráda oba. 65%

Jako propaganda nedívatelné, nekonečné, životopis německého komunistického vůdce natočený v polovině padesátých let v ideologickém balení nemohl vypadat jinak. Dialogy zhusta komické, ale řemeslně poctivé a vizuálně, jakkoliv mne nezbytné ladění do ruda silně iritovalo, hodně zajímavé. Tolik patosu a prázdné pompéznosti težko hodnotit, v globálu oba díly 50%.

Začátek vypadal slibně, měla jsem pocit, že se mi dostane kusturicovské mozaiky...no napády vyšuměly a já měla co dělat, abych to dodívala.

Dívka čarokrásná, Giancarlo Giannini -jak jinak- zajímavý...a Delon? Nepočítám-li Rocca, nestává se mi často, že by mne těžce a jednoznačně dojímal. Každopádně: z ruky mi ještě nikdy nikdo nehádal, ale to vědomí, že osudu jeden neunikne, je až nesnesitelné.