ajuska

Tenhle film je idealistický a skoro až nechutně vlastenecky patetický (a kdyby se zrodil o několik desetiletí později určitě by mu to neprošlo), ale přesto mě nějakým způsobem dostal. Nevím, jak se to Caprovi podařilo, ale ten vývoj posaný Douglasem tu opravdu funguje. Na začátku jsem jako cynik koukala skrz prsty na naivního Smitha, aby si mě vzápětí plně získal a já musela s plnou tíhou prožít jeho bezmocnost proti neskutečné politické mašinérii. Vynikající film, který si zaslouží plné hodnocení, protože přes drobné zápory, jež by mi jinde nejspíš vadily, vím, že si ho brzy pustím znovu.

Že já se na takové filmy vždycky ze zvědavosti kouknu... Může mi např. někdo vysvětlit, proč musí být v každé parodii z poslední doby breakdance taneční číslo? Jeho humoristický potenciál mi asi nějak uniká, protože já z podobných momentů cítím akorát trapnost dotaženou do neskutečné výše. O nechutnostech, příšerných rádoby fórech (často ještě přiblble polopaticky vysvětlených) a nefunkčních popkulturních odkazech (taky doslovně vysvětlených) se už radši ani rozepisovat nebudu. Pokud tohle má být směr novodobé parodie, tak se s tímto žánrem brzy rozloučím.

Podařený komorní snímek pro dva skvělé herce, který se po převážnou většinu času odehrává pouze v malé pronajaté chatce a v pravidelných časových skocích, přičemž krátká setkání dvou milenců dokáží prozradit takřka vše z jejich životů, jež divák explicitně vůbec neuvidí. Některé dialogy a scény jsou opravdu vynikající, tenhle nenápadný a prakticky neznámý film mě proto moc potěšil.

Přeplácaná, kýčovitá, rozjařená podívaná, u níž máte chvílemi pocit, že chce kombinací profláknutých hitů, barevné líbivosti, tanečních čísel ve stylu diskoték 70. let a jalově rozvíjeného a na písně uměle napasovaného příběhu zabít dobrý vkus, ale přesto jí nemůžete upřít, že má určité kouzlo a dokáže pozitivně naladit.

Pohádka se naplnila. Ačkoli jsem první film hodnotila jako poměrně slabý a klišovitý, musím uznat, že ve srovnání s tímhle byl ještě docela nápaditý. Ústřední dvojice je nesympatická, zápolení sokyň působí docela křečovitě a do vtipnosti má daleko a řešení problému přichází tradičně v čas nejvyšší. Jedna hvězda je za to, že přes všechny nedostatky je film stravitelný, neznechutil mě a v pozdních nočních hodinách to byl docela dobrý "výplach mozku".

Film, ve kterém selhává snad úplně všechno. Zápletka je vcelku tuctová, její podstatu odhalíte poměrně brzy a nějakého zvratu či zásadnější pointy se už nedočkáte (pokud za ni nebudeme považovat poučení, že kdo kouří dostane rakovinu plic). Filmu absolutně chybí tempo, přes nepříliš dlouhou stopáž působí strašlivě rozvlekle a nudně. To vše "korunují" jalové dialogy mezi ústřední dvojicí, především Scullyová pronáší moudra, která hodně brzy začnou lézt krkem. Shrnuto a podtrženo - jeden z nejhorších filmů, jaké jsem letos viděla v kině. Ale jako čtyřicetiminutová epizoda seriálu bez té zbytečné vaty by to bylo docela fajn.

Ačkoli je tahle romantika trochu netradiční tím, že se zabývá jinou věkovou skupinou než většina ostatních, hraje tu můj oblíbenec Jack a začátek vypadá velmi slibně, musím ji nakonec hodnotit obligátními třemi hvězdičkami jako další z nekonečné řady průměrných romantických komedií. Jak už jsem zmiňovala rozjezd filmu byl velmi podařený, především díky konfrontaci hlavních postav, bohužel druhá hodina už značně drhne, je nudnější a o poznání méně zajímavější. Jak to dopadne, všichni víme, ale cesta k tomu se zvláště v posledních minutách jeví poněkud kostrbatá.

Fajn romantika, která se rozvíjí okolo knih Jane Austenové. Příběhy jednotlivých žen nepřinášejí nic extra ojedinělého, většina je jen variací na již mnohokrát viděné, ale vše se nese v maximálně příjemném, pohodovém duchu, jakým se dám po večerech ráda pobavit. Jinak znalost knih Austenové rozhodně není nutností, ale v pomůže pochopit některé vzájemné interakce a v jistém smyslu tak prohlubuje příběh. 3,5*

Ano, prosluněné Toskánsko je nádherné, ale to nic nemění na faktu, že tento film naprosto postrádá zajímavější děj, něco, co by ho táhlo kupředu. Je to sice vskutku taková příjemná pohodovka, ale já se zkrátka po většinu času nudila, italské charaktery mě moc neupoutaly a drobné epizodní zápletky s klasickými motivy nevzbuzovaly pozornost. I když k nějaké domácí práci, třeba takovému žehlení, by to byla ideální kulisa.

Asi ne pro každého, ale svou jednoduchostí, přímočarostí, zároveň meditativností, hmatatelnou skutečností, silným závěrem a zachycením krásy i drsnosti přírody neuvěřitelně působivé drama o jednom úniku z falešnosti a prázdnosti našeho světa. Ale také o tom, že každá věc má dvě strany.