Pan Smith přichází

Znáte to: člověk dospívá a vidí, jak svět funguje, pak postupně rezignuje, přichází o iluze a ideály, pohrdavě a sobecky se uzavírá, možná skončí jako přízemní zapšklá p*ča... Caprův Mr. Smith vás ale třeba, skrze příběh naivního gee-whiz prosťáčka v Senátu, přeci jen nabije, upevní víru ve vyšší hodnoty a vůbec, odhodlá nevzdat se svých vlastních přesvědčení, ať už proti stojí sebevětší mašinerie - viz. obstuktivní specialitka zvaná "filibuster" (x). Jasně, třeba brát s rezervou, stejně ale pěkná, nadčasová message, skvělá režie, bomba při studiu politologie, Stewart padne jak ulitý. (30.01.2019)

Můj čtvrtý film od Franka Capry, který mi zas a znovu potvrdil, že tohle je prostě jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který ví, jak na mě, jak natočit film, aby se mi líbil. Pan Smith přichází je vynikající snímek, v němž Capra opět umně uplatnil všechny svoje postupy. Opět je zde humanismus, láska, vítězství "malých" lidí nad těmi mocnými, je tu patriotismus, ale rozhodně ne patos, lacinost, prvořadé ždímání divákových emocí. Capra uměl podobné filmy točit s citem, takže vám nikdy nebudou připadat povrchní nebo účelové. Smith je dokonalý hrdina, dokonale zahraný. Budete mu fandit od počátků. Zprvu milý ťulpas zanedlouho ukáže, zač je toho loket a vy budete překvapeni, jak vás Capra chytl na udičku. Jo a scény ze senátu jsou více než dokonalé. Já tleskám. (06.04.2012)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)