Ducharme

Music, what does it communicate? Is a truck passing by music? Geniální pohled na otázky ticha a zvuku v interpretacích dvou jedinečných experimentátorů Rahsaana Rolanda Kirka a Johna Cage. There is no such thing as silence!

Koralína je po vizuální stránce originální, velmi nápaditý snímek. Její svět za tajemnými dveřmi je uměleckým dílem, které diváka překvapuje a udivuje s každou další vteřinou. Oproti tomu děj značně pokulhává - místy jsem se poměrně dost nudila. Příběh je předvídatelný, konec už ani předvídatelnější být nemůže a vůbec celá zápletka je zpracovaná poměrně ploše - žádný strach, žádné napětí, žádné očekávání - prostě nic. Co se postav týče - Koralína - aneb bizarní kombinace Carrollovy Alenky s Larou Croft - je, ruku v ruce se svými rodiči, asi tou nejméně zajímavou, kterou Selick a Gaiman nabízejí. Asi nejzajímavější, rozhodně nejlépe vymyšlená a propracovaná je postava kocoura - elegantní a tajemný, s dokonalým hlasem Keitha Davida, který vytváří perfektní atmosféru v každé scéně. Po hudební stránce nemám co vytknout - různá témata perfektně doplňují obrazy. Písně sice nejsou tak chytlavé, jako tomu bylo v případě The Nightmare Before Christmas, ale Koralína se jako muzikál netváří, že... Tento film mohl být zajímavou podívanou, to by se však Selick nesměl snažit zavděčit všem.

Historie zachycená v hudbě. Výborně natočený dokument osvětlující Šostakovičovu tvorbu 30. a 40 let odrážející atmosféru v Rusku za vlády Stalinova režimu. Všichni známe historii, všichni jsme viděli záběry zubožených lidí ze Stalinistického ruska, všichni víme, že to co se dělo bylo hrozné, ale kdo si to dnes dovede opravdu představit - kdo se do těch lidí dovede ještě vcítit? Pusťte si Šostakovičovu symfonii č. 4 a pochopíte... Doporučení: Altovaya sonata. Dmitry Shostakovich

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to!

Jednoduše geniální! Tohle bych chtěla vidět na velkém plátně!

Tak tohle mi hodně připomnělo o 30 let starší hrátky Man Raye, jako jsou Retour à la raison nebo Emak-Bakia ovšem mnohem slabší.

Tohle rozhodně nebyl tak špatný film jak z něj tady všichni dělají! Režie je kvalitní, hudba je k danému žánru výborná a efekty jsou dost dobře propracované. Co se hereckých výkonů týče - nadávat tady na Balea je hloupost, protože zahrál co mohl, nevím kde přesně - ve které části filmu - se od něj očekávaly nějaké strhující výkony, které by nepůsobily pateticky, Worthington byl, alespoň pro mě, skvělě rozpolcený - jeho nevědomí, uvědomění a přerod jsou zahrané výborně, snad jen představitelka Connorovy ženy - Bryce Dallas Howard působí v každé scéně jako pitomá figurína s psychedelicky vyvalenýma očima. Filmu rozhodně uškodilo to, jak moc byl osekán - nedokončenost nebo uspěchanost některých scén je bohužel často patrná a brání plynulé návaznosti.

Nechápu neustále srovnávání Vertovových filmů s jeho chef d'oeuvre Mužem s kinoaparátem! Vertov byl experimentátor. Každý jeho snímek je něčím unikátní a nesrovnatelný s ostatními a tak je k němu potřeba přistupovat. Symfonie Donbasu opět ukazuje jak neuvěřitelně vnímavý byl Vertov ke všemu co jej obklopovalo. Jeho schopnost svázat nesvazatelné v jeden perfektně fungující celek mě bude vždy fascinovat... Scéna se strháváním věžičky je výborná! 4 kvůli zvuku, který se ke konci stává téměř nesnesitelným - chápu, že se jedná o snímek z roku 31, ale....

OCH! Jaký to dojemný snímek! Téměř jsem si - u strastí Birdee a Bernice s Billem (B+B+B aneb prudká invence scénáristova) - oči vyplakala. Proč tohle někdo točí? Ne, ještě jinak - proč tohle vůbec někdo píše? FUJ!

Brilantně natočený snímek. Stone nabízí propracovaný a fungující příběh, kterým si diváka postupně omotává a získává na svoji stranu. Celých 206 minut jsem nehybně seděla a slepě věřila všemu, co mi bylo předkládáno. Pro zajímavost: Digitální úprava známého Zapruderova filmu: http://www.dailymotion.com/video/x3fhw1_jfk-assassination-digitally-remaste_news