Ducharme

Na můj vkus je Marley zbytečně přetematizovaný - autor rozehrává několik dějových linií, které příběhu spíše ubližují. Marleyho část místy není úplně špatná, je tu však ten konec. Tak odporné citové vydírání jsem už dlouho neviděla... SPOILER - Brečící děcka, čtoucí super dojemé dopisy mrtvému psisku ve mě vyvolala akorát nesnesitelnou vlnu vzteku!

6 let po Šostakovičově smrti přišel filmový básník Sokurov s tímto fantastickým dokumentem, aby mu ho KGB na více než 10 let zabavila. Dokument - ač je slepen ze střípků starých záběrů, fotografií, výpovědí nebo třeba záznamu telefonátu - přínáší zajímavý pohled na osobnost tohoto ruského modernistického hudebního genia. Sokurov neusiloval o komplexní popis Šostakovičova života, zaměřil se na konkrétní momenty a situace, kterými vykresluje dobovou atmosféru, autorovu povahu a jeho smýšlení - narozdíl od dokumentu The War Symphonies: Shostakovich Against Stalin. Doporučuji jak milovníkům Sokurovovy poetické tvorby, tak obdivovatelům Šostakovičovy nádherné hudby.

Místy až hororové drama o ničivé rozpolcenosti, samotě, vášni a utrpení. Staho nikam nespěchá, staví na symbolech a repetitivnosti. 24 minut řvoucího ticha.

Pro tento film asi nemám pochopení. Vizuální stránka je dobrá - místy je to sice až přeplácané, ale to se dá odpustit. Zato ten děj - přehnaná vyhrocenost charakterů (nesnesitelný rozmazlenec Andersen, Tuk čistý "jako okvětí bílé lilie", krutý Meisling, Henriette, která si celý příběh vystačí s jedním výrazem), rozvleklé scény, pitomý happy end. A k tomu všemu ta hudba, která se k filmu až neuvěřitelně nehodí. Nuda a šeď!

Pohled do soukromí to sice je, ale poněkud jednostranný. Martin Bashir dokázal, jak jednoduché je ukázat Jacksona jako naprostého magora. Je pravda, že "Majkl" rozhodně nebyl úplně normální, ale vybrat záběry a situace, které ho ukazují jen ve špatném světle, slepit je k sobě a označit to za biografický dokument je podle mě prostě ubohost. Pro obrázek o Bashirovi doporučuji Michael Jackson Interview: The Footage You Were Never Meant to See

K hodnocení tohodle filmu se dá přistupovat dvěma způsoby: buď s jakýmsi romantickým nadhledem a nostalgií, kdy dáte bez mrknutí oka **** nebo ***** za disneyovskou animaci a kouzelnou atmosféru, nebo stejně kriticky jako ke každému jinému filmu, kde si ihned všimnete absence jakéhokoliv děje, plochosti postav či nedořešenosti vztahů. Já se přikláním spíše k té druhé variantě.

Překvapivě dokonale fungující spojení Dalího surrealismu s Disneyovskou pohádkovostí. Obrazy, které si s divákem hrají - nádhera!

Každé dětství je svým způsobem kruté, některé jen trochu více... Saurův pohled na dětství je zbaven všech klišé, všech příkras - dalo by se říci, že je zbaven veškerého citu, a to je na něm to přitažlivé. Saura nabízí velice křehkou tematiku a to dost drsným a nesmlouvavým způsobem - nesnaží se vzbudit v divákovi patetickou lítost, chce jen aby se prostě díval a pochopil... A to se mu daří! Como cada noche desperté pensando en ti / Y en mi reloj todas las horas vi passar / Porque te vas...

Velice příjemné překvapení. Má to nápad, má to hloubku a zároveň je to opravdu vtipné! Budař vyvažuje absolutní absenci slovenského akcentu dalším parádním výkonem (scéna před komisí je nezapomenutelná:)), Ľuboš Kostelný je jednoznačně tahounem celého filmu a Marián Geišberg baví v každé scéně. Muzika ve mně opět vzbudila naději, že slovenský film má stále co nabídnout.

Perfektní tónování utváří příjemnou atmosféru podtrženou krásnou hudbou. Dějově "Viktorie" nejednou prudce zakopne a vymáchá si čumák v kaluži slizu - hlavně druhá polovina má hodně okopané špičky bot. Ač je film zařazen do žánru drama myslím, že potěšeny budou spíše romance chtivé dámy. Já místy byla.