fabecc1222

Tenhle dokument je podle mého přesně takový, jako Karel sám. Spíš tak pluje po povrchu, jemně rozjímá, nezachází nijak do hloubky. Pochopitelně z filmařského hlediska je škoda, že se víc "nešťourá" v některých momentech a nesnáží se prolomit některé bariéry... Jenže Gott byl prostě takový, až na výjimky se k ničemu zbytečně nevyjadřoval, nevyhledával kontroverzní témata, prostě chtěl jenom zpívat, to byl celý jeho život a jeho celožitovní náplň a láska, a je tak vlastně dobře, že ten dokument je na tom i postavený, aby reflektoval celoživotní Gottův postoj, ačkoliv v rámci té retrospektivný linky opravdu nepřináší nic nového. Je to vidět in a té lince z posledního roku Gottova života, jejíž završení už byl od začátku jasné i samotménu Gottovi, a je to postavené na tom, že si chtěl zbytek života krom rodiny užít co nejvíc se zpevěm a hudbou. Ve výsledku tak hodnocení balancuje mei 3* a 4*, ale Gott si to zaokrouhlení nahoru stejně zaslouží.

Gervais je prostě mistr v napsání opravdu lidských charakterů. Opět tu máme jeho jakožto hlavní postavu, která se chová jako dement, ale v tomto případě je to jen jeho bariéra, utvořená jako reakce na určitou situaci, v jádru je to však dobrák, což se postupně stále více a více dostává na povrch. Na pozadí jeho příběhu se pak odehrávají další příběhy opravdu obyčejných lidí, s opravdu obyčejnými příběhy, a je vidět, že i rutinní situace, když se dokážou dobře napsat, tak prostě táhnou. První série je tak klasický Gervais se vším všudy.

Tony je tu najednou jako vyměnený. Konečně vidíme kompletní otevřenost jeho charakteru. Pro mě byl emočním vrcholem už předchozí díl, a tenhle jakoby už jen pluje na jeho vlnách, a doznívají tu všechny ty vyřčené emoce z minula.

"Buď štastný, Tony". To buď štastný tu ale platí pro všechny postavy. Celé je to vlastně o hledání toho svého štěstí. Někdo ho už našel skrze ženu poznanou v rámci reportáže. Někdo doufá, že ho jednou najde ve své skleněné kouli.

Opět díl čistě podle povídky, i-když... Tvůrci si zřejmě uvědomili, že tady nemají tak silnou předlohu, jako u minulého dílu. Střípek ledu je v podstatě vztahovka, což teda tvůrci přenášejí i sem, a drží tu kostru příběhu stejnou jako v povídce. Vedlejší linky ale vzali za své, a do seriálu jsou tak místo tohou našroubovany linky s Marigoldem a Falwickem, který má být teda zřejmě takovým hlavním antagonistou pro celý seriál. Představitelka Yennefer asi sice neni úplně prototyp té krásky, které by všichni padali ke kolenám, ale charakterově si myslím že jí tvůrci vykreslli dost věrně předloze. No ale Istredd je zas úlet

Neeson, jakožto akční jistota posledních let vytahuje další rutinní jízdu (brát doslovně). Samotnej námět mě docela překvapil, o něčem takovém, jako jízdy kamionem přes led jsem neměl ani páru, a i sem tvůrce podezíral, jestli si to náhodou celé nevycucali z prstu, ale kdo ví, Kanada je Kanada... Film stlačuje od začátku do konce penál až na podlahu, a hlavně první polovina je až skoro výborná, a velmi nápaditá. Ne že by se scénáristi nějak překonávali, ale v podstatě přesně ví, co divák chce, a to mu servírují v atraktivním zimním prostředí a nápaditém kamioňáckem prostředí.

Zatím jasně nejlepší díl, což se příčitat tomu, že se tu v podstatě doslovně přepisuje jedna z nejlepších Zaklínačských povídek. Marigold je teda další tvůrčí děs, stejně tak jako některé epizodní postavy, ale celkový příběh, který patří opravdu k tomu nejlepšímu, co lze v Zaklínačském světě najít, to utáhne i tak.

Řekl jsem, že je čas zkusit i nějakého toho Seagala, jehož filmy se mi tak nějak furt vyhýbají. Tohle mi přišlo z těch jeho nových filmů jako největší bizár, a řekl bych, že jsem se ve svém prvním úsudku dost trefil. Seagal tu sice ani moc není, a když tu je, tak trousí dialogy (monology) které nedávají ani v nejmenším jakýkoliv smysl, a celé působí jak kdyby byli namixované ze zenové zahrádky někde u Kadaffiho. V podstatě to je ten typ filmu, u kterého se bavíte, protože to je tak moc blbý, až je to vtipný. Příběh se nedá reálně vůbec pochopit, ale tvůrci se ani naštěstí moc nesnaží, a celý děj slouží jenom jako berlička pro posloupnost akčních scén, které bych řek, že jsou v rámci těchto filmů docela solidní, a v některých momentehc dost brutální, což je asi jediná silnější stránka filmu. Totální úlet pak příjde na konci se dvěma Seagali, což se dostanem do momentu, kdy už se fakt válíte smíchy na zemi, pač už to přestane dávat jakoukoliv možnost na pochopení toho, co jste to vlastně viděli. Ale těch 80 minut se to dá vydržet, upřímně jsem čekal nějakou šílenou nudu po vzoru nových Willisů, ale tohle fakt dokáže za(po)bavit.

Hnízdo u nás doma vcelku zabodovalo, takže jsme se rozhodli i ke sledování pokračování tohoto seriálu. A právě naroubování na Hnízdo mi zatím příjde jako největší problém. Ta návaznost na některé původní postavy je z části opravdu dost umělá, a je vidět, že to tvůrci používají hlavně jako pojítko s původním seriálem, ale příběhy už chtějí vyprávět jiné. Radši měli udělat komplet nové postavy, a ne tam nuceně rvát postavy z dřívějška. Ty nové linky určitě mají potenciál, uvidíme, kam se to rozvine.

První Bondovka, která nám představuje asi nejslavnějšího agenta všech dob. Svým způsobem dost netypická, spíš až detektivní, víc odtažitá filmová práce. Skoro žádné vychytávky, velká akce či takové věci, spíš klasická kriminální práce. V podstatě těch Bondovských věcí tu opravdu moc není. Pro mě je tohle jedna z těch slabších Bondovek, která ale položila základ velkému "impériu".