Reanimated

Nikdy by mě nenapadlo, že by sirové McKellen a Jacobi mohli mít tak ohromný komediální potenciál.

Dva vyšetřovatelé vyzvali na souboj snad tu nejděsivější temnotu, kterou jsme mohli na obrazovkách kdy vidět. Přitom našli cestu jak do svého nitra, tak k sobě navzájem a zažehli na obloze minimálně o 5 jasných hvězd víc. Ty hvězdy jsou brilantní výkon Matthewa a Woodyho, úžasný scénář a psychologie postav Nica Pizzolatta, kreativní režie Caryho Fukunagy, čarokrásná kamera Adama Arkapawa a odvaha HBO dát zelenou takovémuto unikátu. PS: finální epizoda je naprosto neuvěřitelná (Carcosa - The Horror!!!), finální záporák mi připomněl výkon Marlona Branda v Apokalypse, až na to, že zde to bylo 100x temnější. No a závěrečná scéna mezi Rustem a Martym...

Power of night... streets are calling. Jako malej jsem to strašně žral.

Dalo by se jednoduše říct, že ten tří hodinovej k*revskej náhul, co nám Márty s Leem naservíroval, je geniální čistě proto, že po jeho shlédnutí byste si ho hned dali znova. Vlk mě však natolik dostal, že přeci jen zmíním pár libůstek. Leo krutopřísně ruluje a jeho proslovy by dokázaly namotivovat mrtvolu zpět k životu. Jonah Hill po Moneyballu opět dokazuje, jak skvělý je to herec (například v brilantně natočené scéně, kdy nám na něm Leo demonstruje náběh quaaludeu). V některých pózách mě dokonce přesvědčil o tom, že by v budoucnu mohl ztvárnit Miloše Zemana. Scéna Lemmon 714 způsobila, že celé kino z Leova batolení 10 minut uchcávalo. Když pak vyšla najevo pravda o stavu auta, zjistili jsme, že Leo je tzv. "unreliable narrator" - díky čemuž můžou některé scény získat jiný význam (bouře na moři a výbuch letadla?). Hrozně jsem Martymu žral to, že film často odkazoval na události/hlášky, které proběhly o něco dříve. Je to celkem snadný způsob jak vzbudit zdání kompaktnosti, ale na mě to fungovalo (FBI agent v metru, Hilfe!, narážky na Donnieho sestřenici). Film také zbytečně nemoralizuje - to nechává na divácích (geniální poslední záběr, kdy se kamera ztočí na obecenstvo). Zkrátka - bravo Marty. Jestli s Leem ty Oscary zas nedostanete, tak spravedlnost není!

Fakt, že to stará garda umí ještě pořádně rozjet, se nám letos snažily demonstrovat snímky různé kvality. Jedny zkoušely letité borce opětovně ustavit jako akční bohy, jiné na to šly emotivnější cestou, která dala vzniknout působivému mači - Rocky Balboa vs. Raging Bull (sponsored by ArginMax). Last Vegas se oproti tomu snaží navodit atmosféru Pařby ve Vegas. Výsledek je však takový neškodnější, učesanější a předvídatelnější. Možná, kdyby látku dostal do rukou někdo schopnější než rutinér Turteltaub... No, každopádně ale staříci jisté sympatie vzbuzují (moment, kdy jsou drzému mlaďochovi prezentováni jako mafiánští bossové, či závěrečná kalba a odpálkování Půldolara). Takže ty 3* jsou zasloužené.

Ta finální poučka je samozřejmě obrovské klišé - ale to je asi tak všechno, co tomu filmu můžu vytknout. Sám si naopak dávám facku za to, že jsem se v první chvíli bál, jestli náhodou nekoukám na ten český rom-com time travel škvár s Mádlem. Curtis naštěstí smečuje s neobvyklou lehkostí a vyhýbá se scénáristickým prasatům. Děj díky tomu plyne nenuceně, ale o překvapení není nouze. Asi měknu, ale občas jsem se u tohoto "milého" dílka rozplýval jako nějaký beznadějný romantik. Co naplat, Rachel a Dom, a hlavně Bill, byli naprosto úžasní. A teď si musím neodkladně jít zahrát pinčes a u toho si asi 10x za sebou pustím "The Cure - Friday I'm In Love".

Emocionálně mě to zas tak nevzalo, i když jsem v Duncanovi celkem bezpečně poznal vlastní, mladší Já. Každopádně jako klidná pohodovka plná fajn momentů je to prima. Možná to mohlo být o něco delší, aby mohli více vyniknout i ostatní postavy kromě ústředního dua Rockwell - James. PS: Steve Carell vážnější polohou dost překvapil

Epizody ze života dvou parťáků v modrém. Strhující POV akce a vynalézavý Ayer. Skvělé dialogy. Sympatický Gyllenhaal a Peña. Velmi emocionální závěr. Trochu chybí přesah, nebo komplexnější uchopení tématu (třeba jako v Tropa de Elite). Výsledek: velmi dobré policejní drama, 10-4

Slabota. Závěr Cornetto trilogie má sice díky dravé Wrightově režii slušný drive, ale osazenstvo mi přišlo lehce znuděné (Freeman) a občas přehrávající (ze začátku Pegg). Z vyložené zívačky to táhne pěkně natočená akce a občas nějaká ta vtipnější, vynalézavější slovní výměna.

Nemá cenu rozpitvávat dokonalou Deakinsovu kameru (záběr na Alexovo oko ve sprše!), nervydrásající hudbu a perfektní herecké výkony. Stačí říct, že tohle je nejlepší americký krimi-thriller posledních let. Nuff said. Osobně mě potěšil závěr a lá Memories of Murder (i když tady je kontext trochu jiný).