Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 235)

plakát

Erotikon (1929) 

Všude jsou, všude jsou, [...], pověst nám poskvrní, smyslníci smyslní. ♪ - Pověst není vše! I když uznávám, lidé s vámi zacházejí přeci jen jinak, když ji máte - předcházet si, či přecházet, toť oč tu běží. Přesvědčit se o tom můžeme právě zde. ;-)  __ Hotový rej upírů, nezdá se vám? Mám být konkrétnější? Jak je ctěná libost: vizte ony mrtvolné obličeje, obličeje nejběžnější z barvy pokojových stěn (Olaf Fjord)! Musí být zklamán ten, kdo čekal náběh ruměnců, vyvolaných smyslnými (erotickými) hrami. Postavy Erotikonu si neužívají, ó nikoliv, oni se navzájem využívají/zneužívají. Tyjí ze svých citových zmatků, potřeby být milován. Že by tedy nakonec skutečně byli upíry? __ Vždycky jsem chtěl vidět Th. Pištěka v tragické úloze; samozřejmě tato tužba spadá v ty, které si jeden uvědomí až a posteriori, tedy jsem na to přišel až dnes. 70%

plakát

Euforie - 1. část: Rue (2020) (epizoda) 

My Dinner with Ali (aluze, víme). Šoklo mě (výrazivo má za cíl ukázat, že i já držím prst na tepu doby), kterak se speciál(y) oproti předešlým (jak je co nejlépe přiblížit? frenetickým, těkavým, kompulzivním, hyperaktivním) epizodám zklidnil, přestal klouzat po povrchu (to není výtka), prohloubil svůj zájem o postavy. Rejstřík formálních (ev. stylových) postupů tohohle díla (totiž Euforie) je snad bezlimitní. V ten moment jsem se do tohoto seriálu opětovně zaláskoval.

plakát

Norman a duchové (2012) 

Koukám, že i animáky obývají lidé hloupí, krutí, plní předsudků. Kam má našinec (tedy má maličkost) nahrát své vědomí, až tu bude ta možnost? Vzali jste mi hraný film, pak dokument, teď i ty animáky. Asi už zbývá pouze avantgardní film (jé, ohňostroj). ;-)

plakát

Mikýřova úžasná pouť internetem (2020) (pořad) 

Já bych všechny ty internety zakázal. ___ Vzpomínáte, jak se Národ (velké en, páč República Checa, rozumíme si, ne?) kdysi skládal na Divadlo (velké dé, páč zlatá kaplička, rozumíme si, ne)? Dovolím si při této příležitostí upozornit, že nám posud chybí mauzoleum; ptáte se, nač? Inu, v mauzoleu bychom mohli cca 99% (čest výjimkám) youtuberů, influencerů, tvůrců "zábavního" internetového contentu atd. zabetonovat, a to dřív než nakladou vajíčka. Otravní, nevkusní zm*di, že jim není rovno, fakt (a to jsem laťku nasadil vysoko). Až pohár trpělivosti přeteče, odlovu dejme tomu takového Jona Mariánka se vždy rád zúčastním. Už si šiju síť! Ano, slyšíte dobře: síť! Nejsem tak nápaditý a trpělivý, abych s tímhle odpadem zúčtoval po způsobu Mikýře. Respekt, chlape!

plakát

Konec starých časů (1989) 

Kdo mě zná (jakože vůbec nikdo), ví, že nemám ve zvyku klást si životní cíle: "Kde se vidíš za deset let, bobánku, čeho chceš dosáhnout?", už z pouhé vidiny, že by se mě na to mohl někdo neironicky zeptat (tj. nečekat, že v odpověď neplácnu totální bejkovinu), se mi otevírá kudla v kapse. I když! Musím přiznat, že ještě jako švarný junák jsem si myslel, že takový životní sen přeci jen mám, po vzoru Diogena ze Sinópé jsem chtěl bydlet v sudu... pak však přišla krize mladého středního věku (btw. stále trvající; to je však na jiné povídání), během které jsem si uvědomil, že by mně byla zima, načež bylo po snu, a to i bez insomnie. Proč vám to však říkám právě zde? Bo jsem si na základě zkouknutí Menzelova Konce starých časů vytyčil ŽIVOTNÍ CÍL. Bez obav, nemusíte se bát, že se chystám, skryt pod falešnou identitou aristokrata-vojenského vysloužilce, vyžrat Matěje Stropnického, mé úmysly jsou prozaičtější, ba ušlechtilejší. Budu se učit mluvit! Pardon, to samozřejmě není celé: budu se učit mluvit ve stylu postav Vančurových románů. Zřete: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti.“ Geniální, není-liž pravda? A že na konci snažení očividně čeká tučná hostina, taktéž není k zahození! 75%

plakát

Rick a Morty - Série 2 (2015) (série) 

Vrcholy 2. sezóny: s02e06 (o smyslu vesmíru), s02e04 (deratizace pomoci nepříjemných vzpomínek), s02e10 (něco jako Rudá svatba).

plakát

Měsíc nad řekou (1953) 

Protože si myslím, že o tom, zda-li jste mlád, či stár rozhoduje i (možná dokonce převážně) stav mysli a jelikož si myslím, že na přelomu 19. a 20. byli staří všichni, i mladíci, tak "dilematu" tohoto filmu nerozumím. Ale Krškovu poetickou vizi nelze nerespektovat. 60%

plakát

Requiem pro panenku (1991) 

Náhodný výkřik do tmy dalšího anonymního debila, myšleno mé maličkosti (tohle už není ani komentář, natožpak recenze): Ten Renč musí mít taky ego jak New York (ať si Brno tolik nefandí), když se obsadí do role toho, kdo to tam celé zachraňuje či minimálně jako jediný zvnějšku (!) vidí, že je něco strašně špatně. SPOILER Jak tam cepuje ty hasiče, lol. :-)) SPOILER To je však drobná vada na krase jinak pozornosti hodného (o něčem vypovídajícho navzdory své bulvárnosti) filmu. 75% EDIT: Měl bych se Renčovi omluvit, jsem se dozvěděl, že původně měl jeho roli hrát Martin Dejdar, nějak to nevyšlo, nebyl čas hledat někoho dalšího, tedy žádný egoismus. Ale i tak to vypadá divně...

plakát

Nabarvené ptáče (2019) 

Plný počet s douškou, že si Ptáčete zřejmě více cením pro jeho solitérní pozici v českém filmu než pro jeho vskutku radikální protiválečné gesto (i když i ono má pro mne samozřejmě svůj význam, bez toho by to nešlo); tedy nejspíše ano: být Ptáče francouzské, německé, polské, britské, jakékoliv jiné produkce, asi by pro mě nebylo takovým zážitkem. Pokud jste fanouškem českého filmu, asi byste se s tímto filmem měli nějak vypořádat, poprat (zde je to slovo na místě), navzdory možnosti, že na konci zůstanete znuděni (repetitivní strukturou) nebo hůř(?) zhnuseni. 85%