Lucretius

Kombinací dekadentně pojatého kolotočářství, leckdy zajímavého průběhu a Poulíčka vznikala zábavná černohumorná podívaná.

Hanekeho film je analýzou šíření zla ve společnosti v období pozdní klasické morálky, před "rozpadem hodnot". Nevyznám se v teorii umění, ale z hlediska určitého pohledu na něj (vsadím boty, že vlivného) je Bílá stuha jeho vrchol. Vezme vysoce netriviální komplexní poznání a skrze umělecké médium jej učiní uchopitelným, ve výsledku jasně a jednuduše působícím. Přitom "neplýtvá" médiem, ale skutečně jej využije na maximum. Mimo sdělení je film i neuvěřitelnou historickou sondou, Haneke rozpohyboval staré fotografie, vesnické muzejní předměty, jejich neútulnost, tvrdost, vdechl život něčemu, co jsem si před tím neuměl představit. Jako vystudovaný filozof odráží i dobový diskurz, jde o jeden z mála filmů poskytujících smysluplný historický obraz.

Nemůžu si pomoct, ale jenom jsem čekal, kdy si ti kluci dají pusu.

Viděno pouze v 70 minutové verzi s podle mě nevhodným hudebním doprovodem (chvílemi a la Dead man). V sále mi byla zima a jednalo se o můj teprve druhý němý film. Hlavně ale díky hudbě šla většina napětí a děsu do kytek a i přes snahu se mi nepodařilo vnímat film jako horor. Přesto na mě velice silně zapůsobil, jednak díky úžasným obrazům, dále jeho půvabnou groteskností a nádhernou poetickou atmosférou. Film obsahuje řadu naprosto kouzelných scén, které utkví v paměti. Velice rád bych se na něj opět podíval, v nějáké normálnější verzi s patřičným doprovodem a zkusil se přiblížit pohledu, kterým ho vnímali lidé v době jeho vzniku a objevit tak i jeho hororový aspekt. Bude to možná stát hodně potu a trochu krve, ale rozhodně to stojí za to.

Hudba: Takemitsu Tôru

Kvalitně provedéné stylové anime s neobvyklou animací. Obsahově podobné s meditativním Mushishi, oproti kterému se Mononoke odlišuje výraznější stylizovaností a velmi efektní dynamikou, vrcholící zejména v závěrech povídek. Charisma hlavního hrdiny je nemalé, oproti Ginkovi je lékárník temnější a řekněme nesmlouvavější. V hodnocení povídek se budu trochu lišit, osobně mě zaujalo nejvíc asi vězení. Z poslední povídky šlo dle mě vzhledem k porstředí dostat více, ale i přesto se jedná o velmi kvalitní anime, které najít je až přílišnou vyjímkou na to, aby nedostalo plný počet.

Dobře natočená konverzační komedie, utahující si z japonských nadšenců pro dívčí idoly. Vyzdvihnout je třeba originální a velmi nápadítý scénář, ze kterého přímo čiší, jak tvůrce bavilo jej psát. Navíc japonci jsou zde skutečně velmi japonští (pěkně ukázaná specifika japonského chování a myšlení) a někoho může potěšit i relativně srozumitelná japonština.

Nevím úplně, co si o tom myslet. Jednotlivé segmenty bych asi ani formálně za skeče neoznačil, od těch člověk čeká pointu. Po sžití se s atmosférou filmu (velmi podobnou předchozímu Ishiiho dílku) a zanechání snah o pochopení, výborný zážitek.

Za tenhle seriál je odpovědný člověk, který režíroval výborné Koi Kaze a výrazně se podílel na neméně kvalitním Haibane Renmei. Druhá série naštěstí udržuje stejnou formu jako první a neupadá k hloupým vysvětlovačkám. Je vidět, že se autoři skutečně snažili, svázanost formy zjevně není dána leností, ale ukázkou orginality a schopnosti nepostavit zábavnost na ději, ale na detailech a atmosféře. Druhá serie mi příjde ještě o kus propracovanější. 4-5 a těšim na Omoriho další díla. Uketorinasai. Anata ga hontouni urami wo harasite to omottara, sono akai ito wo tokebaii. Ito wo tokeba, watashi to seishiki ni seiyaku wo kawashita kotoninaru, urami no aite wa, sumiyaka ni jigoku ni nagasareru wa.Tadashi...

Óda na ženu a kouzlo ženského světa od Makota Shinkaie. Optika kocoura je svou neinvazivností výborný nápad, nádhera.