Lucretius

Před dvaceti lety taktéž mé první anime :) Prvně, současnému člověku, uvažujícím v ekologických pojmech, se vymyká tím jak důsledně nezklouzává k narativu "hamižní lidé zabírají a drancují les". Přírodní strana sporu zde není jen harmonie. Její bohové žijí v kmenových společenstvech a zdaleka nepředstavují jen moudroust. U lidí, i přesto, že je železné město dnešní optikou ekologickou katastrofou, vidíme v jistém smyslu komunitní utopii - jeho obyvatelé se plně identifikují s jeho projektem. Eboshi nemotivuje ani tak hamižnost, ale odmítnutí automatické tradiční podřízenosti přírodním božstvům. Interpretační obtíž z toho, že film "straní" oběma stranám nakonec pomůže uvědomit si, že Mononoke Hime rozhodně není jen nějaká žánrovka na soudobém eko-půdorysu s poselstvím o ochraně přírody. Jde o zformulování civilizačního mýtu z konce doby bronzové o odbožštění přírody, o vymanění se člověka z posvátné slepoty, odhození vidění světa jako bohy zaplněného nedotknutelného místa, k aktivnímu racionálnímu vnímání.

Zajímavé je porovnat Komornou s dvěma dalšími filmy s podobným rámcem, s Favoritkou a Parazitem. Ve Favoritce se všechny postavy chovají přísně účelově vzhledem k vlastnímu zisku. Spojenectví jsou výhradně pragmatická. V Parazitovi se děje něco podobého, jen ne na úrovni jednotlivých postav, ale rodin. Naproti tomu v Komorné s tímto přístupem postavy začínají, ale v průběhu tento přístup poruší. Překročení účelovosti k tomu zachovat se lidsky má nakonec klíčový dopad a je jen sympatické, že nevede přes nějaké "hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mě", ale přes vagínu. * Film sice je audiovizuálně famózní, příběh je ale stále primární a funguje klidně i na malé obrazovce, kde z vizuality člověk nemá nic. Ač částečně jde o sexuální povídku a příběh silně pracuje se sexuálním napětím, sex zde není otravná atrakce a film si jej narativně unese. * Mimochodem, téměř u všech Parkových filmů najdeme komenty typu "na Parka je to slabé", což je trochu paradoxní. U Komorné celá věc vyústila, jak zde píše Jhershaw, do zvláštního anti-hype. Předchozí "Stoker", v němž američtí herci sehrávají asijský příběh, sice možná působil trochu uměle a nudně. Nicméně, zde za ten anti-hype vlastně škodolibé díky. Nečekal jsem mnoho, ale nakonec jsem byl nadšen, Komorná je naopak přesně ten starý dobrý Chan Wook Park s vynikajícím originálním a svěžím scénářem a precizní dynamickou režijí.

Stud je vyprávěn jako psychologický film, ale jádrem je idea, že komunisti morálně zkorumpovali společnost skrz materiální úplatky. Myšlenka na konci komunismu známá, ale jinak vlastě dost obtížně formulovatelná a zajímavě zcela vzdálená od dnešního společenského diskurzu. Film je náročný na pozornost, ale stojí za to. Navíc, doba je v něm zachycena tak autenticky, jako málo kde. A ne, není předpojatý, jde naopak o tvrdé obvinění komunistů.

Tohle se hodnotí těžko. Jed v kafi! To je dráma. Sama divadelní hra Maryša je imho vlastenecky nadhodnocené dobové schématické dílo, které už v době vzniku filmu nebylo aktuální. Pokud děláte film z historického díla, buď vám jde o sdělení, ale pak je potřeba jej aktualizovat (reinterpretovat v aktuálním diskurzu), nebo o historickou sondu, ale tím se mění jeho těžiště. Zde moc nefunguje ani jedno. Hra je navíc poškozená přítomností v učebnicích. Zaujali mě dvě věci které v jejich sto let zastaralých interpretacích většínou nejsou. Prvně, Maryša je jako třeba Hvězdné války, dílo o vztahu mladé generace s jejich rodiči. Druhou je sdělení, že eticky zavrženíhodní rodiče ví, že se chovají špatně. To je klíčové a v době vzniku progresivní, protože se mladým lidem říkalo, že to není jen jejich pocit, že jsou rodiče nefér, ale fakt, protože i sami rodiče souhlasí s tím, že se chovají nefér. Ale jinak moc nevím, proč u toho dnes trávit čas. Samotný fakt, že existovali majetkové sňatky, že hlavní slovo měli rodiče a že to nevěstám někdy moc nevyhovovalo ničím objevný není a není potřeba k vůli němu hodinu a půl sedět na zadku. Ani to moravské slovácko nijak výjmečně zachyceno není.

Věrné převedení klasické dívčí romantické literatury na kterém mě nejvíc bavila jeho žánrová čistota, v podstatě dvěstě let starého žánru. Je to přímý protiklad současné filmové popkultury fungující primárně v meta-rovinách. A Juliette Binoche samozřejmě :)

Malý Sid Vicious šťastně hospodaří se svou atraktivní blonďatou kamarádkou, zajištěni poměrně solidním stádem krav, v útulném domku hluboko ve slovinských horách. Ty taktéž obývá lesní skřítek, který s pomocí přírodních lektvarů tráví dny veselým pobíháním po lese a hraním na hudební nástroje. Až do chvíle, kdy obří vousatý zbojník bezohledně zdevastuje skřítkovu lesní laboratoř a skřítka unese. Malý Sid otřesen brutalitou útoku věc prodiskutuje a malým Indiánou Jonesem a společně se vydají skřítkovi na pomoc. Pohádka stojí na výrazné až téměř animované povededné stylizaci. Příliš se v ní nemluví, je odvyprávěna vizuálně. Což znamená, že jednak nemusíte umět slovinsky, ale hlavně děti si ji mnohem více užijí, neb filmový jazyk je mnohem jednodušeji srozumitelný než literární. Takhle mají dětské filmy vypadat. Dospělé pak pobaví lehká halucinogenost filmu.

Film má spád a nakopnutou pseudorealnou akci, ovšem přiblblé vyznění. Ani snaha zakrýt to toporně přilepeným vysvětlením "za to můžou američani" to nevytrhne. Prvně, platí zde "silná emoce nerovná se kvalitní emoce". Film je prvoplánová ždímačka z jedné strany z ochrany hodné "naší" americké rodinky, ženy a hlavně dětí, z druhé strany pak z nenávistné krutosti a nepřátelství asiatů. Odmávnout to, že jde jen o survival žánrovku kde si máme jen užít našponovaný útěk jde těžko kvůli onomu realismu. Buď realismem umocním emocionální dopad, ale pak by aspoň trochu mělo dávat smysl, co říkám, nebo udělám Ramba a pak si můžu postřílet thajců kolik chci. Z emocí co film vytvoří si neodnesete zamyšlení "role ameriky ve světě", ale jen dementně konzervativní "nejlepší nikam nejezdit, v cizině nás stejně nenávidí a jsou to necivilizované bestie". Ani vždy sympatický Owen Wilson to nezachrání.

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce.

I když se to nemusí na první pohled zdát, zajímavá je subversivní perspektiva filmu. Po drtivou většinu nás vede k tomu držet studentům palce, ale na zkorumpovanost školského systému naráží jen zlehka. Oficiálně je to schované za sociální tématiku, ale ve skutečnosti o ni nejde. Je potřeba si uvědomit kontext. Prvně, I když se film odehrává v Thajsku, vychází z reálných událostí v Číně, kdy se podobným způsobem podvádělo. Dokonce i v textech o reálném podvodu se zůčastněných studentech mluví jako o "hired guns", anonymní podvodníci, darebáci. Už jen tím, že z nich film dělá živé bytosti, vykresluje drama co prožívají je kopanec do arogantního narativu testovacích společností. Za druhé, středoškolská výuka je v Číně orientovaná primárně na gaokao, celostátní test, kolem kterého ja naprosté šílenství a z něj plynoucí v Evropě nepředstavitelný tlak na studenty (ostatní Asijské země mají analogie). Asijská poseldost testy je v tom, do jaké pozice jsou studenti vmanipulováni, natolik zvrhlá, že vedle ní je snaha studentů testy obejít v podstatě legitimní. A za třetí, mezinárodní zkouška na americké univerzity je taktéž součástí ne zrovna čistého bussinesu. A to nechme stranou firmy, co tyto zkoušky zajišťují. Asijští studenti se na americké univerzity nesnaží dostat, že by se něco chtěli naučit, ale čistě proto, že po návratu dostanou lepší místo. Prestižní americké univerzity neprodávají vzdělání, ale vstupenky k pohovoru. Tvářit se, že jde o nějaké férové testování a výběr výběr lidí, co budou vhodnější pro vzdělávání je pokrytectví. Tohle většina lidí v Asii ví. Film tím, že nic z toho explicitně neřekne, ale zároveň fandí studentům, diváka vede k tomu, aby si to sám domyslel a tím vytvoří daleko větší efekt.

Za každý film ve kterém se ohýbání prostoru vysvětluje ohnutím papíru bůh zabije koťátko. Jinak solidní béčkový sci-fi horor.