Lucretius

Wild Tales mají vyjikající režiji, problém je ale v jádru scénáře, resp. cekové ideji díla. Jednotlivé příběhy jsou schématické a mají totožnou emoční strukturu. Tj. většinu času se soustředí na přímočaré budování zacíleného hněvu který je následně ventilován zaslouženou odplatou. Až na poslední příběh, který rozloží zranění a pomstu rafinovaněji, se nic moc jiného neděje. Je to vlastně emocionální masturbace. Nic proti masturbaci, navíc extrémě dobře provedené, ale pořád je to jiný typ zážitku než si to s někým komplexně a plnohodnotně rozdat, resp. mít funkční příběh. Film je velmi zručně natočený, má tah, je vizuálně strhující a zábavný. Pontenciál svého "subžánru" vytěžuje na maximum, limit je nicméně v "subžánru" samotném.

Název filmu nelže. Hlavní hrdina je skutečně "crazy as a coconut". Mad detective je díky zhuštěnému vyprávění relativně náročný na pozornost, ale zároveň neuvěřitelně zábavný. Nepoužíva experimentální artové postupy (k čemuž by téma svádělo) a i přes to, že děj z zpočátku působí chaoticky, má pevnou logiku vycházející z fikčních premis a na konci do sebe vše zapadne. Film je dynamický a poměrně drsný, ale v určitých chvílích hluboce dojemný a působivý, bez jakéhokoliv kýče. A jo, též mě při sledování napadl "Monk" s nímž srovnání je značně sarkastický výsměch asijské opravdovosti vůči americké povrchnosti.

Čínského filmařského stylu má v sobě Tian xia wu zei tak akorát. Dost na to, aby vůči holywoodským heist filmům působil nezvykle, svěže a vytvářel určitou žánrovou nejistotu, ale zároveň zůstal zábavný a koukatelný (pokud člověku nevadí asijské přehrávání). I přes spoustu známých jmen působí spíš sympaticky skromněším dojmem. Potěší též, že v drobnostech jde spíš proti oficiální ideologii, než že by ji podporoval. Mezi 3 a 4 hvězdami.

Líbí se mi, jak Verhoeven vlastně charakterizuje devadesátky. Na jedné straně jejich vyprázdněnost přiblble patetickým Beverly Hills příběhem (který je ale schopný natočit tak, aby byl zábavný i sám o sobě). Na druhé pak jejich drzou, posměšnou subverzivitu přepálením žánrových klišé a zasazením do fašistického rámce. Hodnotit čistě jak mě to bavilo, tak to bude blíž čtyřem, ale idea pojetí filmu je jasných pět. Btw. vyjádření od režiséra na wiki stránce filmu u vztahů s předlohou nemá chybu.

Nečekaně humorná pecka. Pokud Vás v popisu filmu odrazuje, že jde o nějaký "vlhký sen" o intelektuálovi školícím všechny okolo, můžete zůstat zcela v klidu. Jde o film tak bezdomovecký, jak jen může být. Nejde jen o hlavního hrdinu, ale všichni a vše zobrazované je nějak rozbité, v rozkladu, prostě "dojebané" a ve své autenticitě komické. Upřímě nechápu, jak něco natolik "společensky rozkladného" mohlo za komunistů vzniknout, celé to má podstatně vetší říz než třeba československé komedie z dané doby.

Rozdíl v chování člověka, který je přátelský a tím, co je vlezlý může být v drobnostech, jednoho ale vidíte rádi a druhému se vyhnete. Pelíšky tím jak se přehnaně snaží vystihnout konec šedesátek nevytváří radost z vyjádření sdílené zkušenosti, ale právě spíš onen pocit vlezlosti. Děj je slepen z klišé, což zakrývají vynikající herci a audiovizuální stránka. Hudba patří k tomu nejlepšímu, co u nás vzniklo, ale opět, pocitově ji film spíš využívá (pěkné je nicméně použití slovenských "Čerešní" v klíčovém momentě postavy Emílie Vašáryové, btw. text písně složil Milan Lasica, který je jejím švagrem). Donutilův i Polívkův výkon je samozřejmě bez debat, zajímavá je Kodetova postava. Zahraná je dokonale, zároveň je ovšem hluboce nesympatická a to nikoliv její zjevnou sobeckostí. Formuluje v minulosti rozšířené chování, kdy si člověk skrz morálně "objektivně" vysoce hodnocené věci vynucuje moc nad ostatními. Sobeckost musela být Kodetovi jasná, od toho druhého težko říct, jaký měl odstup. Z herců mě ale nejvíc bavila Stašová, jejíž autentickost je až neuvěřitelná. Zajímavé je zobrazení nefunkčnosti vztahů teenagerů s otci v dané době. Pelíšky nejsou špatný film, ale stojím si za tím, že nadhodnocený. Po dalším (několikerém) shlédnutí oceňuju i režii, přece jen, jde o konverzačku která vytvoří mnohem plastičtější dojem. Znovu už ale film radši vidět nechci.

Nejvíc mě stejně pobavilo "...jak se to někteří lidé snaží zase zamlžovat" Václava Klause. Měl by být v titulkách :)

Prototyp předstírání umění. Film používá prostředky, pro které je potřeba mít důvod. Ten ale nemá a jde tak o pouhou imitaci smysluplného díla. Fikční svět funguje problematicky. Chování postav je odtržené od čehokoliv, což podrývá děj. Je to spíš série bizarních obrázků. Jestli se na ně dobře kouká? Do určité míry. Po půl hodině mě uspávaly a ke konci už vyhrávala zeď vedle obrazovky. Proč tedy tři hvězdy? Jedna je za kratty :), zpracování Estonské mytologie a hlavní hrdinku. I přes výše uvedené film není otravnou sebepropagací a nebyl by špatný, kdyby autoři zůstali o trochu civilnější, zachovali normální tempo a víc se zaměřili na vyprávění a ne jen na samoúčelný audiovizuál.

Ano, forma je problematická, tempo je nevhodně rozložené a příliš nahuštěné. Vadila mi perspektiva filmu, tj. že hlavní postavy, ač vše aktivní ženy, byly neustále nazírány jako oběti rodiny a společnosti. Na druhou stranu, není to vymyšlené, skutečně to reflektuje součást soudobého diskurzu mladých lidí v Lotyšku. Postavy jsou celkově velmi Lotyšské, film je dobrým pohledem do národní povahy. Jde o vyloženě lokální snímek, jenže to jsou třeba veškeré české filmy vytvořené ve stejné době taky. Narozdíl od těch však nejsou Akmeņi manās kabatās otravné a pokud akceptujete, že jde o autorčinu zpověď poukazující na duševní nemoce a povaha autorky Vám nevadí, tak i sympatické a vtipné.

"Volá Německo. Jestli k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku!" Už jen obsazení, v jednom filmu Hrušinský, Čepek, Somr, Svěrák, Satinský a Lasica. Každý z nich je schopný sám utáhnout charakterní film. I herecky méně známá princezna se zdatně drží. Prostředí Werichovsky české arábie nemá chybu. Svěrákovi se skvěle podařilo na jednu stranu zachovat autorský otisk Wericha v jeho typickém satiricky pohádkovém textu, a na druhou tento text osvěžit, aktualizovat a organicky mu dodat další rozměr vlastního humoru (občas, nejen jazykově, značně odrostlého :) ) Příběhová složka je poutavá, prostředí rozmanité (grandhotel u supa, celnice, horská krčma), Švankmajerovy animace. Lipského jinak nemusím, pohádky mě jako dítě moc nebavily, ale tohle je od prvního shlédnutí srdeční záležitost a imho nejlepší československá pohádka. S náskokem.