Ceberus

Můj vstupní seriál do světa Star Treku a výchovná součást mého dětství. Na rozdíl od německých detektivek, argentinských telenovel či českých sociálních seriálů se svět Star Treku věnuje skutečným problémům, ať už právním, politickým či etickým. Jinými slovy - nutí vás o tématech přemýšlet. Abyste se však neunudili k smrti a nepraskl vám z toho mozek, zajímavé problémy jsou pochopitelně protkány i nějakou tou akcí, speciálními efekty, běžnými problémy členů posádky i vhodnou dávkou humoru. Jde tak nejen o můj nejoblíbenější trekovský seriál, ale nejoblíbenější seriál vůbec. V těsném závěsu za ním se nachází Hluboký vesmír 9, pak s menším odstupem Voyager a Enterprise. Za nimi jsou nejnovější kousky Lower Decks, Discovery a Picard. Na konci se pak nachází původní Star Trek, zejména kvůli dobovým speciálním efektům, které samozřejmě nemohou konkurovat svým moderním bratrům. Co se týče oblíbených postav Nové generace, pak to jsou herecké výkony DeLancieho (Q) a Roddenberryové (Lwaxanna Troi). Oblíbených epizod by bylo hodně, ale obecně jde obvykle o ty etické (2x09 Lidský rozměr, 4x21 Polní soud, 6x10-11 Změna velení).

Po letech jsem zkusil znovu zhlédnout a i když jsem se na první pokus nedokázal přenést přes prvních pár dílů v domnění, že je na mě seriál už příliš dětský, na druhý pokus znovu doceňuji, s jakou lehkostí dokáže být sci-fi seriál také velice vtipný, přestože to není jeho hlavní záměr (jako je tomu u Červeného trpaslíka). Kromě toho si více všímám, že přestože je seriál v principu epizodický, mnoho dílů je nečekaně hustě provázáno již známými postavami, událostmi nebo jinými věcmi z předešlých dílů, což tehdy na přelomu tisíciletí nebylo u seriálů ještě úplně zvykem. Stejně tak byly tehdy netradičně kvalitní speciální efekty - motion tracking byl pravděpodobně tenkrát novinka a nasvícení lodí prolétajících reálným prostředím bylo na svou dobu bezkonkurenční. Mám dojem, že snad šlo i o první seriál vůbec, který dokázal věrně renderovat vesmírné lodě v atmosféře za bílého dne. I takové detaily, jako že střely z tyčových zbraní dokázaly letět za stromy, se dnes zdají jako samozřejmost, dokud si člověk neuvědomí, jak tehdy třeba střelba z trekových fázerů musela být vždy v popředí scény. O efektu průchodu lidí a věcí hvězdnou branou ani nemluvě. Poznámka k Jonasovi - říká se, že fanoušci ho neměli rádi, ale já s ním neměl vůbec žádný problém, byla to sympatická postava. Myslel jsem si, že tenhle seriál s mým nabývajícím věkem padne v mém top 10 seriálů za oběť dospělejším konkurentům (např Hře o trůny), ale je prostě natolik zábavný, že ho musím nechat nahoře. :-)

Byl jsem seriálem nadšen už od začátku, ale po opětovném zhlédnutí původního filmu musím o to více smeknout před tvůrci, že vědí naprosto přesně, jak zahrát na nostalgickou strunu. Stejně tak obrovskou poklonu zaslouží za postavu Johnnyho Lawrence, který v původním filmu neměl vůbec prostor pro nějaký rozvoj, zatímco v seriálu jde o velmi komplexní charakter, kterému samozřejmě velmi pomáhá svým hereckým uměním William Zabka. Další pochvalu zaslouží casting, který vybral kvalitní teenagery výborně zvládající své definované role - zvláštní medaili zaslouží Jacob Bertrand za Hawka. V pochvalách můžu pokračovat u choreografů - na to, že mají po ruce naprosté karate nováčky anebo naopak důchodce z původních filmů, tak z obou skupin dokáží chytrými střihy namíchat dostatečně akční souboje, ve kterých máte dojem, že ty postavy skutečně něco umějí. A poslední pochvalu udělím tvůrcům hudby, kteří přesně vědí, jak zachytit osmdesátkový feel. Po pěti sezónách ještě seriál pochválím za to, že je velmi trpělivý v postupném dávkování postav z původních filmů. Ke konci už má svět tolik použitelných postav, že bohužel ne všechny dostanou prostor, který by si zasloužili, a je holt nutné omezit pozornost jen na několik hlavních, aby se děj posouval kupředu.

Zatímco u "dynamických lodních" seriálů měl spoustu prostoru příběh a nemálo prostoru lodě samotné, u "statického stanicového" DS9 se tvůrci seriálu rozhodli zaměřit na postavy a jejich rozvoj. Ostatně, neměli moc na výběr - natáčecí strategie "alien of the week" holt nebyla na statické stanici dost dobře možná a starší díly tak nutně musely mít vliv na ty novější, což udělalo z DS9 nejserializovanější ST. A zatímco v lodích bylo 99% posádky utopicky kladných hrdinů, na základně si mohli dovolit prozkoumat i temnější stránky postav: například "kriminálník" barman Quark nebo major Kira Nerys nemající zpočátku Federaci příliš v lásce. Nesmíme opomenout na nejkomplikovanější a tím i nejzajímavější zápornou postavu světa ST - gul Dukat je dalším důkazem o směru, kterým se DS9 vydalo. Nepřítel z druhé strany červí díry se pak postaral o akční stránku seriálu, která si v ničem nezadala s konflikty z jiných ST seriálů, byť nedosáhla renomé tradičních soupeřů Federace. Co se týče oblíbených herců, k Marcu Alaimovi hrajícího zmíněného Dukata, je třeba přidat dalšího záporáka, Jeffreyho Combse hrajícího Weyouna (herec s nejvíce ST postavami), a také dalšího cardassiana, Andrewa Robinsona hrajícího Garaka.

Jediným negativem seriálu je to, že skončil velmi brzy. Bohužel lidi od televize zajímá pouze sledovanost a konkurenceschopnost, takže jakkoli kvalitní tenhle seriál byl a jakkoli silnou a věrnou (byť malou) fanouškovskou základnu si seriál vybudoval, bylo to prostě málo. Ostatně díky silné loajalitě fanoušků vzinkl film Serenity. Firefly ční nad ostatními seriály především velmi kvalitním humorem reprezentovaným zejména kapitánem Reynoldsem (Fillion byl perfektní volba), následovaný Jaynem i ostatními členy posádky. Mezi nimi se najde hned několik známých tváří z jiných sci-fi seriálů.

Seriál začíná svou brutalitou, vulgaritou a erotikou na podobném písečku jako Spartakus, ale jak se stával čím dál populárnější a čím dál větším mainstreamem, tím více se mi zdálo, že šla erotika stranou. Každopádně také jako Spartakus oplývá dokonce ještě širší řádkou zajímavých postav, které se v průběhu sérií objevují či mizí, takže si nikdy nemůžete být jisti, zda váš oblíbenec / vaše oblíbenkyně přežije další díl. A ano, ve zdejším hodnocení jednotlivých sérií skutečně není žádnou výpočetní chybou, že ta poslední se významně liší od zbytku - zatímco R.R.Martin dopředu prozradil tvůrcům seriálu vymyšlenou hrubou kostru příběhu na několik dalších sezón dopředu (seriál nakonec předehnal v té době existující knihy) a dovedl si představit klidně 12-13 sezón, tvůrce seriálu to přestalo bavit a jelikož měli nabídky na jiné projekty, utěšovali fanoušky seriálu, že 7. a 8. sezóna jim bude bohatě stačit na důstojné zakončení seriálu... Mno, bohužel je na těch posledních sezónách znát, že je tam vtěsnán vývoj postav vhodný pro více sezón a pánové to prostě pouzavírali velmi ledabyle a nedůstojně. Dějově sice na konci je zřetelná tlustá čára a nemáte z něj pocit, že by tvůrci něco zapomněli dořešit, ale ne nadarmo Hra o trůny soutěží o nejzpackanější závěr televizního seriálu všech dob. Přesto bych ale neřekl, že špatný konec znehodnocuje celý zbytek seriálu - naopak ta mnohem větší kvalitní část stojí za to.

Spolu s Ajťáky zahájily tyto dva seriály boom zájmu o ty asociální nerdy za počítačem a ukázaly, že v téhle oblasti jsou sitcomové možnosti ještě neprobádané a naopak velice dobře využitelné. Sheldon představuje dnes již legendární prototyp namyšleného nerda, který se v žádném jiném seriálu v takové formě nevyskytl. Rajova neschopnost komunikace s ženami je mnohem absurdnější, než v jakémkoliv jiném seirálu. Prostě svět ajťáků přináší nové neotřelé postavy a stejně tak roustoucí svět ajťáků už konečně potřeboval nějaký seriál o nich samotných. :-)