Fredericus

Jsem váš člověk: Víte o zítřejší schůzce Revolučního výboru v Šárce? __ Tedy, s výjimkou poslední půlhodiny jsem viděl pouze úryvky, ovšem tak laciná čs. nacionalistická a lidovědemogratická agitka byla k zblití. Podlí, neschopní, zhýralí rakouští důstojníci, policisté a úředníci (pobrukující si nanejvýš Straussův valčík) v. prostí, zdraví Češi, zchudlí pod cizí vládou, k povzbuzení si stále prozpěvující ten uslintaný cajdák Ta naše plísnička česká. Některé obrázky by se v 50. letech ani nemusely předělávat. Legrační. __ Ano, lid se již nedá udržet! _ Jeníkúú!! Jsme všichni svobodni!

Mircea Dan Duta se (v katalogu LFŠ 2009) ptá asi docela případně, "zda není extrémní malebnost spíše jednou z divácky osvědčených receptur namíchaných pro úspěch snímku". Mně se film nicméně líbil nejen svou "mokřadní estetikou" (cituji z jinak švihlého úvodu k projekci), ale také jejím zvláštním souladem s dějem (příroda zde hraje neoddělitelně vedle herců). Ale možná jsem povrchní: neodešel jsem naplněn otázkami po vesnických komunitách (kromě jediné), nýbrž jaksi ukolébán viděnými obrazy v přijetí nezvratnosti jistých osudů. ___ Pozn. Co to zde někteří plácají o maďarském venkově? Doporučuji si zjistit, kde leží delta Dunaje.

Čekal jsem konvenčně natočený polský národní epos a vpodstatě se dočkal (až na tu skvělou kameru). Ovšem struktura vyprávění to celé posouvá výš (děj není soustředěn kolem zobrazení samotného masakru – naštěstí, a přece je právě Masakr hlavní postavou, a to němou). ___ Pozn. k některým zdejším komentářům: stačí hrubá znalost polských dějin po r. 1944, aby byly i pasáže z téhle doby, jakkoli poněkud schematické, dostatečně mrazivé. ___ (Někt.) pozoruhodné komentáře (moc jsem jich nečetl): Shushika – posl. věta, Niktorius.

Pedestrian v poslední větě uvádí, co tomuto snímku chybí k relativní dokonalosti.

Je to samoúčelná prasárna? Není. Je. Není. __ Explicitní sex zde vesměs působí neeroticky (pinďosmrsk, řeklo by se), což byl předpokládám záměr (methoda, předmět satiry). Jenže pokud to tím měla být (také) jakási lidská komedie, pak se to žel moc nepovedlo (ten křečovitý rádobykarneval na závěr, škoda!). To se tedy lépe činila Michaela Pavlátová ve své předfilmové desetiminutovce. (A pokud to měla být nepříjemná lidská komedie, pak snad raději nějakého Fassbindera. – Vůbec se zdá, že leccos je zpracováno jinde lépe – Allen, Almodóvar.) K poměru kvality dílčích nápadů a kvality celku, který poněkud připomíná slabší Monty Python's, se výstižně vyjádřil gombarix. "Dějové linie" ztvárněny jaksi nevěrohodně, místy z toho příliš trčí snaha o kultovnost, ale nemůžu říct, že bych se (vůbec) nepobavil. ___ Za všechny pozoruhodné komentáře (tentokrát je jich pozoruhodná vlastně většina): novoten, marvan, Eleanai, twinpeaks. __ Ad hirnlego: Co vypovídají postprojekční řeči o lízání kundičky o filmu? Nic.

Dobré, dobré – ale nejlepší je na tom ta hudba, a za ni Pavlátová nemůže.

Jsa nepoškvrněn – až na nejasné povědomí o jakési scéně ve sprše – předběžnou znalostí čehokoli z tohoto údajného veledíla, vypravil jsem se do kina (asy mě bila hamba, vlastare) vidět ho poprvé na plátně a takřka po hitchcockovsku. __ Při úvodních titulcích jsem (příznačně, jak se ukázalo) vzhlédl od nutkavého čištění brýlí u jména Bernarda Herrmanna. Jakožto člověka poněkud uvyklého klasické hudbě XX. století mě asi zvukový doprovod drásal méně než bylo zamýšleno, ovšem výborné spínání hudby s obrazem požadovaný účinek přece několikrát přivodilo; vůbec mám za to, že Herrmann má zásluhu více než 33%, jak cituje don corleone. __ Jistěže film (a Hitchcocka by to asi mrzelo) technicky poněkud zvětral. Ovšem: před-závěr, na jehož nablblou detektivkovost zde mnozí oprávněně poukazují, spustil mně úvahy o duševních chorobnostech, což bylo zpečetěno závěrečným slyšením u dosud ne-uvěřitelného Batese (nápad obsadit do této role A. Perkinse byl vskutku ďábelský). Toto tedy (ano, gombarixi) je to psycho, z něhož se mně na konci udělalo nečekaně nedobře; veškerá nedokonalost triků i "křečovitost finále" zůstaly stranou. Psychiatrovo exposé, stejně jako různé vtipné absurditky (první scéna u močálu) nebo úvod v interpretaci sweda.83, dále myslím odráží hitchcockovsko-buñuelovské myšlenkové zázemí. __ Neznat pointu (Thrawne i haWranko, mě taky nepřekvapila) bylo jistě dobré, ale očekávám, že na druhé zhlédnutí bude Psycho lepší. ____ Pozoruhodné komentáře: berg.12, Petrucci, fauxthum (cheche), Orlau32, Almásy, cityman, A-ha (haha), Gil-galad (no ještěže tam ty "zbytečné scény" byly!), gjjm.

Předně: nedíval jsem se soustavně, hlavně zezačátku ne. ___ Někdy se chováš jako zapomenutá postava ze starého filmu. Ano, je zvláštní sledovat bergmana po bergmanovi (místy snad až parodii na staré osvědčené postupy). A ten komicky divadelní ráz jeho "TV filmů" je zde v plné síle (Marianne vstupuje do kostela – mám se smát?). Oč raději bych si četl scénář.

Tak jsem se šel podívat, co lze taky natočit v mém věku. A nebylo to zúplně špatné, nicméně vzhledem k provokativnosti námětu (děkuji, tetičko!) jaksi bez švihu, patrně zážitek k zapomenutí – kdyby ovšem nebylo hudby Ennia Morriconeho. Ta provázala, co by jinak drželo pohromadě asi dost obtížně, a výrazně utvořila atmosféru filmu: grazie, zio. (e arrivederci, U. H.)

Obsahuje spoiler. Nemohl jsem si pomoci a snad první polovinu filmu jsem vnímal především jako apokalyptické obrazy Doupovska, o něž se s takovou důsledností postarala ČSLA. A ta vlastně už jen dokončila, co začaly národní výbory na jaře 1945. Stará volající Je tu někdo?? na doupovském nádraží, z něhož dvacet let předtím odjely odsunové transporty – to si asi budu pamatovat dlouho. ___ Tsunami_X má pravdu, že "poselství" filmu působí dnes jaksi vyčpěle. Myslím ale, že roku 1966 a v ČSSR tomu mohlo být, alespoň v Juráčkově hlavě tedy (i když, známe-li bojové plány armádního vedení..), jinak. Ony se trefně zmiňuje o herečkách. Zvláště Vanda Kalinová zřejmě někde při bezútěšném putování přece jen narazila na kadeřníka.