Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (95)

plakát

Roming (2007) 

Předpokládám, že nebylo autorským záměrem nenatočit film o Romech.

plakát

Architektovo břicho (1987) 

Pozoruhodná hudba. A zajímalo by mě, jestli jsou útroby památníku Viktora Emanuela opravdu tak zvrhlé.

plakát

Večerní škola (1967) 

Hlavní postava jde po ulici, vejde do budovy, tam někdo čeká, a pak se to rozjede; čili "večerní škola" jako schematická samoúčelná kulisa pro exhibici J. Tatiho. To mně jistý žánr připomíná, ale komedii tedy ne. Ovšem závěr je vynikající: kulisy jsou odhaleny.

plakát

Jede, jede poštovský panáček (1949) 

Místy to bylo tak pitomé, že jsem se opravdu bavil. (A podivně nasvícené a kolorované záběry mě dojímaly vždycky.)

plakát

Byla jednou jedna planeta (2008) (seriál) odpad!

Musíme poskytnout prostředky k důstojnému životu všem! Nesponzorovala to PCF?

plakát

Černý Petr (1963) 

Opravdu věrohodný otisk běžné zkušenosti, právě tím, že se nic skutečně zajímavého neděje; a to v kontrastu s českými filmy novější doby oceňuji (pročpak se mně stále vybavovaly Pelíšky?). Je to ale film?

plakát

Konec (2007) 

Jak můžu teď pustit děti hrát si do parku? Víte kolik je tam starých lidí?

plakát

Zkrocená hora (2005) 

Nejlepší jsou náznaky, co všechno zůstalo nezobrazeno.

plakát

La sangre tibia del hombre (2007) 

Mělo to být "dramatické plátno paralelních dějin totalitarismu zobrazující události v SSSR a Německu 1914–1945" pomocí archivních snímků (alespoň podle programu). Hlavním úskalím takového pokusu je samozřejmě nutnost pracovat s materiálem, který zachycuje důležité události značně selektivně. Předpokládám ale, že i s takto problematickým východiskem se dá uvedeného cíle dosáhnout zřetelně lépe (možná by neškodila kratší stopáž). V tomto filmu Ivana Garcii jsem byl po slibném začátku svědkem zmatečného řazení záběrů podle nejasného klíče (jak pojednat stalinismus bez čistek a kolektivizace a nacismus bez šoa? - no, aspoň že se to "vyvážilo"), aby vše nakonec vyústilo do zbytečně zdlouhavého popisu východní fronty, resp. tažení Rudé armády na Berlín, zakončeného opravdu striktně (a vzhledem k záměru podivně?) jarem 1945. Naopak se mně docela líbily mezititulky, které spolu s hudbou rytmizovaly film a snad ony mu dodávaly trochu analytického charakteru (nebo si to už špatně pamatuju?). A určitě má smysl, aby se na jisté obrázky podívala každá generace.

plakát

Racek Jonathan Livingston (1973) 

Druhá polovina filmu na mě působila rozpačitě a vůbec jsem se často nudil, ale - kdyby nic jiného - vizuálně pozoruhodné. Zajímavý komentář: hirnlego.