Brygmi

Čekala jsem, že to bude velká vykrádačka Harryho Pottera, ale Krabat překvapil a místo toho vykradl Pána prstenů. Au. Škoda Čarodějova učně.

Po vynikajícím pátem dílu neskutečný propad dolů. Šestka prostě nefunguje ani jako součást série o Harry Potterovi, ani jako film sám o sobě. Více jsem napsala sem: http://brygmi.livejournal.com/66601.html#cutid1

Docela dlouhou dobu jsem bádala, v jakém období se to odehrává. Oblečení napovídalo něco o roku cca 1994, celkové ladění prostředí mířilo ještě dál do minulosti. Pak jsem podle nějakých znaků usoudila, že se jedná o současnost a musela to přijmout a stejně tak i fakt, že venkovský život je zde hodně přeidealizovaný. Vesnické tancovačky za zvuku dechovky, polorozpadlé domečky s pecí a neustálé zdůrazňování toho, že lidé na vesnici jsou jiní než ti z města. Možná trochu primitivnější, ale rozhodně čistší a upřímnější. Lehce otravné, ale pokud člověk přistoupí na tuhle hru, tak dostane vynikající film. V podstatě jednoduchý, dost naivní, ale zároveň okouzlující. Geniální práce s kamerou, se zvukem a hudbou. Nakonec to o homosexualitě tak docela není a je to fajn.

A co na to Jiří Kulhánek?

Při všech těch zpomalených záběrech a kamerových obletech někam zmizela logika.

Vynikající komedie, kterou u mě ale sráží skutečnost, že ukazuje nevěru jako něco naprosto legitimního, pochopitelného a vlastně docela fajn. Fuj.

Film nové generace – film internetových fangirl, splněný sen mladých čtenářek fanfiction. Takový, který by mohla napsat každá z nich a každá z nich by taky mohla být jeho hlavní hrdinkou. Stmívání je prostě nesmírně zajímavým fenoménem, nad kterým se jde zamýšlet z mnoha stran a jehož filmové zpracování jsem si skutečně užívala sledovat. Více na blogu.

Na AGM mě znervózňuje, že netuším, jak vážně to je myšleno. Má to být parodie? Nebo jen bere schéma teenagerské komedie a aplikuje ho na homosexuální postavy? Každopádně to nefunguje žádným směrem. Dost se dalo vytěžit také z "utahování z klasické gay produkce", jenže to tady opět spočívá jen v tom, že jedna postava vypadá jako Deb z QAF, že hoši hrají baseball a že tam má trapné cameo Andersen Gabrych. Bod za plakát Edge of Seventeen, Richarda ze Survivor, pár povedených vtipů a chytlavou písničku. A na fekální scény raději zapomenu.

Taková hra zajímavá z morálního hlediska. Co je špatné a co je dobré? Dexter vraždí, a to dost hnusným způsobem. Užívá si to. Jenže vraždí "ty špatné" a vlastně za to ani nemůže. Dá se to nějakým způsobem omluvit? Nebo podporovat? Může člověk cítit sympatie k osobě bez emocí? Otázky, samé otázky... Seriál je o násilí, o porušené mysli a už samotná znělka naznačuje, jak to tedy s věcmi bude. Jsou zobrazovány naprosto běžné skutečnosti odlišným pohledem, ve kterém se zdají být odporné, člověk "vidí vše" a je takřka nemožné se dívat. Naopak násilí v seriálu není nijak explicitní, člověk "nevidí nic", ale stejně se odvrací. Zakrývat si oči před ničím a užívat si Dexterovu duševní prázdnotu. Docela očišťující._První série naprosto parádní, druhá tragická, třetí zatím lepší než druhá, ale do první má daleko předaleko.

Jee! Barvy! Mluvící medvídek! Roztomilost! Eh… No, do určité míry je tenhle film skutečně kouzelný. Thajsko je zde zemí barev, kde se dějí zázraky a kde všechno dobře dopadne. Jen… občas je toho až moc. Až moc postav. Až moc nejrůznějších vizuálních podnětů. Až moc vyšperkovaný obraz. Ta pracnost je znatelná a líbivost se stává skutečně podbízivou. Navíc hlavní hrdina je tak naprosto mimo, že je těžké vyvolat v sobě nějaký zájem o jeho osudy. To je umocněno ještě voice overem, který mluví… pořád. Ach jo. Ale své momenty to mělo. Třeba scéna v továrně, kdy dělníci pracují a hudba se zrychluje a zrychluje, stejně jako jejich pohyby. A taky mi nikdo nevymluví, že hora z plastů je úžasný nápad.