Brygmi

"Myslíte si, že znáte příběh, ale ve skutečnosti znáte jen jeho konec. Abyste poznali srdce příběhu, musíte se vrátit zpět na začátek." Jindřich VIII. a jeho ženy. Aneb po Lost, Heroes a Prison Break je tohle příjemná změna. Ze začátku jsem sice měla trochu problém naladit se na pomalé tempo, ale časem mi tenhle počin přišel lepší a lepší. I ty postavy jsem si oblíbila, i když jsem byla nucena akceptovat, že všichni muži jsou intrikání a ženy děvky. Jonathan Rhys Meyers mi také do hlavní role příliš neseděl, ale opět - zvykla jsem si. Občas mi to přišlo jako "historický úlet", ale raději se do větších rozborů nepouštím, jelikož odborník na historii zrovna nejsem. Výtek bych tedy našla mnoho, ale... Bavilo mě to, vážně ano. Jsem zvědavá, jak dopadne druhá série... A mimochodem ty kostýmy jsou opravdu nádherné. Pořád čekám až něco takového zase přijde do módy :)

Zamilovala jsem se. Je jí šestnáct, čeká dítě a jmenuje se Juno. Tahle prostořeká holka, která asi nikdy neslyšela o antikoncepci, si mě prostě něčím získala. Snad tím, že na těhotenství nenahlíží s fňukáním a hysterií, ale jako na něco, co se stalo a musí se to řešit. Cynik od přírody se slabostí pro jedno určité křeslo a béčkové horory. Juno prostě je (jak řekne později jedna z postav) jiná. A neplatí to jen pro samotnou hlavní hrdinku, ale i pro celý film. Nesnaží se nám předat moudra typu „udělala sis děcko, tak teď budeš trpět a tvůj svět se začne rozpadat“. Jenom vypráví. Mile, vtipně… ale přesto s hořkostí. A za použití perfektní hudby. Mott the Hoople, Sonic Youth, Belle & Sebastian a v neposlední řadě… „You're a part time lover and full time friend... Nanananananana...

Šedivý svět. Jedna škola, která je řadu let naprosto stejná. Stará. Zkostnatělá. Stejně jako učitelka Barbara, která má rok do důchodu a veškerý svůj volný čas tráví s kočkou a s deníkem. Svěřuje se mu s každou maličkostí, našeptává mu vše hezké i provokující. Touží ubližovat a ubližuje skrze stránky, slova i činy. Pak se objeví Sheba... Jako blonďatá víla dokazuje, že dokáže pobláznit pubertálního chlapce i starou mrzutou pannu. Skandál je na spadnutí… Nenudila jsem si ani chvilku, užívala si vynikající herecké výkony (Judi Dench je ďábel!) i napínavou atmosféru a přesto… Něco mi chybělo. Možná moment překvapení. Tušila jsem, co přesně se v následujících minutách bude dít, a tak se také stalo. Skandál, o kterém přesně víte, jak skončí… Prostě dobrý film na jedno zhlédnutí. Bylo to fajn, ale znovu to vidět nemusím.

Bývalý rocker Dorijan a „emo boy“ Marko, kterému spolužáci s oblibou strkají hlavu do záchodu. Tihle dva si díky známé andělsko-ďábelské dvojce vymění těla. V tu chvíli se já začnu nervózně vrtět. Proč? Protože málokterý snímek o záměně těl se vyvede. Bohužel, tohle také není výjimka. Dá se lehce uhádnout, jakým směrem se bude film ubírat. Občas to je zábava, občas je to trapné, prostě někde mezi odpadem a maximálním hodnocením. Nevyvážený film. Na jedné straně pojídání exkrementů, zvracení, kokain, polonahé děvy. A na straně druhé sympatické obsazení, hlášky, móda (nebýt tam plakát Green Day, tak přísahám, že to muselo být natočeno někdy v osmdesátých letech!) a hlavně fantastická hudba, která mi připomněla léta na základní škole. No... každopádně jsem se bavila. Až jsem se za sebe v určitých okamžicích styděla.

Andula je jako vyplašené zvířátko s velkýma očima. Naivní slečna, která stále tápe a hledá, která prostě jen touží po tom, aby ji měl někdo rád. Jenže to je těžké… Sny jsou jedna věc a skutečnost druhá. Milda není žádný princ na bílém koni, ale prostě obyčejný kluk („ucho“), který sám neví, co chce. A ona? Schoulená na posteli, s úsměvem na rtech vypráví. Její slova možná říkají pravdu, ale poněkud upravenou. Všichni jí mohou závidět… Můžu se celou dobu smát, ale přesto tu bude přítomná hořkost. Jedna ztracená světlovláska a omezenost jistých lidí… To bylo před čtyřiceti lety. A teď? Doba se změnila, naše rozhovory se změnily, jen ty citové zmatky pořád zůstávají stejné. Láska (nejen) pro plavovlásky.

Nikdy dříve nezněla němčina tak hypnoticky. Nikdy dříve nebyl Berlín tak okouzlující. Nikdy dříve nedostalo slovo film takovouto podobu. Složitý příběh o věcech mezi nebem a zemí. Báseň. Chlad. Filosofie. Nebe nad Berlínem, nebe nad námi. Nick Cave už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Strašně ráda bych dala pět hvězdiček, ale nemůžu. Vidím veškeré kvality, nenacházím slabé místo, ale.. necítila jsem nic. Jak moc jsem si přála podlehnout a nechat se unášet nádhernými obrazy i myšlenkami, tak to prostě nešlo, můj pohled byl čistě racionální. Snad jednoho dne se tou krásou nechám pohltit bez výhrady.

Vzpomínám si, jak jsem každý den spěchala ze školy, aby mi neutekla ani minuta tohoto vynikajícího seriálu. Bylo na něm něco, co mě fascinovalo. Jednak za to samozřejmě mohla zvířata (Clerense bych hned brala domů a Judy s Toto mě nesmírně bavily) a určitě i samotná Afrika, která vypadala sice kouzelně ale rozhodně nebezpečně. Škoda, že kvalita jednotlivých dílů byla různorodá a hlavně ke konci se začala vytrácet zvláštně pohodová atmosféra. Mrzelo mě také, že některé postavy odcházely (Jack) a jiné přicházely (hlavně malá protivná Jenny). Každopádně je to velká nostalgie. I teď mám chuť oprášit staré videokazety a přenést se do mé oblíbené zvířecí nemocnice.

"All you need is Love?" Jude opouští rodný Liverpool a vydává se do Ameriky setkat se se svým otcem. Jenže nalezne mnohem víc. Poznává jednu světlovlasou dívku a dává se do zpěvu, protože některé věci se jinak vyjádřit nedají. Právě hudba je největším kladem, ale zároveň i největší slabinou Across the Universe. Beatles složili spoustu skvělých skladeb, to všichni víme, ale proč je všechny vysloveně „cpát“ do jednoho filmu? Z některých jen pár tónů, jindy celou sloku, některé celé... A i když je film hodně rozvláčný (občas až moc), tak písně jsou zde podávány příliš překotně. Zvolnění hudební stránky by prospělo. Jako skvělý nápad mi naopak přišlo obsadit ústřední role téměř neznámými herci. Mladé neokoukané tváře ztělesňují celou jednu generaci, která byla ochotna umírat pro lásku a válku (a tato dvě slova byla nutně spojena). Bono v roli jejich "guru" je pak přímo geniálním castingovým tahem. Kdo jiný by mohl kázat o míru než on, který je zase symbolem současné generace. Psychadelická jízda může začít, tedy pokud se ovšem nebudete bránit. Tak trochu jiná muzikálová podíváná... "Strawberry Fields Forever"

Zábava od prvních minut. Jagoda (půvabná Branka Katić známá třeba z Černé kočky, bílého kocoura nebo z taškařice Mi nismo andjeli) sedí u kasy v novém (americkém!) supermarketu a čeká na vysněného prince. Jenže ten nepřichází a ona je už tou nudnou manuální prací otrávena. A Jagodin pohár trpělivosti přeteče a vyhodí jednu stařenku z obchodu. Jenže to neměla dělat, protože vzápětí se v supermarketu objeví ozbrojený Srdan Todorović a rozhodne si "zahrát na teroristu". A kolotoč absurdních situací může začít...Humor, perfektní hudba, anarchie i romantika... Prostě příjemná podívaná.

Sice "odpad", ale musím říci, že jsem se královsky bavila. Bohužel určitě ne tak, jak zamýšeli tvůrci. Každopádně obdivuji Lorenza Lamase, že zvládnul říkat tak pekelné hlášky s naprosto vážnou tváří.. A ještě u toho střílet.