Ronaldo79

Lin Shaye se herecky snaží udržet tuto dekadentní sérii, která podobně jako spinoffy Conjuringu postrádá Wanovu invenci a kouzlo. Každý se snaží zreplikovat jeho styl, namísto vložení vlastního otisku. Ač se mi líbil koncept i vzezření Muže s klíči, tak od minulého dílu už je všechno na jedno brdo. Nemístný humor, samoúčelné (ne)lekačky, cesta za červené dveře a podobně a každému z těchto zápletkových klišé se tvůrci nasnaží dát odlišné uchopení dané věci. Snad se jednalo o poslední díl série, protože už teď má náběh, aby se zařadila po bok sérií jako Paranormal Activity, Pátek třináctého, Elm Street a dalších, které se s každým přibývajícím dílem stávají víc a víc vlastní parodií a vtipem. S přihlédnutím k výdělku se tak dalšího dílu bezesporu dočkáme. 4/10.

Solidní upgrade oproti televizní minisérii. Dá se říct, že je víc udělaný pro masy, ale zároveň ctí knižní předlohu (až na to že se neprolínají dějové linie) a tím snad potěší čtenáře Stephena Kinga. Teď už k samotnému filmu, který je příjemně děsivý (Conjuring to ale není), lekačky fungují a nepůsobí rušivě, to bývá můj největší problém s soudobými horory. Samotný Pennywise beroucí na sebe podobu, toho co nahání jeho obětem největší strach je hrůzostrašný( Bill Skarsgård zaslouží pochvalu za to jak k postavě klauna přistoupil). Dětské obsazení povedené, hlášky fungují, chemie mezi herci uvěřitelná a hlavně se o postavy jako divák zajímám. Vyobrazení světa dospělých jako prohnilých zkrachovalců potěší. Jediné co bych lehce zkritizoval je, že po krutým začátku s malým Georgem není zbytek filmu tak nekompromisní. Hodnocení je pro mě na hraně 4-5 hvězd, ale musím se přiklonit k plný palbě, protože se jedná o super dobrodružný hororový thriller, který s sebou nese problémy dospívání a to je přesně můj typ filmu. Finále kulervoucí a hudební skóre podmanivý. 90% PS: Pročítat si zdejší negativní komentáře je poslední dobou slušná chvilka k polechtání bránice. Občas je lepší zapřemýšlet než něco napíšete, lidi.

Za prvé jedná se o efektní přehlídku ohromující obrazové velkoleposti. Brian G. Hutton sršel dobrými nápady viz. úvodní ujíždění z nepřátelské linie za doprovodu hudby ala Simon and Garfunkel, které nastavuje tón celému filmu. Za druhé obsahová složka není až tak bohatá a obzvlášť expozice působí lehce unaveným dojmem. Pohled na válku je značně idealizovaný podobně jako v Where Eagles Dare, kdy se hrdinové také vydávají na zdánlivě sebevražednou misi a proti vší pravděpodobnosti jim vše vychází. Kelly's Heroes v sobě skrvývají jistou nadčasovost a předzvěst prvních sedmdesátkových blockbusterů.