quarte

Nedávno jsem si pouštěl a i při opakovaném shlédnutí (přestože, už vím jak série dopadne) my vyprávění nahání strach. Diegetický svět je vybudován přesvědčivě, takže si pozdní období roku 1989 můžete projektovat jako prošedivělý čas, plný chladu a mrholení, které prostupuje všechno a všechny. Ani přítomnost chytlavých popsongů chátrajícího socialismu z téhle agónie nedokáže vytrhnout. Spíš podporuje celou zkaženou náladu plnou louží, mikrofonů a kávové sedliny. Snad až v posledním díle konečně vyjde slunce, ale i to je zahalené stínem pochybnosti. Série je plnohodnotná detektivka, ale uspokojí jak žánrové diváky, tak i zvědavé průzkumníky, kteří rádi hledí na historické momenty i z alternativního pohledu.

Něco mezi artovým Kill Billem a Rainmanem. Solidní úvod, který pohlcuje a uvádí pozorovatele do atmosféry erotické přitažlivosti k automobilům. Poté však následuje anti-románový guláš zdánlivě banálních až stupidních vražedných scén, které stejně rázně skončí a přichází nejdelší část filmu - melodramatické plkání dvou spřízěných lidí se sociálním myšlením Eichmana.  Nejlepší: úvod, požárnické scény

Nevím, kdo je připraven na takovou dávku hutné montáže erotického home videa a záběrů na rumunskou městskou divočinu. Já si tu otázku stále kladu. Film vyvolává nechutnost a v poslední části, kdy probíhá lidový tribunál a lá předvolební meeting SPD, je na divácích aby sami soudili míru odsouzeníhodnosti a etiky nejen příběhu ale i celého fimu. Divácké dilema nakonec smyje Judeova filmařská ekvilibristika, která balancuje na hranici nechutnosti a střihové excelence.

Nikdy neřiďte auto bez bot!

Dietlovi dialogy jsou někdy příliš kostrbaté a divadelní, ale jakoby z toho, až příliš literárně působícího textu vydupadli herci něco, co je na stejné úrovni jako složitá dramata - postavy buď budete milovat nebo je nenávidět. Tak rozdílné než ostatní normalizační seriály, že je to až s podivem, odpadá všechna byrokracie, všechna ta trapně přiblbá komika všedního dne jako například v Ženě za pultem. Nejoblíbenější postava = Hana Maciuchová, která musí celou dobu snášet milostné excesy svého muže a na konci serálu získá její postava hodně pozornosti.

Z perspektivy dnešních seriálových rychlokvašek jde v tomto případě o celkem HQ dirty pleasure věc. Dědictví podivuhodných 90. let, kdy se na plátně komerční televize otočily snad všechny myslitelné filmové celebrity, jen aby se ukázalo, že to jde. Hrabalovská aluze na hospodské story je znát, ale utápí se v příliš kýčovitém prostředí překroucených archetypů tehdejší společnosti - divoký podnikatel, chřadnoucí dělnická třída, bezdomovci, hospodští klasikové a nová elita mladého státu.

Stejně jako hlavní postava jsem postupně i já otupěl vůči nekonečnému utrpení lidí uvězněných uprostřed Aleppa. Nekonečná rutina smrti a neustálého zachraňování města, které se řítí k zemi rychleji, než lze vůbec pochopit. Reportážně nesmírně silné a historicky cenné svědectví, ale filmařsky slabší, někdy až příliš opakující se scény, nevhodné rámování a přetažená stopáž.

Kennedyho sympatická tvář a úsměv vás dostane ještě dnes. Unikátní dokument z naprosté blízkosti dvou vrcholných politiků 60.let. Viděl jsem v digitálně restaurované verzi a byl to zážitek. Doporučuji další díla z produkce R. Drewa o Kennedym, krizích, které řešil jako prezident a také o jeho státním pohřbu.