olki

Až vám někdo bude povídat, že komunisti sou zlatý a jak za nich bylo dobře, plivněte mu za všechny ženy, o kterých pojednává tento jedinečný dokument, do jeho rudého ksichtu. Je dost smutné, že dokument má v roce 2018 asi tak 400x méně hodnocení, než např. své době poplatná Dovolená s Andělem - tedy film, který není ničím jiným než lživou iluzí o šťastném životě v socialistickém Československu. V době, ve které se tato agitka odehrávala, prožívaly ženy z dokumentu nejhorší roky svého života, který byl pečlivě skryt za zdmi bývalých cel smrti naproti pankrácké sekyrkárny... V absolutním oněmění tak posloucháte např. výpověď dámy, která se svého vyšetřovatele zeptala, jak je možné, že se takto chová Čech k Čechovi. Odpověď vyšetřovatele zněla: "Chováme se k vám takto pávě proto, že jsme Češi." Komentář je napsán v době, kdy vládu v této zemi sestavuje bývalý komunistický nomenklaturní kádr a StBácký udavač, a to mimo jiné s podporou komunistické strany. Věřte, že mezi takovými lidmi je mnoho těch, kteří by tento dokument zakázali v rámci první cenzurní vlny - přirozeně ve jménu "normalizace" vkusu obyčejného diváka.

Týden s prezidentem je velice obskurní záležitost. Po zkušenostech se Soukupovými pořady jsem přirozeně nečekal, že se bude jednat o klasickou televizní publicistiku - to v žádném případě. Na druhou stranu jsem nečekal ani to, že Zeman jevící příznaky stařecké či alkoholové demence, zde dostane absolutně neomezený prostor pro vykládání svých chorých výplodů a a pseudomoderátor Soukup předvede archetypální ukázku servility. Lži, smyšlenky, vyřizování účtů s odpůrci a mnohé další bludy a nesmysly, za které by se každý soudný člověk musel stydět, zažívají v tomto pořadu své žně. Zeman si zde dovolí opravdu mnoho - je si dobře vědom, že Soukup, který při svých rozhovorech připomíná panice, který se tetelí blahem z představy blížícího se koitu, je absolutně neschopen jakéhokoliv nesouhlasu či oponování. Tento pořad je tak pouze důkazem toho, že Ovčáčkův "projekt" OVTV nenaplnil očekávání hradní klaky. Pro zajímavost stojí za zmínku, že Soukup je dle samotného Zemanova hlavního poradce Nejedlého jeho rodinou a krví - kruh se uzavírá.

Velice záslužný počin - obsah je pro mě dál než za "červenou kartou". Ta prostřednictvím dokumentu jen ukázala, jak absurdně to u nás povšechně funguje/chodí a jakou plejádu nepřehlédnutelných postaviček tady máme. Gejza (vyšetřovatel případu) téměř neotevřel hubu a je jasné, že to asi bylo dobře. Kolibřík má zase pocit, že je to vlastně celé dílem lidské závisti - on totiž vylezl na Everest (navíc prý umí hezky panáčkovat). Z "Metropola" padá jedno hov.o za druhym - no, nakonec to aspoň sám pochopí... Na vlastní oči jsem si mohl ověřit, že o stamilionových zakázkách skutečně rozhodují sebou přiznaní laici, a co víc - jak právě díky "kvalitní" práci médií jsem o tom nebyl zpraven.

Impotentní dokument, jehož hlavní protagonista trpí sebeklamem a chorobně přeceňuje svoji domnělou moc. Vizáž fotra v trenkách je v tomto případě dost příznačná. Klusák to tentokrát prostě nedal - jeho bezzubost namixovaná s pocitem výjimečnosti polochytrého Novotného jsou silným předpokladem brzkého úpadku v zapomnění.

Po všech stránkách skvělý filmový zážitek. Kroner byl opravdu formát.

Skvělý film. Mnoho lidí mu zde vytýká zbytečnou sentimentalitu, ale...Film je smutný přiměřeně svému tématu. Láska jednoduše nikdy nemá dobrý konec. Dříve či později... Filmy ho mít mohou. U tohoto snímku je jen na vás, zda-li chcete po skončení plakat, nebo se jen chvíli sotva znatelně usmívat. Já zvolil druhou možnost.

Chladný, podmanivý a takřka návykový pohled Marie Drahokoupilové, předloha Josefa Škoreckého a velmi netradičně obsazený Zdeněk Řehoř dělají z tohoto filmu i přes všechny výše zmíněné nedostatky film, který stojí za zhlédnutí.

Po všech sránkách vynikající film. Atmosféru navodil tak dokonale, že jsem měl chuť jít se po Žizkově okamžitě projít. Jen co jsem se ale rozhlédl po ulici, napadlo mě, že hlavním hrdinům snad závidím i bídu.

Dechberoucí atmosféra, jednoduchá zápletka rozpracovaná do nejpodrobnějších detailů a skvělá Barbara Stanwyck, které jsem stejně jako hlavní hrdina uvěřil. A to i přesto, že se hlava obrovsky bránila. A jestli bych pro její pohled....? Sám teď nevím.

Po zhlédnutí hlídky v Ardenách jsem si říkal, že by se filmy s vojenskou tematikou opravdu měly dělit na válečné a protiválečné. Je totiž jen málo filmů z druhé světové války, u kterých si člověk v duchu přizná, že je mu líto také těch zastřelených německých vojáků. Keith Gordon natočil film, který bez zbytečných patosů říká, že válka je v první řadě jen souboj člověka s člověkem a za to si jeho film 5 hvězd určitě zaslouží.