MM11

Mírně psychologická detektivka, jejím úkolem není jen osvětlit vraždu, ale i její příčiny. Mnohdy se tak dostáváme do komorního prostředí lidí, jež hází úsměv na všechny strany, přitom se však chovají jako bestie (nejedná se vždy o přímé pachatele). V tom šeru Anglického tajemna proplouvá Inspektor Morse, který sám nemůže věřit ani svým kolegům. Jedná se o brilantní cyklus, kromě bystře stavěných příběhů, Vás určitě zaujme též impozantní hudba.

Tendenční faktory ve filmu jsou ty nejlepší. Nikdo v době uvedení je nevidí, ale po letech zůstanou trčet jako torzo vzpomínek. Nahota na prodej je bez okolků neskutečná kravina vyvolávající přinejmenším nechuť k Olmerovi. Rejža si bere nesmrtelnost za několik věcí 1) Impotentní scénář, který je na ručník po deseti minutách. 2) Obsazení toho nejhoršího, co ujíždí už v komediích, natož v dramatu (hlavně drsňák Krampol potěšil mé cynické já) a nakonec trapně nevyzrálá režie - uboze snaživý copyright stylu "to jsem někde v USA viděl, to je někde u nás a tohle tu ještě nebylo". A pak se mi divte, že jsem se tak bavil! Tenhle film je panoptikum všeho zmatku devadesátých let, ukázal nám zvrácený pohled - netolerance, odkrytí zakázaného, chaos a především atmosféru počátku nových časů. Je to hrozný film, mizerná práce všech, ale je tak geniálně vsunutý do pokřivené reality, že je úžasným dokumentem doby. A to snad ani Olmer nečekal, budiž mu věčná sláva......

Málokdo věřil úspěchu Joeyho. I já čekal bazírování na slávě a pořádný odvar, ale za tenhle rezultát se teď normálně stydím. Matt LeBlanc a ostatní soukmenovci celé Americe doslova vytřeli zrak a natočili sitcom, který se svou kvalitou může srovnávat i s kultovními Přáteli! Humor je tedy OK. Pokud by to chtělo někde vychytat mouchy, tak se nabízí postavy. Těch hlavních je málo, vedlejší většinou zmizí do propadliště, to často kazí dojem. Taky enormní nablýskanost všeho kolem působí marnivě a bezradně, Přátelé se bez toho obešli. To jsou však jen dílčí nedostatky, tenhle profesionálně natočený seriál prodloužil kariéru Matta LeBlanca a pro fanoušky truchlící za odchodem milovaného seriálu připravil nečekaně dobrou náhradu. Možná se Vám to nebude líbit jako předchůdce, ale nějaký kousek úsměvu Vám Joey s naprostou určitostí vyloudí.

Má to podstaně větší ambice než jiné snímky z branže, jde jen o to jestli na tu hru přistoupíte. Protože pokud ne, tak Vám ty všudy přítomné zázraky, uplakané momenty, procitnutí a další "výjevy" můžou připadat hloupě. Tanečník Emile Ardolino vystavěl děj na místě kam je romantickým komediím vstup zakázán a s pomocí trochu toho sci-fi a dobrých výkonů připravil příjemnou komedii.

Zázrak souhry mnoha nepravděpodobných náhod. Film, který zničil jednoho mocného člověka a ve výsledku i svého vlastního tvůrce. Je to ohromný drahokam a mám pocit, že jeho odkaz je stále nedoceněn či ceněn nesprávně. Nejde jen o boží talent Orsona Wellese, který klidně i náhodně vytvořil konvence v prozíravém užití optiky kamery (nelze však zapomenout na kameramana Grega Tollanda) či střihové struktury, kterou nadělal největší zmatek od pověstného nepochopení Intolerance. Já myslím, že dosah je mnohem hlubší. Smlouva pro Wellese, která mu garantovala absolutní uměleckou svobodu bez zásahu odnikud byla největším vítězstvím Amerického způsobu výroby filmů. Dovedla Hollywoodský náskok ve filmovém umění ještě dál. Orson tak mohl zcela bez okolků popřít život postavy pro svou zemi nesmírně důležitou. Fádní a nepodložené vyhlašování anket o nejlepší film nic neznamená. Kdepak nejlepší - nejdůležitější. A to s vědomím, že producentský dosah se od časů před Wellesem vůbec nezměnil.

První samostatný film počítačové legendy a posléze známého fenoménu Vás asi překvapí jen stěží. Je vidět, že scénář někdy ani není zapotřebí, stačí parazitování na dočasné slávě, ale až taková arogance ze strany tvůrců, to se vidí málokdy. Ale co, filmu se v žebříčku návštěvnosti klaněli i mnohem známější jména, takže kdo je ten chytrý? Ani animace mně za srdce nechytla, takže jediné co žádá jednu hvězdu je nespochybnitelná originalita, která ostatně provází celou tuhle podivnou sérii.

Woody Allen prostě umí a potvrzuje nám to dalšímy filmy své bohaté kariéry. Ve filmu, který využil až provokativní možnosti názvu si Woody neodpustí snad žádnou narážku na téma, které je pro mnohé tvůrce zcela tabu. Myslím, že tenhle snímek charakterizuje přesně jeho filmovou postavu neurotického malého intelektuála, kterého prohánějí strasti klasického života. A v dalších filmech Woody Allen tuto postavu už jen zdokonaloval.

Stačí se kouknout na jméno režiséra - Moskalyk. Ten člověk prostě neumí navodit tu správnou atmosféru o čemž mně neustále dokola přesvědčuje. Jiří Adamíra je sice charismatický, ale jeho herecký projev je tak statický, že jsem hlavně u prvního dílu, kdy se seznamuje s galérkou myslel, že umřu nudou. Ani pozdější rozjezd moc nepomáhá, známá čtyřka příliš zestárla. Hlavně ona předchozí atmosféra, zde místy působí nepatřičně komicky. Vyložená blamáž to není, důstojný pokračovatel také ne.

Příliš zapeklité vraždy nehledejte, o to téhle do všech podrobností prvorepublikovou atmosférou načichlou krimi ani nejde. To co Sequensovi bravůrně vyšlo byla atmosféra, správný herecký koktejl a taky "vypálení do obrazovky" v úvodu, které muselo způsobit ve své době nejeden kolaps. Ceněná je taky hudba (Sequens si ji mimochodem vypůjčil do jednoho dílu majora Zemana), jež mistrně mapuje atmosféru. Jakožto bonus je i jiný poměr zločinců než jinde tzv. galérka je opravdu skvostná. Zřejmě i Sequens zažil tvůrčí vrchol ve vzrušené atmosféře Pražského jara.

V těžkých časech natočená komedie sice nešetří sentimentem a ani obzvlášť originálním scénářem zrovna neoplývá, ale kromě některých herců (Nedošínskou opravdu nemusím) představuje spolehlivé duo - Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta díky nimž představují Nebe a dudy vysoký nadprůměr v nejhorším období zdrcující druhé světové války. Za snahu něco tehdy vytvořit si zasluhují všichni skutečné absolutorium.