Paldini

I když je Keisuke v podstatě neporazitelný bojovník, uvědomuje si svou zrůdnost a uchyluje se do izolace. V tomhle vidím dost frakensteinovský motiv. Scénář je celkem prostinký a vlastně všechno, co se děje už jaksi divák očekával a předvídal. Jinak se dočkáme Miikeho oblíbených násilných scén, gejzírů krve a jednoho znásilnění. Výhrady mám k maskám, k trikům a hodně špatnému humoru. Tělo hlavního hrdiny nevypadá vůbec kovově, ale spíše gumově a na některých místech herci dost nepasuje. Triky jsou odpuzující a Miike se spokojil jen s umělými pseudoblesky. Strůjcem většiny trapných fórku je postava šíleného vědce, který robojakuzáka stvořil a vůbec mi ty fórky k tomuhle žánru neseděly. Nicméně film byl točen přímo pro videotrh, takže se dá při hodnocení mírně přimhouřit oko.

Mladý talentovaný hudebník Chuji zachrání život jakuzákovi Kenjimu. Mezi oběma muži vznikne podivný vztah a z náznaků lze vycítit, že z Kenjiho strany jde o víc než přátelství. Kenji rozehraje vysokou hru o moc ve své jakuzácké skupině a jednou osudovou figurkou se v téhle hře stane i Chuji. Miike si v tomto filmu dává obzvlášť záležet na maličkostech, které jsou pro vývoj děje a chování postav směrodatné (úžasná scéna v koupelně se sprchujícím se Kenjim a mafiánskou manželkou, skvělé vystavěná Chujiho charakteristika, která se pomalu skládá ze střípků jeho minulosti). Film je podbarven perfektní hudbou, a hlavně úvodních deset videoklipových minut je úžasných. 89 %

Příběh byl pochopitelný, neztrácel jsem se v něm a to jsem seriál Firefly neviděl. Potěšili mě neokoukaní sympatičtí hrdinové, staré dobré ruční palné zbraně (žádné fasery a lasery), suché hlášky. Akční scény jsou natočené přehledně, což nebývá v současnosti zrovna zvykem. Tady se nemusí režisér snažit zakrýt pohybové nedostatky herců rychlými střihy. Nevím nakolik to je práce trikařů a kaskadérů, ale vypadá to věrohodně. Zejména scény, kdy předvede své bojové dovednosti telepatická smrtící tanečnice River Tam. Konec samotný je už potom jedna akční jízda, hodně ve stylu Přepadení 13. okrsku. No, bavil jsem se maximálně. Jdu shánět Firefly.

Kašlu na nesmyslnost a na nereálné prostředí. Vždyť je více či méně nereálné prostředí v každém druhém filmu. Hodnotím jen to, jak jsem se bavil a hlavně v druhé půli jsem se bavil hodně. Sice slibované hrozné mučení se odehrává mimo záběry kamer, ale to mi celkem nevadilo. Spíše naopak, uvítal jsem to. Ke konci filmu dokonce začne fungovat i mírné napětí, které jsem u takovéhoto filmu (všude se psalo o tom, že Hostel bude exploitation), nečekal. A do Eliho Rotha vkládám do budoucna, jako hororový fanoušek, nemalou naději. Takže 50,5%.

Miike je neuvěřitelný talent. O tom žádná. Jeho tvůrčí potenci a neokoukané nápady mu můžou jiní režiséři jen závidět. Je to bruslař mezi žánry. Pustí se klidně do hororu, sociální sondy o disfunkční rodině, komiksové brutality, rodinného komiksového filmu nebo do jakuzacké akčňárny. Tak si jednou řekl, proč nenatočit taky muzikál, řádně okořeněný vskutku úchylným dějem a několika zajímavými postavami (synovec královny Alžběty). Film určitě pozvedne náladu, hlavně u tanečních čísel všech zúčastněných, protože moc tančit neumí nebo to schválně kazí, a možná právě proto to působí celkem roztomile. Jedinou výtku mám k výběru hudby. Soundtrack bych určitě nebyl schopen poslouchat ani chvíli. Pepíček Zíma i s celou Vlachovkou je proti tomu, co uslyšíte v tomto filmu, nářez.

Viděl jsem sestříhanou verzi, takže žádného slibovaného gorefestu jsem se nedočkal, i když i v plné verzi by se mé hodnocení asi radikálně nezměnilo. Dočkal jsem se jen přitepleného monstra a parodie na kdovíco se směšnými hereckými výkony, které jakoby vypadly z filmů o bavorských kožených kalhotách. Pár hezkých momentů by se našlo, hlavně úplný začátek a úplný konec, kdy si veškerou pozornost ukradou dvě roztomile úchylná dítka barona Frankensteina a jen kvůli nich dávám hodnocení, které dávám, jinak bych byl mnohem krutější.

Surrealistická vize spravedlivé pomsty, pokušení a očistce s křesťanským, ale i buddhistickým přesahem ve westernovém kabátě. Pistolník s božskými schopnostmi, potom co odbočí z cesty spravedlivé pomsty na cestu násílí, dostává, potom co je zrazen, svou druhou životní možnost a je jen na něm, jakým způsobem ji využije. Avšak kolotoč všude přítomného násilí se začíná pomalu roztáčet. Film je přímo nabitý dusnou atmosférou umocněnou prostředím mexické pouště. Jedna nezapomenutelná scéna střídá druhou. Několik z těchto scén čerpá z děl surrealistů (ukřižovaná ovce, plástve plné medu ve tváři, mrzáci, králičí mistr), jiné jsou umocněny krvavou pointou (zúčtování s plukovníkem, ruská ruleta). U každého jakoby mikropříběhu je umně zvolen hudební motiv (počáteční procházka městem mrtvých, hned následovaná bizarními hrátkami tří pistolníků). Ono, ty mikropříběhy nejsou žádným překvapením, uvědomíme-li si, že Jodorowsky je v první řadě uznávaný komiksový autor.

Předchůdce všech Mazacích hlav.

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAKY SPOILERU. Michio je amatérský sochař, který má sen stvořit své vrcholné umělecké dílo, a proto unese úspěšnou fotomodelku Aki do svého velice bizarního ateliéru, aby mu stála modelem. I když spáchá zločin únosu, v podstatě to myslí dobře. Je to takový ňouma a balík. Žije jen se svou matkou, která velice nerada vidí, jak se čím dál tím více sbližuje s Aki. Aki s Michiem totiž mistrně koketuje a flirtuje, tak aby ho obloudila a dostala se na svobodu. Při jednom nepodařeném pokusu o útěk je však smrtelně zraněna michiova matka a Michio Aki zavře ve svém temném ateliéru a nemilosrdně ji znásilní. Přesto nebo možná proto se Aki, která postupně přichází v temnotě ateliéru o zrak, do Michia zamiluje a celý film spěje k velice šokujícímu, ale docela čekanému závěru, kdy je požitkářská láska obou mladých lidí ultimátně naplněna. Je sice pravda, že závěrečný šokový efekt je poplatný své době, ale věřím, že v roce 1969 to musel být pro diváka nepěkný zážitek. Je zvláštní, že jsem se ani chvilku nenudil, i když ve filmu hráli jen tři herci a odehrával se v podstatě (až na začátek) jen ve dvou místnostech.

Jeden z toho druhu hororů, který nemá diváka vystrašit, ale jen pořádně znechutit dosti vysokou mírou zvrhlosti dvojice hlavních postav. Frank i Iris jsou dost chladnokrevní řezníci, a hlavně Iris má docela kachní žaludek při porcování zabité slečny a likvidaci jejího těla v kyselině. Frank je zase pro změnu násilník, nekrofil a kanibal. Ale jinak je film, až na ty nechutnosti, celkem o ničem s dosti nevhodně zvolenou hudbou. Je to tak něco mezi dvěmi a třemi *.