Mozenrat

Obsah knižní předlohy byl sice podprůměrný plný těch nejnudnějších fantasy klišé, ale díky tomu, že knížka byla dobře napsaná, se to dalo vcelku slušně číst. Navíc při čtení si každý příběh upravuje k obrazu svému vlastní fantazií. Ve filmu to bohužel nefunguje. Přidejte zpatlaný scénář, který z děje knihy dělá nestravitelný instantní eintopf. K tomu ještě přihoďte nesympatické herce rozdělené do dvou skupinek 1) variace na tolikenovské skřety 2) sexy mladé a neklidné (přistihnul jsem se že držím palce každé postavě na plátně, která se snaží zabít hlavního modela). Výsledkem je film, který se dá dokoukat jen s obtížemi.

V některých krátkých scénách to začíná mít i nějakou atmosféru, kterou bohužel o chvilku později další scéna totálně pohřbí. V těch vzácných momentech to připomíná mistrovu slavnou frustrační kompozici, která jak známo spočívá ve střídání dvou prvků: prvku očekávání a prvku zklamání. Například jakmile začne být Faustův ďábelský dům trochu tajemný, tak v následující scéně bude ďábel nevzrušeně sedět v hospůdce a hrát karty. O hloupých dialozích a podíivných pokusech o (často dost úchylný) humor raději nemluvě.

Poslední muž bloudící prázdným postapokaliptickým městem, kterého se pomalu ale jistě zmocňuje příroda. Nádherné scenérie městä zarůstajícího travou a podléhajícího postupnému poklidnému rozpadu. Jediným průvodcem je tomuto novodobému Robisonovi jeho pes, který je jeho pojítkem s minulostí (s rodinou) a zároveň ho zachraňuje před pádem do hlubin beznaděje a nepříčetnosti. Den je vymezen výstražným pípáním hodinek varujícím před agresivním tajemným zlem číhajícím v temnotě, které se města zmocňuje po soumraku. Kontrast mezi nočními bestiemi a prosluněnou mírumilovnou atmosférou vylidněného města. .... Přesně do chvíle, kdy se film drží těchto kolejí, je dokonalý. Bohužel, jak už vyhrožuje název filmu, v poslední části se z Robinsona pomocí překotného scénáristického kotrmelce stane legenda zachraňující celé lidstvo. Aby toho nebylo málo, z nakaženených virem se vyklubou vcelku nepovedení zombíci, takže závěr probíhá ve stylu klasických zombí filmů. Někteří Já, legenda vyčítají, že je málo akční, já mu naopak vyčítám že je na závěr akční až moc. Mnohem víc by mu slušel styl Trosečníka než styl Úsvitu mrtvých.

Šílený fantom silnice v dlouhém plášti a klobouku Indiana Jonese (s maniakální elegancí podobnou Freddymu z nočních můry z ES), hledající po cestách něco nejen k svačině a házející své oběti do velké rezavé dodávky by byl základ na celkem slušný horor (tedy, ne že bychom nepřátelské tajemné auto narážející do nevinných obětí neviděli už mnohokrát jinde). To by se ovšem z tajemného fantoma nesměla vyklubat postavička z lunaparku, ze z počátku celkem sympatických sourozenců hovádka, kteří neustále lezou kam nemají a jediný výraz, jehož jsou schopni je tupé zírání .. Poslední dobou asi sám se sebou hraji hru na co nejpodprůměrnější sledovaný film.

+ Velmi povedený nápad (a já bláhový čekal nějaké májské duchy nebo mutanty), zlí vesničané a několik mrazivých scén ("copak to tu zvoní?" a "pročpak to dítě zastřelili?"). - Nudný zdlouhavý rozjezd, amosféru nahrazující řezničina, inteligence nepřítele podprůměrná (až na výše uvedenou scénu s telefonem), očekávatelný konec.

Oni ještě někomu přijdou vtipní fackovaní a létající římané, zachraňovaný druid s kouzelným lektvarem, přitroublý Obelix a podobné klasické a k uzoufání nudné scény? Celý film od odpadu zachraňuje poměrně vhodně dabovaný zákeřný Brutus, který se snaží neustále každého rozčtvrtit a "Ave Já" Caesar - ti občas dokáží zaperlit něco vtipného, což v celém filmu působí jako doušek vody na poušti. Nevím, zda je film vhodný pro děti, protože tímhle stylem se naučí fandit živějším, výraznějším, vtipnějším a lépe hraným záporákům.

Herci kromě Miroslava Macháčka příliš neumí hrát. Když ale tenhle styl amatérského hraní spolu s někdy až příliš okatou snahou vecpat do scénáře morální poselství akceptujete jako součást filmu, vzniká kupodivu něco co funguje. Bez krve a digitálních efektů, pomocí záběrů na okolní zasněžené hory, detailů na krystalizující led a díky až groteskně se tvářícím (přehrávajícím) vedoucím se Chytilové daří vytvářet skutečně mrazivé hororové klima.

Nic proti horoům o strašidelných zabijáckých domech, ale i takové dějově jednoduché horory "přistěhujeme se a snažíme se přežít proti stále evidentňějšímu zlu" by měly mít alespoň zajímavé pozadí, které filmu dodá atmosféru. "Nějaký strejda tu kdysi mučil indiány" jako příčina zla působí v některých momentech spíš trapně, než že by zahušťoval atmosféru. Podprůměrný horor.

Tenhle film strhat je snadné: příšerný scénář, vyloženě trapné postavy (dvojice hrobníků, babička ..), Čtvrtníček, který zjevně hraje celý život pouze jednu a tutéž postavu ... apod. ALE on je film místy i velmi absurdně-černohumorně vtipný, a to tak, že ho to z mého pohledu vyzvedá z hlubin beznaděje (kde by se plácal po boku například naprosto nevtipných Poslecních plavek) až na solidní průměr. Bavil jsem se.

Pro absurdní situace mám slabost a tento film je humornými absurditkami napěchovaný od začátku až do konce. Nevýhodou je, že díky této nepřirozené koncentraci příběhově drží trochu hůře pohromadě, ale to mu lze s klidem v duši odpustit. Humor není zcela soamoúčelný a za velmi podařeného hudebního doprovodu vybízí i k zamyělení o vztazích, samotě, mezích (ne)normality a žitvotních stereotypech. Výborný film o hořko-sladkých obyčejných neobyčejnostech.