Kvítek

Hvězdičku za Chucka Norrise a Hasselhoffa.Víc z toho nevybiju.

Ani skvělá herecká plejáda (Brada jsem si vážně užívala), coenovsky chytře vykoumané propojení zdánlivě nepropojených osudů, pár bránici lechtajících hlášek a absurdních situací nevyřešilo můj základní problém - nebavila jsem se!!!

Vydržela jsem kvůli poetickým obrazům a z úcty k výkonu handicapovaných protagonistů. A taky odsuzuju odcházení z kina během filmu. Jinak to na mě bylo příliš silný umělecký kafe. [44th MFFKV 2009]

Karlička jednoznačně obsadila post nejlepšího zástupce Mental power film festivalu. Vlk, který transformoval svou identitu a evidentní důkazy, které ho usvědčily, mi ještě dlouho budou lechtat bránici. Obdiv si mimo nášup situačního humoru zaslouží všichni handicapovaní aktéři a ti, kteří jim pomáhají. [44 th MFFKV 2009]

Surové, absurdní, místy černohumorné a depresivní servírování homosexuální tematiky...a přece jsem po první festivalové projekci odcházela spokojena. [44th MFFKV 2009]

Rozhodně nenadchlo, ale ani neurazilo. Schizofrenická letuška v hlavní roli mě svou tupostí místy i bavila. [44th MFFKV 2009].

Na cestě z Athén do Istanbulu jsem se ani nebavila, ani nesmutnila a místy se nudila. Cesta z Olomouce do Varů byla rozhodně větší road movie než ta filmová [44 th MFFKV 2009]

Projekci Matky zpočátku neobestíraly příznivé atributy. Zaprvé, časně dopolední Matce přecházely 3 hodiny spánku po náročném tažení v Poštovním dvoře. Zadruhé, vůbec ale vůbec nevyhledávám korejské filmy. Zatřetí, jsem jsem se k Matce dostala jen proto, že se na moje favority dostat z kapacitních důvodů nešlo. Začtvrté, zrodilo se velké překvapení 44. karlovarského ročníku. [44 th MFFKV 2009]

Pohlazení po duši, které nabídla Cover girl, jsem po přívalu psychodetických tragédií ve Varech vítala s jásající otevřenou náručí. Brilantní taneční výkony, rozpustilá kabaretní hudba, oku lahodící kostýmy, odzbrojující humor a okouzlující dvojka Rusty a Danny si několikrát během projekce vysloužili potlesk nadšeného sálu. Tleskám dlouze ještě jednou - COVER GIRL Rity Haywortové je pro mě tou pravou a jedinou. [44 th MFFKV 2009]

V Dírách mě iritovala hloubka dělící dětské a dospělácké postavy. Problematičtí kopáči v táboře Zelené jezero jsou tak věrohodní a opravdoví, že se s nimi během chvíle ztotožníte. Stanley a Zero jsou ukázkovými kamarády do deště (díry) a jejich dojemné přátelství je hlavním tahounem příběhu. Dospěláci jsou na druhou stranu tak neuvěřitelně stupidní postavy, že situaci nezachrání ani jména Voight a Weaver a ku mé nevoli podkopávají zalíbení ve zbytku děje.