doinel

Každý člověk hledá v životě někoho, kdo by mu věřil úplně a bez výhrad a nebude k tomu potřebovat důkaz. Ať už tím pro Catherin bude geniální ale šílený otec, povrchní sestra kariéristka, zamilovaný matematik, nebo nakonec i sama nejistá hrdinka. Tento film chápu jako docela povedenou metaforu tohoto hledání.

Tento Dort mi přišel poněkud přeslazený, na mnohokrát ohrané téma a hlavně těžko uvěřitelný a jen díky Alanu Rickmanovi - opravdu skvělý akcent :) dávám nakonec ***

Věty, dialogy, vše co se z nich dozvíme, co si při nich uvědomíme – o hrdinech filmu i sami o sobě, to vše dává tomuto snímku velikou hloubku. Každý má v sobě touhu někam patřit, každý má někde kořeny. Minulost neodstřihneš a budeš-li přítomnost prožívat pokud možno hlavně srdcem, tvůj život nikdy neztratí svůj skutečný smysl. Působivý film, který rozhodně nezapadne. Že umí Travolta skvěle zahrát gangstera nebo tanečníka vím, ale jako univerzitního učitele anglické literatury bych si ho předtím představit nedokázal. A zahrál to přímo excelentně.

Měl jsem zřejmě nadměrná očekávání, ale nakonec to pro mně opravdu nebyl žádný velký zážitek. Film je skutečně ryze americký, v tom ale není problém. Zato nemůžu si pomoct, ten příběh, děj, vlastně i herecké výkony ... nic výrazného, nic skutečně uvěřitelného, pro mě osobně prostě jen průměrný film o ženě, vyrovnávající se s manželovou nevěrou.

I já bych v pomyslné anketě neprávem opomíjených českých filmů hlasoval pro Vracenky. Lepší vykreslení atmosféry 50. let s naivním budovatelským nadšením na jedné straně a krutým, mnohdy absurdně nelogickým terorem na straně druhé jsem v českém filmu neviděl. Jakoby si J. Schmidt vzal to nejlepší z podobně laděných filmů vyprávěných z hlediska dítěte. Od Truffauta (Nikdo mě nemá rád) má autenticitu a přesvědčivost popisu dětství z pohledu malého (ne právě vzorného chlapce a ze Svěrákovic Obecné školy humor vznikající ze setkání dítěte se světem dospělých. Vlastní příběh Honzíka Domnosila skvěle doplňují archivní vsuvky o stavbě Stalinova pomníku - největšího skupinového sousoší v Evropě. Jak typické pro české dějiny 20. století: slavně odhalen byl tento pomník jen třičtvrtě roku před tajným Chruščovovým projevem odhalujícím Stalinův kult osobnosti a o sedm let později neslavně odstřelen.

Skvělý film, který sice není tak neskutečně nabitý energií jako pozdější Akinův film "Proti zdi", ale i tak nabízí úžasný příběh dvou bratrů a jedné italské rodiny zabydlující se v Německu. V něčem mi film připomíná klasické pohádky. Jsou zde dva bratři - jeden zlý a druhý hodný, ten zlý lstí získá bratrovu ženu i slávu a na konci je smíření a happy-end, který sem ale naprosto přirozeně patří.

Poetický snímek, který je mi v českém prostředí mnohem bližší než všechny ty naše hřebejkoviny a svěrákoviny. Pomalejší tempo a dlouhé scény pro mě nejsou problém, spíš dávají prostor na přemýšlení. A že zde o čem přemýšlet je - viz Radek99. Jenom jsem moc nepochopil odchod Berušky s učitelovým ex-přítelem a cesta pěšky do Halle mi taky přišla mírně přitažená za vlasy... Ale jinak pro mě jeden z nejlepších českých filmů poslední doby.

Mezi Kurosawovými kriminálními thrillery sice nedosahuje úrovně fílmů "Nebe a peklo" ani "Zlý chlap spí dobře", ale i tak to stojí za to vidět. Na těchto Kurosawových filmech mě baví sledovat prostředí poválečného Japonska. Kolem půlky film trochu ztrácí dech a zkrácení o 20-30 minut by možná neuškodilo. Dávám ***1/2

Skvěle napsané, skvěle zahrané, prostě skvělá zábava... Šedesátá léta jak vyšitá.

Nemá smysl chválit vizuální stránku, která je jako snad u všech filmů O . Wellese, které jsem viděl geniální (celá atmosféra amerického maloměsta, scény ve věži ...). Na druhé straně mi kazí dojem z filmu podivné nelogičnosti ve scénáři a celá pro mě jaksi nepřesvědčivá postava nacistického zločince v podání režiséra. zajímavý komentář - Radek99