andrii

Nad nimi, na nebi, samé "Benátky." Safra safírové aleje. Ať u nich i nadále zůstane. Leťte kulky, havrani. Pro vrahy. Utnout ten sólo vzduchem rotující, rudý smog.

I když chladné, chudé je ovzduší na situace kladné, přesto lidská duše na dně, ze sklípků, vytáhne ven hřejivý vánek.

Z ošatky, z karafy. Nasytí, napojí. Z postních darů. Časné pece, pozdních sudů, se osud. Člověk, řádu vlídného, srdce cele ryzí, podstoupí vzetí na nebe. Spojit se tak s vlastní krví.

Orient-Express řek a moří zaklesnutý do skalních ramen árií. Jaký to hlasitý luk do srdcí. Klasika. Amora a Afrodity. Kapitána prvního dějství. Plavby jisker. Přístavu ker poslední scény. Titanicu hrdla písní, když zaplaví jej jiná, titánská vlna ženy v černém. Stůňou tóny tůní souší, které ještě doteď na palubě korzovaly. V korzárově  zastavené náruči.

Dáví se "harmonií" jehličí. Deprivovaná dcera dnů, "stevardů" komorních důlků, které dávkují zamlčené hořkosti, zlomové nářky intimity. Diktát dukátů. Mramorový dotek korunovaných. Utrpení ladné v bledém okvětí bílé tmy.

Meditační průčelí. Pel zlatavé vláčnosti. Pevnost zpěvnosti perly božské povahy. Tu sám zbortí, "přetře," odbočí z pozice opěvovaných. Obleče se do oblačnosti. Stejně tak čelí snivé, sivé rovině, i jeho nástupci.

Vybaven barvotepectvím, které ne(po)brali. Slepci, golemové kolem. Rytci surovosti, tvrdící jednotu. Nikdy svěží raubířství.

Zhmotní se v pozemskost, která ruinuje pekelné schody, křížové svody, rubínové výpary, ale kdo skutečně zajistí  výstavby z pevných cihel, za nimiž se bude nalézat trůn s manami, spalující poddanost, bez ideologických nátěrů korun (nek)lidu, rozdílných gloriol?

Krokem. Téměř shakespearovský thriller z českého venkova. Neotálej s koltem, když oni na nás s "výnosným" pachtem. Seber flintu. Nebude pro loutkáře ži(vo)ta. My, sedláci b(ř)itvy. Hned lokty ve slovech, činech. Jen tvrdost a lakota. Majetky jsou minová pole. City jako jed. My i zatrhnout chtěli, kosit osení mládí. Májové louky Romea a Julie nechat porůst krvavým býlím. Za smrt ve stavení. Smrt stavu nového, hromadného bytí. Hrobovým hromům requiem.

Co gen káže, ukáže. Klidně, zaníceně. Pasáže negace. Dle divácké gáže.