andrii

Tehdy. Za bídy, Zpívá. Za světla. K obědu. Uličkám, bulváru. Večer. Pelíškům šantánu. Za lesku. Profi. V noir saténu. Ke kávě smetánkám. Mademoiselle dešťových kapek. Madame nočních koktejlů. Ptáček pařížských lokálů. Přes lávku. Ložím mekk. Pěnice se slávou, lávou v hrdle. O širém životě, v šeru.

Povodí si jej svody, téměř viscontiovské, erbovní hadí krajky. Osudná vášeň v cukrkandlových rukavičkách. Zradil váž/e/nost máje. Ach, vy hříšné tůňky v těle. Jemné vlnky v bouřlivých proudech. Nezpečetěný na prsteníčku cit. Nevěrný to slib. Srdce slzí do kapesníčku. V rozlehlé opuštěnosti komnat, bez polibků.

..., které podstoupilo víry, prostoupí víra. Aby vstalo, nestalo se ležícím. Čáry očistí rýhy. Zatlačí body bodláčí, niterné přízraky.

Pr/a/vý zátah na měšec krále, špici na poli matných her figurek.

Podzim sklízí. Léta plodů, činů, slov. Pro slavnost sladkých slz. Košt ze soudku osudů.

Opět zasekli dráp do "mrakodrapu." Zastavili obratné kormidelníky s mraky společenského moru.

Na temném poli, za hradbami. Nehrajte si. Tam vám jinak hrozí, stíny v hrdle zaskočí.

Cestující v dějišti akcí, dešti vzpomínek. Po boku druhů V.I.P. Postaví vedle sebe i reky "obyčejné." Položí se do života i teď. Mimo rezidenční šeď stěn.

Byly jim cizí. Zajídaly se poměry místních, letních charakterů. Posádka poklesků, a tak raději vyskočili, pláchli ze své "jamky." Před lovci. Plemeny, co plení. Lidskými hraboši. Na loďce bez kotvy, do dáli, aby byly jejich oči ušetřeny spoušti Dne kobylek. Po česku.

Přemítání, kmitání, listování časem... Múzy nad ranním šálkem české Anne Parillaud.