snob

Film s příliš mnoha nelogickými nedostatky, které se tváří jako sám život a přitom jsou umělé a z prstu vycucané. Kdo vyrobil náhrobky? Toť zásadní otázka. Film naplněný patosem. Historie není patetická.

Film s potenciálem něco říct, někam někoho za ručičku dovést, se závěrem ze Strážní věže, která se rozdává zároveň s vírou v Jehovu. Závěr šel proti samotné myšlence celého filmu. Postavil ji na hlavu. Zničil ji. Kdy a proč došlo k podvolení hlavních postav? Lucerny z IKEY do takové rodiny nepatří.

Hudba se smyčkou úvodní znělky Večerníčka, u které se ovšem nedočkáte milého - dobrý večer - je podkladem pro vyumělkované trvání na tom, že člověk je něco víc právě proto, že dělá i velmi neužitečné činnosti. Umění osloví toho, kdo je ochoten se nechat oslovit, nebo odpudit. Je hezké, že i v této "meditační" epilepsii je pro umělce středobodem žena. Ale nevím, jestli umělcovi za podobnou tvorbu večer v posteli dá. Ale není to jen o tom, že. Třeba večery tráví umělec se ženou zabořeni do rozboru Hegelova postulátu a pak, v noční tmě a vlastním osamění, tiše onanují nad nenaplnitelnosti společenské ignorace, které jsem hrdým zastáncem a zás-tupcem. Jak je slastné být hloupým a nevidět v tomto díle přínos.

Film o hlouposti, nelidskosti, film hrající si na sociální sondu do společnosti. Ale je tak jednoduché vybrat několik retardovaných objektů. Absurdita jejich tuposti pak film natočí sama. Sdělení takové, že žádné. Být umělcem neznamená, že musím být zároveň kreténem. Tvůrci aspirovali právě na umělce - kretény.

Pražští umělci si zase začali představovat, jací že to žijí na vesnicích lidé. A zase jim to moc nešlo. Tupé buranství, alkoholismus, prostituce. Takové pojetí už nejde brát ani s nadhledem, nejde v něm hledat něco víc. Protože hledá-li člověk, najde jen pražského skřeta, který pohrdá, pohrdá, pohrdá a nenávidí a pohrdá, čímkoliv jiným, než je on sám. A to samo o sobě vypovídá víc o Pražácích, nežli o nepražácích. Film byl krutě přímočarý, bez nosné myšlenky, psychologie postav byla výsměšná až karikující. V Praze tomu určitě říkají sonda do duše národa. Jinde tomu jistě říkají šmíra. Špatně předstíraný moravský dialekt musel nasrat skutečně hodně lidí. Že vám není stydlo, umělci z Prahy.

To německé sebemrskačství za druhou světovou už se pomalu stává takovým... no... unavujícím. Obzvláště, když ve filmu září dětské hvězdy, na jejichž příkladu si máme uvědomit, že zlo je opravdu velké, velké a o to větší, když musí trpět ty nevinné duše. Kdy už si Němci konečně o druhé světové začnou točit komedie - tu osvěžující a smířlivou sprchu, která z lidí dělá skutečně lidi. Utrpení z lidí lidi nedělá. Obzvláště ne neustále připomínané utrpení. Samotný film byl takový bez citu, bez emocí, bez skutečného příběhu.

Další z mnoha ukázek toho, že hovno má hodně forem.

Jak je ta naše existence mlžná. Jak jsou ty představy zítřka naivní. Nikoliv snění, ale realita. Sehnutí, vysmívající se potajmu ostatním, chudí duchem na povrch, bezduší uvnitř. A kolem se jako had z ráje omotává touha těch ostatních, těch jiných, být součástí, ale zároveň naprostý odpor, snad až pudový odpor, mít s tím cokoliv společného. Protože existence, ta obyčejná, je tak... obyčejná. A přesto v ní lze nalézt poklady, ke kterým jde upřít zrak. Jen je smutné, že je to pouze klam a faleš, předstírání. Tento svět je pláčem těch jiných, pláč nad nesmyslností malosti.

někdy se snese jen kumšt - umíš? tak tvoř. je vcelku jedno, že ti v tom někdy něco někde lavíruje a sem tam je to trochu mimo mísu - ale to pak musí být kumšt. Návrat má v sobě něco kumštovního, ale ne natolik, aby to utáhlo film, který je prodchnut scénáristickými nedodělky. U pomalého zadumaného filmu, kde děj nemá prioritu, kde prioritou je vývoj postav, vztahů, emocí, hraje děj sakra důležitou roli. Odporuje si to? Neodporuje. Protože máte-li nenáročný vývoj děje a v tom ději je nějaká vyložená volovina, praští to do očí jako kladivo a tím se začne rozpadat celá ta fraška s výstavbou postav a jejich vztahů. Nedůvěryhodné.

Jediný, co ve mně film zanechal, jsou ošklivý obrazy. Sdělení takový, že žádný. Do stoupy s takovou tvorbou.