mezonek

Kdybych nevydržel do poloviny, myslel bych si, že jsem právě viděl nejhorší blbost za dlouhou dobu. Potom to ale začalo dávat smysl, a začalo mě i to bavit sledovat. Rozhodně se jedná o béčko, hlavně scénářem, v různých detailech a dialozích to někdy bolí. Ale tak celkově to koukatelné je. Kdybych mohl hodnotit procenty, dal bych 60 %.

Musím uznat, že kvalita produkce je vysoká. S vizuální stránkou si opravdu tvůrci pohráli a nechybí žádný detail. Z filmu je cítit velká míra CGI. Všechno je masivní a dýchá z toho síla. Co se týče herců tak zvolili také rozumně, a hrají své role věrohodně. Postavy samotné jsou dosti sympatické, a každá má své kouzlo. Občas mi ale přišlo, že scénář nemá rovnoměrnou dynamiku, protože jsou scény bez sdělení, které jsou delší než scény s větším významem. Divák to ale nějak akceptuje, protože film je i tak dlouhý. Je poznat, že se jedná o první díl, a ponechává dost prostoru na návaznost dalšího (který snad někdy přijde).

Film jsem viděl v minikině, po osvěžení se medovinou, což jsou ideální podmínky pro podobné filmy. Na to, že se jedná o festivalový kousek, nepůsobí film až tak alternativně a umělecky, jak bych mohl čekat. Melvil Poupaud i Marion Cotillard dobře hrají své role sourozenců, kteří se nesnáší a nemohou se vystát, a přitom si už ani nepamatují a nechápou, proč se do takové situace dostali. Jsou zvyklí jednoduše se sobě vyhýbat, ale kvůli neštěstí svých rodičů jsou nuceni začít hrát podivnou hru na schovávanou, plnou vzteku, beznaděje a skoro až bláznovství. Kolik si to z nich vezme, a dokážou zase najít společnou řeč? - to jsou otázky, na jejichž zodpovězení divák čeká až do konce.  Celkově bych řekl, že je to povedené drama. Toho druhu, které vás nenutí přemýšlet nad ním další týden.