Jelly

výrazně zajímavější než první díl. přibylo i netradičních záběrů a méně provařených sportů, než byla spousta lehké atletiky v jedničce. hlavně mě dostal terénní závod na koních. ne z pohledu nasnímání, ale sám o sobě. tipuju, že většina koní šla po závodě na porážku, bylo to totálně zvrhlé.

stejně jako v případě Kostky, i zde jsem spíš viděl parodii než samotný film. v tomto případě jsou aspoň herecké výkony ucházející, ale ani tak to není na hvězdičku. celou dobu jsem se nudil, nesmyslně se chovající postavy mě příšerně iritovaly a scénář byl děravý jak moje kapsy. hromady krve jsou nic. dobrý film potřebuje atmosféru a i když se může zdát, že uzavřený prostor výtahu ji musí navodit v každém případě, tento film je důkazem toho, že to tak není. asi si začnu dávat pozor na pošahanost osob v japonském stylu; u mě vítězí na celé čáře podivíni z filmů Davida Lynche.

arogantní profesor lingvistiky se ujme ušmudlané dívky z ulice mluvící hrubým nářečím a vsadí se se svým přítelem, že z ní udělá noblesně mluvící dámu. dá mu to celkem zabrat, nicméně nikoho nepřekvapí, že slaví nakonec úspěch. dívka jest ovšem zklamaná, jelikož pro pány z vyšší společnosti zůstává pouhým předmětem experimentu a ve všem ostatním je jim lhostejná...

silný, výborně zahraný a zrežírovaný film. a jediná vtipná scéna filmu mě pobavila víc než mnohé komedie; snad i proto, že se vynoří v záplavě "vážnosti" trochu nečekaně. "Jídlo je už zase veselé."

Čapkův text "Jak se dělá divadlo" je fantastický a televizní zpracování předkládá jeho část citlivě, bez zásadních změn a k tomu s výtečnými herci.

velkolepý, megalomanský němý film s fantastickými kulisami, kostýmy a rekvizitami

komentáře k tomuto filmu jsou lepší než samotný snímek. navíc jsou tak výstižné, že už jej není třeba ani vidět... snad bych ještě zmínil scénku likvidace mimozemského vůdce pravým tureckým bojovníkem po ďábelsky debilním antisouboji neidentifikovatelným způsobem rozpůlení a následující záběry na mrtvého padoucha tím stylem, že střídavě ukazují jeho levou a pravou polovinu a druhá půlka těla i obrazovky je vždy černá. ó. a nelze opomenout ani zvuk, zvláště při četných soubojích skákajících Turků s nehybnými chlupatci stojícími s rozpaženými pařáty a čekajícími až k nim někdo přiskočí a utrhne jim hlavu; to ukrutné nepřetržité vrčení mimozemšťanů zpodobňující to největší ZLO a k tomu sci-fi pozadí vytvářené foukáním do kusu železné trubky. óóó my God---

snad je to tím, že jsem knihu četl, ale líbilo se mi to. proti knížce má film přímo ďábelské tempo; čekal jsem, že to bude mnohem víc nedějové...

černobílý civilní snímek točící se kolem domluveného manželského svazku a jeho svéhlavé neteři, jež odmítá jít stejnou cestou; aneb kultivovaná romance na japonský způsob s velmi příjemnými herci. jednání postav je typicky japonské, z našeho pohledu zvláštní, ale moc hezky se na to dívá.

po deseti minutách jsem měl obrovskou chuť to vypnout. myšlenkové pochody těch slepic a jejich kdákání ve mně vyvolávaly podivné příznaky amoku. jenže kromě naprostého znechucení jsem byl zároveň fascinován. nejsem naivní, abych si myslel, že takoví lidé neexistují, avšak nikdy jsem se mezi nimi nepohyboval a byl jsem brutálně smeten. vydržel jsem až do konce, i když jsem bublal a hrozila exploze. nejsem si jist, zda-li bych to chtěl vidět znovu, nicméně jako sociální sonda se mi to zdálo vynikající a velmi přesvědčivé. povinný film pro všechny dospívající, aby viděli, že tudy cesta nevede.