Stanmi

Čtveřice zločinců – George (Tom Georgeson), Ken (Michael Palin), Wanda (Jamie Lee Curtis) a její „bratr“ Otto (Kevin Kline) společně ukradou diamanty v hodnotě několika milionů. Wanda a Otto se pochopitelně nechtějí dělit a tak George udají na policii, ale i George se pojistí a diamanty ukryje na tajném místě. Wanda a Otto se obávají dalšího Georgeova podrazu a tak se Wanda rozhodne sblížit s jeho obhájcem Archiem Leachem (John Cleese)… Snímek Ryba jménem Wanda by sice podle názvu klidně mohl být jen dalším animákem od Pixaru, ale nenechme se mýlit, protože v tomto případě se jedná o chytrou, vtipnou a typicky britskou komedii (pravda s americkým nádechem). O scénář se společně s režisérem Charles Crichtonem podělil sám John Cleese, který vytvořil příběh, kde nechybí všechny správné komediální ingredience, ať už to jsou sympatické postavy, zajímavá zápletka s kriminálním nádechem, mnohdy nečekané zvraty (no spíše podrazy), vtipné až absurdní situace a hlášky (inu Monty Python se v Johnovi nezapře) a akvárium plné rybiček (no to není zase tak tradiční ingredience, nicméně je tady). K ozdobám filmu však rozhodně patří také herecké obsazení. Samotný John Cleese jako velice slušný, avšak poněkud upjatý (a pompézní) advokát Archie Leach je fajn, stejně jako další Monty Python Michael Palin v roli koktavého milovníka zvířat Kena, ale nejvíce pozornosti na sebe zcela oprávněně strhávají Jamie Lee Curtis a Kevin Kline, kde ona je mazaná podvodnice, kterou vzrušují lingvistické hrátky a on je blbec (ale nesmíte mu to říkat), Kevin se tady prostě v roli Otty patřičně vyřádil a toho Oscara vyhrál zcela zaslouženě. Jasně asi se najdou ještě zábavnější, drzejší a plynatější komedie, než jakou je Ryba jménem Wanda, ale díky parádnímu hereckému obsazení, skvělé napsaným postavám a vtipnému scénáři se jedná o příjemný divácký zážitek, takže vzhůru do Londýna roku 1988, stojí to za to.

Mitch Buchannon (Dwayne Johnson) je všemi oblíbený velitel Pobřežní stráže, který je ochoten ve svém týmu strpět i takového frajírka jakým je dvojnásobný olympijský vítěz Matt Brody (Zac Efron), který si zde musí odkroutit trest v podobě veřejně prospěšných prací. Když však moře vyplaví na pláž nebezpečnou drogu, Mitch a jeho parta se rozhodnou nespoléhat policii a rozjedou vlastní vyšetřování… Natáčení filmů podle více či méně úspěšných seriálů z minulých dekád není v současném Hollywoodu nic nového. Nyní se pozornost filmových tvůrců zaměřila na devadesátá léta, takže se před pár měsíci objevili Power Rangers a teď i Pobřežní hlídka. Inu i já jsem v devadesátkách celkem pravidelně sledoval tento seriál (a Power Rangers samozřejmě taky) a i když už vlastně vůbec nevím, o co v jednotlivých dílech šlo, tak si dobře pamatuji moře, pláže, pěkný holky v čele s Pamelou a pochopitelně také Davida Haselhoffa. Pobřežní hlídka byla přesně tím seriálem, u kterého člověk nemusel příliš přemýšlet a jenom se kochal. Je jasné, že tvůrci filmové verze těžko mohli na základě seriálové předlohy přijít s vážně míněným snímkem, takže tento filmový remake je nefalšovaná komedie s kriminální zápletkou (ano správně, Baywatch Nights). Filmová Pobřežní hlídka si tak více či méně po většinu času utahuje ze svého seriálového předchůdce (někdy až na hranici s parodií), ale jinak v zásadě nabízí to samé, tedy slunce, pláže, moře, pěkný holky a svalnatý borce. To co samozřejmě filmu nejvíce pomáhá, je samotný pan Rock, který pózuje a hláškuje, co to dá. To Zac Efron už tolik sympatií u mě nevzbudil (i když jde vidět, že zamakal), ale má to těžký, protože jeho postava Matta Brodyho je nesympatická od začátku až do (skoro) konce, ale spolu s Rockem tvoří celkem zajímavou (a patřičně nesourodou) dvojici. No a pak tady samozřejmě máme všechny ty sexy holky, kde v těžké konkurenci v podání Alexandry Daddario, Priyanky Chopry a Ilfenesh Hadery u mě na plné čáře zvítězila Kelly Rohrbach v roli „nové“ C.J. Parkerové. Je však pravdou, že dostala ze všech zúčastněných dam asi nejvíce prostoru (a dokázala ho využít). Hegemonii všech těl dokonalých těl narušuje jenom prakticky neznámý Jon Bass v roli nováčka Pobřežní stráže Ronnieho, který sice má pár vtipných scén, ale vybral si i pár těch slabších. Na druhou stranu díky němu máme pocit, že i my pupkáči můžeme sbalit pěknou holku. Už jsem zde několikrát naťuknul humor Pobřežní hlídky, takže abych to shrnul, některé fórky se opravdu povedly (slow motion, Malý Mitch), některé jako třeba Rockovy hlášky jsou někdy trefné, někdy slabší, ale bohužel se snímek drží i pár nechutných fórů, kde hlavní roli hraje penis nebo zvracení, což se mi nelíbilo ani u takového Špiona a nelíbí se mi to ani tady. Navíc mi přišlo, že si tvůrci moc dobře neporadili s cameo rolemi Davida Hasselhoffa a Pamely Anderson, ale zatímco u Davida to ještě jakž takž šlo, účast Pamely byla vyloženě odfláknutá. Filmová Pobřežní hlídka je prostě taková nenáročná komediální ptákovina, která sice nemá valnou uměleckou hodnotu, ale je možná až překvapivě zábavným filmem.

Seržant Nick Morton (Tom Cruise) je sice schopný vojenský průzkumník, ale zároveň si rád přivydělává krádežemi vzácných starožitností. Jednoho dne však v irácké poušti objeví něco nečekaného, hrobku egyptské princezny Ahmanet… V době, kdy studia Walta Disneyho a Warner Bros budují svá velká (komiksová) filmová univerza, se studio Universal rozhodlo, že nebude spoléhat jen na svoji nekonečnou sérii Rychlých Zběsilců a vzkřísí své ikonické hororové postavy a vytvoří tak svůj vlastní Dark Universe. Osobně jsem si myslel, že Universal svůj Temný vesmír rozjel už snímkem Drákula: Neznámá legenda z roku 2014, ale asi se v tomto případě nedostavil požadovaný úspěch (rozuměj prachy), tak místo sympaťáka Luka Evanse nastupuje ještě stále hvězdný (a neméně sympatický) Tom Cruise. Ten si s sebou přivezl formu z Mission: Impossible, takže běhá, padá, skáče, řídí, bojuje a opět zažívá perné chvilky v letadle, na zemi i pod vodou, takže fyzickou přípravu Tom rozhodně nepodcenil, akorát scénář se snaží vykreslit Nicka Mortona jako mizeru (s dobrým srdcem), ale samotný Tom stejně celý film (nu snad kromě úvodu) působí jako sympatický klaďas, který udělá v rozhodujícím okamžiku správnou věc. Nechybí samozřejmě také sličná archeoložka tentokráte v podání Annabelle Wallis a je fakt, že i když ve mně zpočátku, díky umíněnosti její postavy, příliš sympatií nevzbuzovala, tak nakonec jsem si ji docela oblíbil (i když Rachel Weisz jsem tu archeoložku věřil o něco víc). To Sofia Boutella si roli nemrtvé princezny Ahnamet pěkně užívá (na to, že je ještě nedávno byla především tanečnicí to není vůbec špatné) a po Kingsmanovi a třetím Star Treku, tak celkem úspěšně pokračuje v budování své hollywoodské kariéry. Pak tady taky máme oscarového Russella Crowea v roli doktora Jekylla (ano TOHO doktora Jekylla), a i když Russell nepředvádí žádný extra herecký výkon, tak konceptuálně je jako Nick Fury Temného Univerza celkem zajímavou volbou. Jinak je Mumie spíše takovým komorním blockbusterem, kde není mnoho okázalých a bombastických scén, ale akce je dostatek, ale je spíše ve stylu jeden na jednoho (no spíše všichni na Toma) a všemožné digitální efekty mají slušnou úroveň. Samotný příběh není jen obyčejným remakem Mumie z roku 1999, ale nabízí také originální příběh, který sice příliš nepřekvapí, ale v rámci filmu vcelku funguje a především nenudí. Co mě na snímku také trochu zarazilo, bylo to, že i když na filmu pracovali známí scénáristé David Koepp a Christopher McQuarrie (a režisér Alex Kurtzman je také především scénáristou), tak dialogy (a nejen ty) mohly být určitě propracovanější. Podobně jako v o osmnáct let starší Mumii i zde nechybí humor, ale zatímco tam působil zcela přirozeně, tak zde místy byl až nucený a myslím, že by filmu spíše prospěl vážný tón, něž nějaká snaha o komplexní blockbusterovou zábavnost. Tom se tak sice snaží seč může, ale nová Mumie zkrátka žádné velké nadšení nebudí, ale i tak je to docela koukatelná dobrodružná podívaná.

V blízké budoucnosti využívá lidstvo pro nebezpečné práce tzv. replikanty – roboty, kteří jsou k nerozeznání od člověka. Ti se však proti svým strůjcům vzbouří a na Zemi, kde mají zákaz vstupu, jsou nemilosrdně pronásledování a likvidování speciálními jednotkami známými jako Blade Runner. Jedním z nich je také Rick Deckard (Harrison Ford) který se vydává vypátrat další uprchlé replikanty… Blade Runner je dnes považován za jeden z nejzásadnějších sci-fi snímků, takže je cekem ostuda, že jakožto velký fanda vědecko-fantastického žánru jsem tento film ještě neviděl, tedy až doteď. První, co mě při sledování Blade Runnera zaujalo, byla atmosféra, která je temná, bezútěšná a deštivá (tady se žádná zářná budoucnost zkrátka nekoná) a výborná je také stylizace a design filmu, ať už v podobě rušných ulic, moderních budov, obřích reklam, letounů, vozidel, robotických zvířat nebo obyčejných počítačů či oblečení, člověka to ihned vtáhne do děje, čemuž také napomáhá jedinečná Vangelisova hudba, a já jen čekal, s čím tvůrci v další scéně přijdou, tohle se Riddleymu a jeho týmu povedlo na jedničku. Samotný Harrison Ford zde možná nepodává nejlepší herecký výkon své kariéry, ale jako Rick Deckard je ten správný samotářský detektiv-vyprávěč (inu neo-noir, jak má být). Z dalších herců si o památný výkon říká především Rutger Hauer (ten klaďase snad ani nemůže hrát) a zajímavá je také Sean Young (jo, je to ženské jméno) v roli tajemné dívky Rachael. Co se samotného příběhu týče, proti ústřednímu námětu se nedá nic moc namítat (prostě Philip K. Dick), ale provedení místy poněkud hapruje, tempo děje je spíše pomalé, což sice není někdy na škodu, ale některé scény byly až příliš zdlouhavé (zatímco u mnoha dvouhodinových filmů platí, že první hodina je spíše rozjezdová, tak tady to na mě působilo přesně opačně). U pár scén, jsem si pak říkal, co to sakra má být (nu možná to byl autorský záměr nebo důsledek komplikovaného zrodu) a místy se na můj vkus až příliš filozofovalo (holt jakožto prostý filmový konzument bych dal v tomto případě přednost přímočařejšímu stylu vyprávění). Blade Runner je tak filmová podívaná, který sice není vždy úplně záživná, ale už jenom kvůli parádní vizualizaci, pochmurné atmosféře a kvalitnímu hereckému obsazení v čele se sympaťákem Harrisonem je to snímek, který bezesporu stojí za zhlednutí.

Mladá bojovnice Diana (Gal Gadot) je dcerou Hippolyty (Connie Nielsen) - Královny Amazonek, které žijí na ostrově Themyscira, skrytém před okolním světem. Jednoho dne však u jejich ostrova havaruje pilot letadla Steve Trevor (Chris Pine), kterého Diana zachrání a ten Amazonkám poví o Velké válce, která zuří tam venku. Diana se rozhodne, že nebude jen tak přihlížet a společně se Stevem se vydává ukončit tuto vleklou válku… Budování filmového univerza společnosti DC Comics sice neprobíhá tak hladce jako v případě konkurenčního Marvelu, ale i tak jsem na všechny doposud vydané filmy vyrazil do kina (a nelitoval jsem koupeného lístku), takže jsem se pochopitelně vypravil také na Wonder Woman. Ta už se od prvních ukázek tvářila jako mix prvních filmů Thora (akorát místo severské mytologie je tady mytologie starověkého Řecka) a Capa (Druhá světová válka se vyměnila za První světovou válku) a co si budeme povídat jistá podobnost tu je, ale Wonder Woman to však na kvalitě neubírá a navíc si může oproti Marvelu připsat jedno významné prvenství. A tím je onen prostý fakt, že se jedná o snímek s ženskou (super)hrdinkou, což je něco na co si Iron Man a spol. dosud netroufli (čestné uznání za televizní Agent Carter). Takže určitě zajímavé zjištění, ale to ještě dobrý snímek nedělá, naštěstí Wonder Woman toho nabízí mnohem víc. Začněme třeba u příběhu, ten je… no prostě klasický superhrdinský origin, kde mladá hrdinka objevuje své schopnosti (a v tomto případě také okolní svět), což samo o sobě není špatné, vzhledem k počtu originů v posledních deseti letech, to ale už nikoho neohromí. Přesto mě příběh Diany z Themisciry zaujal a to především postavami a prostředím. U postav musím pochopitelně začít tou nejdůležitější a to samotnou Wonder Woman. Diana je sice skvělá vycvičená, ale jinak vcelku nezkušená mladá žena a je zajímavé sledovat její vývoj, jak postupně objevuje všechny strasti (i slasti) skutečného světa. Představitelka WW Gal Gadot možná není nejlepší herečka na světe, ale jako Diana je skvělá jak v uličkách Londýna, tak v zákopech, nebo na plese vojenských pohlavárů. Navíc má sympatického parťáka v osobě Chrise Pinea, který jako Steve Trevor umí stejně dobře hláškovat, jako pronášet životní moudra (a pořádná akce mu také není cizí). Ale zajímavých postav a jejich představitelů je vícero, Connie Nielsen je stále krásná a pro roli královny Amazonek byla výbornou volbou, Lucy Davis a Saïd Taghmaoui mají několik vtipných pasáži a Danny Huston je ukázkový záporák. Už před lety se mi líbilo zasazení prvního Capa do minulosti a stejně tak se mi to líbilo i v případě naší bojovné Amazonky, protože díky tomu film získává určitou originalitu a příjemný retro nádech. Pochválit je třeba Junkieho XL, který dodal tu správnou heroickou hudbu, do které opět promítnul svůj osobitý styl (viz Wonder Woman theme). WW je sice zábavná a stylová podívaná, dokonalá však úplně není, scénář někdy trochu drhne, některé scény jsou možná až zbytečně dlouhé a místy film působí až moc digitálně (no to je taková DC klasika), ale režisérka Patty Jenkins to naštěstí ukočírovala do koukatelné podoby. Wonder Woman je tak na jednu stranu jen dalším superhrdinským orginem, ale i tak je to zábavný film, kde je akce, romantika, vtip i napětí v tom správném poměru, takže bravo Diano, jen tak dál.

Alois Vodička (Zdeněk Řehoř) se má i s celou rodinou stěhovat z jejich starého, podmáčeného domu do nového bytu. Což je pro něj strašná zpráva, protože on i ostatní členové jeho rodiny jsou vodníci a jejich dům jim naprosto vyhovuje, ale protože Dr. Mráček (Jaromír Hanzlík), který má vystěhování na starost, je neoblomný, nezbývá nic jiného než ho utopit… Legendární dvojice filmových tvůrců Václav Vorlíček a Miloš Macourek zažila svůj pomyslný tvůrčí vrchol v 60. a 70. letech a jedním z jejich nejlepších filmů z této doby je právě komedie Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Společně se scénáristou Petrem Markovem vsadili na koncept, který se jim osvědčil už v jejich předchozím filmu Dívka na koštěti, tedy zasazením pohádkových postav (v tomto případě vodníků) do reálného světa (později si to zopakovali ještě v Arabele). A opět se jim to povedlo. Příběh o zapovězené lásce mladé vodnice a právníka (který je jenom obyčejný člověk) je milý, vtipný a místy i docela napínavý a je v něm tolik zábavných postav, zvratů, hlášek, gagů a zajímavých triků a nápadů (cestování potrubím je prostě nej), zkrátka tento film prostě nemohl dopadnout špatně. Zásluhu na tom pochopitelně má také výborné herecké obsazení od ústředního páru (Libuška Šafránková a Jaromír Hanzlík) přes trio starých dobrých vodníků (Zdeněk Řehoř, Vladimír Menšík a František Filipovský) až po krále českých záporáků Miloše Kopeckého, ti a všichni další herci a herečky zvládli své party na jedničku (s hvězdičkou). Zapomenout nemohu ani na chytlavou ústřední píseň Vaška Neckáře a Helenky Vondráčkové „Znala panna pána“ (i po konci filmu si ji stále broukám) a také na osobité ilustrace Adolfa Borna (v zásadě maličkost, ale potěší). Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách není pouze film s jedním z nejdelších názvů, ale především je to jedna z nejlepších českých komedií, kterou jsem sice viděl už snad dvacetkrát, ale vždy mě skvěle pobaví.

Znovuzrozený Doktor (David Tennant) se společně s Rose (Billie Piper) vrací na Zemi akorát v čase předvánočním. Doktor sice není úplně ve formě, ale příliš času na odpočinek nedostane, protože lidstvo čelí mimozemské invazi a Doktorovy schopnosti budou opět potřeba… No jo zrovna, když jsem si zvykl (a oblíbil) Doktora v podání Christophera Ecclestonea, tak nám tvůrci naservírovali Davida Tennanta, který ale už od prvních sekund svým osobitým herectvím dokazuje, že byl pro roli Doktora tou správnou volbou. Navíc vyfasoval hned Vánoční speciál, který je speciální především v tom, že se odehrává o Vánocích a má delší stopáž. Na všechno je tedy více času, takže především v první polovině si Doktora ani moc neužijeme, ale zase je víc času na Rose a také na její mámu Jackie (Camille Coduri) a kámoše Mickeyho (Noel Clarke), kteří si užijí trochu toho předvánočního shonu (a také vraždícího vánočního stromku). Ne, že by to byla nuda, ale příběh se pořádně rozjede až s příchodem ne zrovna přátelských mimozemšťanů (kteří umí vzbudit respekt) a také další známe postavy a to Harriet Jones (opět skvělá Penelope Wilton), naší staré dobré poslankyně za Severní Flydale (která nám krapet povýšila). A na samotné finále dorazí už i zregenerovaný Doktor a užije si (nepříliš dobře nasnímaný) šermířský souboj a společně s námi diváky se dočká také vcelku překvapivého rozuzlení celého příběhu. Vánoční invaze tak splnila svůj účel, představila nám nového Doktora, nabídla solidní příběh s několika zajímavými nápady a navnadila na druhou sérii, takže kampak se vydáme Doktore?

Letiště v Lincolnu postihla nebývalá sněhová kalamita, díky čemuž jedno z letadel zůstalo zapadlé na hlavní runwayi, což přidělalo dalších pár vrásek do již tak ustarané tváře ředitele letiště Mela Bakersfelda (Burt Lancaster) a další problémy na sebe nenechají dlouho čekat… Katastrofické filmy zažily v 70. letech pořádný rozmach, takže během této dekády vzniklo hned několik klasických filmů (např. Dobrodružství Poseidonu nebo Skleněné peklo) a jedním z pionýrů tohoto žánru byl také snímek Letiště, vycházející ze stejnojmenné knihy Arthura Haileyho. No musím se přiznat, že předchozí větou jsem si trochu naběhl, protože Letiště po většinu času nepůsobí jako klasický katastrofický snímek, ale spíš je takovou antologií příběhů ze života cestujících, letištního personálu a posádek letadel. Ti řeší v zásadě běžné životní problémy (nějaká ta nevěře, těhotenství, nedostatek financí, zapadlé letadlo,... prostě klasika), ale celé je to napsáno, natočeno a zahráno, tak poutavě, že je to docela příjemné čekání na pořádnou akci (v tomto ohledu vede především příběh paní Quonsettové v podání Helen Hayes). Ta skutečně přijde v druhé půlce snímku (no spíš až poslední třetině, ale nechci tady přehnaně kouskovat), a protože se jedná o záchranu letadla plného cestujících (doufám, že to není moc překvapivé), tak v tu chvíli je snímek napínavý, tak jak má být. Herecké obsazení, jak už jsem naznačil výše, má svoji kvalitu (ostatně jako ve všech obdobných snímcích ze 70. let) a všichni herci od Burta Lancastera přes Deana Martina, George Kennedyho, Jean Seberg, Jacqueline Bisset až po oscarový výkon Helen Hayes odvedli pořádný kus práce. Co se mi také na filmu líbilo, kromě všudypřítomné atmosféry 70. let, pro kterou mám tak trochu slabost, bylo to, že film není nijak přehnaný nebo příliš přepálený akcí, takže (v rámci možností) působí realisticky, což mně bylo velmi sympatické. Zkrátka Letiště není asi tím nejlepším katastrofickým filmem z hlediska akce a destrukce, ale pokud hledáte poctivě natočené a zahrané drama o jedné pořádně zasněžené noci, tak je Letiště tou správnou volbou.

Bývalý policista a vyléčený alkoholik Matt Scuddder (Liam Neeson) nyní pracuje jako soukromý detektiv a shodou okolností se dostane k případu drogového překupníka Kennyho (Dan Stevens), kterému unesli a zavraždili jeho ženu. Scudder se sice zdráhá, ale nakonec přijímá zakázku a pouští se do pátrání s cílem dopadnout tajemné únosce… Inu byly doby, kdy Liam Neeson nebyl synonymem pro drsného chlápka, který se nebojí pořádné akce, ale vše se změnilo v roce 2008 snímkem 96 hodin, kde Liam jasně ukázal, že akčním borcem nemusí nutně být jenom svalovec typu Arnieho nebo Slye. Ovšem, aby nedošlo k mýlce, snímek Mezi náhrobními kameny není úplně typickou neesonovkou posledních let, ale pochmurným detektivním thrillerem, kde se na nic nespěchá a pomalu se odhalují okolnosti celého případu. Režisér Scott Frank zadaptoval stejnojmennou knihu Lawrence Blocka a v jeho podání tak město New York není zrovna příjemné místo k životu a svět soukromých detektivů, drogových dealerů a masových vrahů je ponurý, špinavý a… deštivý. Příběh po většinu času šlape jak má, akorát zbytečně brzo dojde k odhalení pachatelů, takže následně už nás žádné překvapivé a pořádně vygradované finále nečeká a závěr snímku se nese spíše v tradičním, lehce béčkovém duchu (a ty prostřihy na setkání anonymních alkoholiků tomu taky moc nepomáhají), což je škoda, protože film tím přišel o něco ze svého kouzla. Samotný Liam sice tentokrát nepředvádí žádné akční kousky (vyjma úvodu a závěru), ale role osamělého detektiva mu prostě sedí (a opět si střihne jeden nekompromisní telefonický rozhovor). Kromě Liama tady máme nastupující herecké hvězdy Dana Stevense a Boyda Holbrooka, spolehlivého Davida Harboura a zaujal mě také mladý Brian „Astro“ Bradley v roli Mattova „parťáka“ (ne, že bych nechtěl pochválit i nějakou herečku, ale prim v tomto filmu hrají především chlapy). Snímek Mezi náhrobními kameny tak sice není ve svém žánru nijak převratný počin, ale je to poctivě natočený thriller, který nabízí slušný krimi příběh, působivou atmosféru a Liama Neesona v osvědčené, avšak stále velmi dobře zahrané roli vykonavatele spravedlnosti.

Tahle parta značně nesourodých mezihvězdných odpadlíků sice už jednou Galaxii zachránila, ale nic netrvá věčně a Strážci Galaxie se vydávají vstříc novým dobrodružstvím, na kterých se setkají s nebezpečnými protivníky, starými nepřáteli i nečekanými spojenci a aby toho nebylo málo, tak Peter „Star-Lord“ Quill (Chris Pratt) konečně pozná svého otce… První díl Strážců Galaxie sice pro mě nebyl úplně dokonalým filmem, ale rozhodně se jednalo o zajímavou a zábavnou podívanou, takže dá se to samé napsat, také o druhém dílu? No v zásadě ano, režisér a scénárista v jedné osobě James Gunn se rozhodl použít na pokračování svého hitu klasický hollywoodský postup pro sequely, což jak víme, znamená všeho víc. Nový Strážci se tak snaží být osudovější, akčnější, vtipnější a barevnější než jejich předchůdce a byť i zde v několika scénách platí, že méně je někdy více, tak dvojka se svou zábavností za prvním dílem příliš nezaostává. Hlavním tématem snímku je tentokrát rodina, což se týká především našeho známého Star-Lorda a jeho otce, kterým je samotný Kurt Russell (no vlastně se jmenuje Ego), ale tento motiv platí i na ostatní členy této party. O to zajímavější je ten fakt, že Strážci ve svém původním složení mnoho času nestráví, ale tím, že se rozdělí na dvě skupinky, tak každý z nich má čas i prostor zazářit (i když má to i své mouchy). Chris Pratt tak jako Peter Quill může opět házet jednu popkulturní hlášku za druhou (a že jich je), Rocket (Bradley Cooper) je snad ještě prchlivější než posledně, z Draxe Ničitele (Dave Bautista) se stal spíš Drax Vtipálek a Gamora (Zoe Saldana) je mnohem více empatická a už příliš nepřipomíná tu obávanou vražedkyni z prvního dílu (teda pokud si nevezme do rukou lodní kanón). No a pak tady máme malého Groota (kupodivu stále ho mluví Vin Diesel), který je prostě roztomilost sama a už od úvodních titulků válí v každé scéně, ve které se objeví (včetně té potitulkové). Objeví se také pár navrátilců z prvního dílu, (kteří svým způsobem dostávájí druhou šanci) především Nebula (Karen Gillan) a Yondu, jehož představitel Michael Rooker zde ukazuje, že stále umí slušně zahrát. Z nováčků má kromě Ega velkou úlohu také Mantis (Pom Klementieff), což je pochopitelné, protože v komiksech je členkou Strážců. Osobně mně jenom trochu zamrzelo, že Sylvester Stallone nedostal větší prostor (v zásadě má jen takové větší cameo) a vůbec celá ta mytologie kolem Plenitelů byla jen lehce nastíněna, což je škoda. I tak, ale James Gunn opět rozšířil celý marvelovský filmový vesmír o nové postavy, rasy, lokace a další cameo Stana Lee, za což ho samozřejmě jako fanoušek chválím. Co se také povedlo na výbornou, je soundtrack, který obsahuje spoustu povedených songů, z nichž některé jsou známé více (Mr. Blue Sky od skupiny ELO nebo My Sweet Lord George Harrisona), některé méně, ale všechny stylově doplňují dění na plátně a je radost Awesome Mix Vol. 2 poslouchat (v jeho stínu, tak zůstala filmová hudba od Tylera Batese). Na druhou stranu se najdou i nějaká ta negativa, například ne každý vtip je povedený, prostřední část filmu je spíše jen sledem scén, než souvislým dějem a na konci se na můj vkus možná až příliš hraje na city. I proto si stále nejsem jistý, jestli je dvojka Strážců lepší nebo horší než jednička, protože oba filmy mají své lepší i horší chvilky, ale jedno vím jistě. Strážci Galaxie 2 jsou stylovou, vtipnou a pořádně našlapanou sci-fi jízdou, která umí pobavit a dojmout, takže Star-Lord a spol. si můžou dát nohy na stůl a chvíli si dáchnout, mise byla splněna.