Ej Hlemýžď

Dobré to bylo v tom, že to nebyla žádná schematická agitka ani žádné nestravitelné psychologické drama, že to bylo citlivě okořeněno jemným a dobře dávkovaným humorem, k čemuž výrazně přispěl svým nezaměnitelným komentářem či vlastně vnitřními hlasy několika hlavních postav M. Horníček.

..šťastie..šťastie..šťastie..Dachau. Ten závěr filmu, tedy bomardování bezvýznamné dědiny postrádající logiku, ale mohl být pojat trochu jinak.

Dívat se na tento film byl naprostý omyl.

Klasický film o ničem. Kdo ho neuvidí, určitě si nemusí zoufat, právě naopak.

Ta první povídka "Tři lahve" byla jakž takž. Ta druhá "Létající kolotoč" byla dost poslabší a těžko uvěřiitelná, no, alespoň jsem se dozvěděl, že za 7 Kčs bylo k mání dva a půl litru benzinu i dýškem. Hlavní postavu Martina hrál Jaroslav Vízner.

Asi stále platná sentence Donovalského: Kdo neumí lhát, neumí vládnout.

Cožepak tolik kritických záporných hodnocení? Vždyť jde o docela dobrý zábavný pořad. S vědou přece nemá nic společného, což je snad každému jasné.

Vcelku standardně zahraná komedie, dá se na ni bez obav podívat, pobaví, ale trochu jí schází jakási ta větší jiskra, kterou mělo dřívější zpracování této povídky (nevím však, měla-li tentýž název) někdy z konce šedesátých či začátku 70. let, kdy v hlavních rolích byli F. Filipovský a F. Husák.

Tento film bych si netroufal zařazovat mezi komedie, jak je zde popsáno v záhlaví, protože nějaké vysloveně humorné prvky postrádá. Jde o válečný film s dějem někdy v r. 1942, kdy oddíl rozvědčíků operuje v týlu fašistů a pak se pokouší probít zpět. Režie Leon Kočarjan. Natočeno v oděských stuidích. Délka 81 minut.

Ta schůze uličního výboru, kde měli toho doktora Klímu na paškále, to bylo tedy něco!