Sennhie

Jen velmi těžko se mi hledá něco pozitivního na filmu, čím bych mohl začít. Myšlenku či dvě k zamyšlení film poskytl, jenže to je asi tak vše. Vadí mi, že když se točí sportovní drama, pokaždé se sáhne na jednu a tu samou ohranou šablonu, která nemá co nabídnout a jen unudí k smrti, zvláště když se natáhne na dvě hodiny. Napětí tak ve filmu chybí, jelikož už od začátku víte, jak film skončí a i na co se můžete těšit při závěrečných titulcích. Akčnost celého snímku byla postavena na těžko uvěřitelných a za vlasy přitažených smečích, kdy nějaká bílá šmouha lítala jak kulový blesk po tom stolu. A grimasy, které sem tam hérečky na sebe prohodily, byly jak ze špatného filmu, vlastně...

Velmi nečekaný začátek, jenž mě přiměl u filmu zůstat a těšit se, co nabídne zbytek, jenže co následovalo byl jen řídký patos snažící se o něco "uměleckého", až se to minulo účinkem, ale podle zdejšího hodnocení asi jen u mě. Snímek nakonec skončí očekávaným způsobem. Celkově... dvouhodinová protahovaná nuda.

Bohužel těch pár světlých skvělých okamžiků a hlášek zastiňuje jedna trapná situace či scéna s přílišným přehráváním za druhou. Ale je krásně vidět, že režisér Yaguchi se ze svých chyb učí a jeho pozdější snímky jsou lepší ve všech směrech a zatím vrchol jeho tvorby je snímek Happy Flight, za kterým s velkým odstupem pokulhávají Swing Girls. Na jeho dřívější snímky koukat raději nebudu a budu se místo toho těšit na ty jeho budoucí, protože jak to tak vypadá, tak se je na co těšit.

Málo komedie, málo dramatu, málo sportu, pomálu romantiky, ale zato přes dvě hodiny dlouhý. Snímek nepřináší nic originálního a je těžké jej vůbec někam přiřadit, jelikož sám neví, do jaké té škatulky vlastně patří. Řeknu to na rovinu... pokud můžete, vyhněte se mu.

Ne zrovna můj šálek čehokoliv, ale u Korejců nikdy nevíte... Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, nabízí se Sex in the City, aneb stejné utrpení to vůbec dokoukat. Zvláště ze začátku, kdy doufajíc v něco víc, než jen v uštěkaný holky žijící si na vysoké noze a všechny ty představy o životě princezny, jsem snímek nezavrhl a dokoukal... ale lituji toho.

Poslední dobou jsem neměl zrovna šťastnou ruku při vybírání filmů, ať už se jedná o ty asijské či z jiného kouta světa, a tak nějak ze mě při jejich sledování vysávaly energii a chuť koukat na další. Jsem rád, že jsem narazil na tento podle mého podhodnocený skvost, který mi dodal potřebnou energii a chuť do sledování dalších filmů. Od začátku filmu je zřejmé, že dojde k pořádné bitce nebo aspoň se o jednu takovou modlíte, ale i kdyby k ní nedošlo, jednalo by se z mého pohledu o jeden z nejlepších jihokorejských filmů všech dob.

Tak tomuhle říkám trestuhodné nevyužití potenciálu filmu. Na velkou škodu se tvůrci nechali inspirovat americkými thrillery a tak první polovina filmu byla jak ze špatného snu, ale druhá polovina a závěr mi to jakž takž vynahradily.

Ale ano, dalo se na to koukat a i dokoukat. Na to, že to má přes dvě hodiny, tak to docela uteklo. Nevím, jak to ti Korejci dělají, ale i přesto, že některé momenty jsou až příliš laciné a být v hollywoodském filmu, hned bych je odsoudil, tak Korejci z vás dokáží ty emoce vytáhnout a prostě vás chladný nenechají. Jednu výtku bych přesto měl a to, že se tvůrci snažili do filmu nacpat příliš mnoho.

Na první i druhý pohled se film jeví jako komedie, ale komedie to rozhodně není. Tato dlouhá a nezáživná směsice všeho možného postrádá jak hlavu, tak i patu. Přitom se z toho dalo vytřískat víc, kdyby hned od počátku tvůrci věděli, co chtějí vytvořit, co k tomu potřebují a jak toho dosáhnout. Mně to připadalo, že něco vzali aniž by měli potuchy co, dali to dohromady a potom čekali, co z toho vznikne. Docela by mě zajímalo, pro jakou demografickou skupinu je tento snímek určen...

Shrnul bych to do jedné věty... viděno včera, dnes už zapomenuto. Není to výslovně špatný či nudný film, ale jedná se o ten typ filmu, u kterého si přejete, aby vás někdo předem varoval, že jeho zkouknutí je jen ztráta času. Kromě krásné Ga-in Han snímek totiž nenabízí ale vůbec nic.