Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (139)

plakát

Peiseumeikeo (2012) 

Velmi jednoduchý a předvídatelný příběh s pár až nesmyslnými místy. Na Koreu řekl bych průměrné až podprůměrné na pomyslném žebříčku filmů s podobnou tématikou, kde na jeho jednom konci je snímek Marathon (2005). Pokud milujete korejské snímky pro jejich silné neobvyklé momenty, tak si posledních dvacet minut náramně užijete.

plakát

Sněhurka (2012) 

I přes docela poměrnou negativní kritiku už od prvního traileru jsem tak nějak doufal, že to taková katastrofa nebude. Bohužel to katastrofa byla a obrovská k tomu. Ani ta špetka důstojnosti v podání Seana Beana to nezachránila. Třešnička na dortu bylo nejen hollywoodské vyvrcholení celého příběhu, ale bollywoodské k tomu. Viděl bych to na nové dno americké kinematografie.

plakát

Doktorka z Dixie (2011) (seriál) 

V některých situacích nesnadno uvěřitelné a tak nějak odfláknuté, ale v těch ostatních je to zábavné, příjemné a návykové. Sladká Rachel a velmi vhodně vybraná hudba tomu všemu dává jedinečný ráz.

plakát

Šéf (2011) (seriál) 

Když už nic, tak ten sex aspoň za něco stojí. Ale ne. Seriál má až dech beroucí atmosféru, herci jsou charismatičtí a přesvědčivý v každém momentu a úvodní znělka je luxus. Po znělce k seriálu How to Make It in America snad druhá nejlepší, jakou jsem měl tu možnost vidět.

plakát

Oneul (2011) 

Příběh dokumentaristky Da-hae v podání krásné Hye-gyo Song, která poté co ztratí v den svých narozenin svého snoubence při nehodě, u které nezletilý viník ujede z místa činu, se rozhodne mu odpustit a podepsat petici o zrušení jeho trestu smrti. Po roce od nehody se Da-hae pustí s pověřením římskokatolické církve do vytvoření dokumentu o nelidskosti trestu smrti, při kterém odkrývá svou bolest ze ztráty a zda odpuštění z její strany bylo opravdové a správné. Nějak jsem se nedokázal do příběhu ponořit, jak by asi bylo vhodné, ale rozhodně mě přiměl se zamyslet nad řadou otázek a za to jsem mu vděčný, protože není zas tolik filmů, které toto dokáží. Možná právě to byl důvod, proč mě snímek minul, že jsem byl myšlenkami jinde. Herečka Hye-gyo Song zde excelovala a doopravdy klobouk dolů za její výkon.

plakát

Fraynchip: Ter Gap Chan (2008) 

Velmi příjemný snímek, tedy až na ten tragický konec, který mi sevřel srdce do svěráku a pomalu, ale jistě jej drtil na kousky. Tyhle filmy o přátelství a lásce podané zábavnou formou prostě můžu a nezáleží z jaké země pocházejí a jak komická mi jejich řeč přijde. Herci byli charismatický a krásná Apinya mi hned několikrát vyrazila svojí krásou dech.

plakát

Jeokgwaeui dongchim (2011) 

Příliš dlouhé, šílené, chaotické a, jak tu gibbon už zmínil, ukřičené, aby těch pár vzácných silných momentů vyvolaly ve mně nějaké emoce či mě zvedly ze židle. Jestli jsem to pochopil správně podle těch vzpomínek při závěrečných titulcích, tak je to podle skutečné události. Jako projev úcty docela rozporuplné.

plakát

Komapseumnida (2007) (seriál) 

Trochu hodně mě to minulo, ale to neznamená, že to není dobré. Jsem rád, že hereckého přehrávání zde bylo minimum a to jen u pár vedlejších postav. Co se malé Bom týče, tak ta mě nepřestávala překvapovat. Už jen pro její herecký výkon stojí za to tento seriál vidět. Nic nepředstírala, nepřehrávala, bylo vidět, že si to užívala. Vyzařovala z ní neskutečná energie.

plakát

Zločin (2011) (seriál) 

Hned několikrát jsem si při sledování seriálu pro sebe řekl nahlas fuck yeah. Konečně po dlouhé době seriál, který mě natolik chytil a nepustil, že jsem každou volnou minutu věnoval jeho sledování a svět jakoby neexistoval. Už jen za první dva tři díly plné hodnocení. Škoda jen, že si kvalitu nedokázal udržet. Mně osobně připadá, že při tvorbě prvních dvou dílů si tvůrci dali na čas a k dokonalosti tak nemají daleko, což se nedá říct o ostatních dílech, které mi přišly jako šité rychlou jehlou, ale i tak celkově je to skvělý seriál.

plakát

Natvrdo (2011) 

Režisér Lee Han má na kontě samé skvělé snímky a tento není výjimkou. Styl zpracování a z počátku filmu i scénář možná pokulhává za ostatními, ale celkově jsem se bavil náramně. Přesně ten typ humoru, pro který jsem si jihokorejskou kinematografii oblíbil. Docela mě zaráží, že je snímek označován jako sportovní drama. Radil bych od snímku neočekávat akci, ani nadmíru sportovních soubojů, protože byste potom mohli být hodně zklamáni. V Punch jsou v centru pozornosti zejména komické interakce mezi učitelem a studentem. Studentem, který se umí ohánět pěstmi, ale až na pár momentů hrají pěstní souboje a tedy sportovní (jestli se to dá tak nazvat) stránka až druhé, ne-li třetí housle.