Sennhie

Pro mě ve všech směrech dokonalá perla mezi filmy. Takhle pevné filmové objetí jsem ještě předtím nezažil. Objetí, jež vám vžene slzu do oka a upřímný úsměv na tvář už jen radostí z toho, že jste ji byli schopni najít a vidět. Po skončení jakoby mě opustil někdo hodně blízký mému srdci. Malý Toto a jeho roztomilý úsměv spolu se starostlivým Alfrédem vytvořili nezapomenutelnou filmovou dvojici, ke které se velmi rád vracím.

Na první, ale i druhý pohled jsem se domníval, že snímek bude modernějšího rázu, plný barev a života. Klobouk dolů tvůrcům plakátu (poster), který tu visí. Obalamutili mě a za to mají mojí úctu. Hýří barvami na všechny strany. Očekával jsem tak, že v podobném stylu bude i film, ale realita byla ke mně krutá. Pochmurnost a bezbarvost snímku mu ubírala na životě a mně úsměvu na tváři. Kromě dvou hodně silných momentů jsem se jinak nudil a měl jsem i sto chutí to vypnout.

Domníval jsem se, že i kdyby film či seriál byla jedna velká nehorázná blbost, ve které by ale hrála nějaká krásná slečna, tak že bych byl schopen jej dokoukat do konce. Teď už vím, že toho schopen nejsem. Jsem přesně v polovině a vzdávám to. Otravné přehrávání některých herců a strašně se vlekoucí příběh ani překrásně sladká Mi Ho či ta dcera režiséra nedokáže přebít a udržet mě při vědomí.

Byl jsem v sedmém nebi a šťastný. V závěru jako kdyby mi byly svázány nohy a někdo mě hodil přes palubu přímo na dno pekla.

Film je to pěkný a kvalitně udělaný, na který se určitě vyplatí jít do kina. Bohužel mi chybělo pouto k divákovi či vyvolání emocí, klidně i zvednutého obočí, ale nic. Snímek mě nechal po celou dobu sledování chladným. Takový bratři Lumierové dokázali diváka pozvednout a vystrašit. Ne, nesrovnávám tyto dva snímky. Od filmů očekávám, že si pohrají s mými emocemi a vyvolají něco nezapomenutelného. Ty, co to dokážou, jsou hodný úcty. Hugo mezi ně nepatří.

Ležeti blízko mě nabitá zbraň, tak jedna kulka už dávno leží v mé hlavě. Nesnesitelný mix žánrů. Jen doufám, že tohle byl jen úlet tvůrců na té modré pilulce a že se už s ničím podobným v životě nesetkám, protože pak bychom se museli doopravdy modlit, aby nás podobný blázen zachránil před naší zkázou. Ten konec je vážně třešnička na dortu.

Seriál, který by si zasloužil lepší hodnocení, tedy alespoň ode mě, ale tak nějak tomu něco chybí nechybí. Rozhodně je to úžasné dílo, čisté s prvotřídními režiséry. Jeho sledování u mě navozuje stejné příjemné rozpoložení jako při sledování klidné hladiny rybníka, kde vás nikdo neruší, myšlenky žádné nemáte, a čas tak nějak utíká přesně tak jak si přejete, ne pomalu, ale ani ne rychle. Jediné, co se vám v hlavě honí je současnost, ten moment právě teď a tady. Velice uklidňující a hlavu pročišťující. Nabízí se otázka, zde je to správně u seriálu tohoto typu?

Ať by byl příběh vyprávěn jakkoliv, pokaždé by dokázal upoutat moji pozornost a to klidně na tři hodiny. Herecké výkony jsou bravurní a přesvědčivé i v těch nejtěžších momentech, ale je pravda, že tomu něco chybí. Žádný pořádný intenzivní moment, který by mě do toho křesla zaryl. Jen takové leklé vyprávění. Celkově výborný film.

Akční šílenost na n-tou, ale šílenost v tom dobrém slova smyslu. Korejci tentokrát vytasili ten nejtěžší kalibr toho nejlepšího z jejich humoru a až na poslední půl hodinku jsem se řezal smíchy nepřetržitě. Chudák moje bránice. Smysl to pokaždé dávat nemusí, jen když to člověka zabaví a pobaví a já se bavil skvěle. I know her face! Well, you know Bin Laden's face! Shoot the wheel!

Po celou dobu sledování jsem se skálopevně snažil nemrkat, jen aby mi neunikl jediný obrázek. Nádherná a dech beroucí animace mě celou dobu udržovala při životě, a u které mi srdce hned několikrát poposkočilo radostí a slastí. Příběh ale na druhou stranu, byl vyprávěn hezkým a příjemným stylem, ale nabádal mě k zívání a to mu nemohu odpustit. Z části jsem tak byl vděčný za tu krátkou stopáž. Celé je to podkreslené uchu lahodící hudbou, která mě přenesla do mého dětství a která mě dokázala dojmout ke slze. Hudba byla sama o sobě film ve filmu. Dílo vhodné úcty.