Sennhie

Snímek se mě hodinu a půl snažil ukolébat k myšlence, že se nic dramatického nestane, jen aby mě poté dvakrát na pr...zadek posadil. Po technické stránce velmi působivé a osvěžující, což se o příběhu a jeho závěru, který si klidně mohli odpustit, říci nedá. Vztah hlavní dvojice, o kterém to celé vlastně bylo, nic převratného či výjimečně kouzelného, co jste před tím neviděli, nepřinesl. Na hodně krátký moment mě pohladil na duši vztah těch dvou kamarádek, co spolu žily, ale to jsem mohl být pouze já...

Jako předkrm k hlavnímu chodu v podobě dlouho očekávaném snímku Act of Valor musím říct, že dobrý. V první pětině filmu z něj sála béčkovost až to místy bolelo. Nesmyslně poslepovaná mozaika obrázků, která vůbec nedávala smysl a sloužila snad pouze jako vata. Ale potom, potom jakoby otěže převzal někdo úplně jiný a to jsem si teprve přišel na své. Povedené přestřelky, které vůbec nesklouzávaly do nějakého nevědomého vzorce či jednotvárnosti. Jenže jak se přestalo střílet už jsem byl myšlenkami jinde. Škoda, mohli z toho vytřískat určitě více. Teď už netrpělivě očekávám již zmiňovaný Act of Valor.

Tvůrcům se podařilo vykřesat řadu slibných jisker, ale na rozdělání ohně to bylo set sakramentsky málo. Co díl, to velká očekávání, ale také velká zklamání. Při každém dílu jsem měl určitý pocit, že by se mohlo něco výjimečného stát až by mi z toho brada spadla, ale už v polovině víte, že tomu tak nebude. Nakonec každý díl tak nějak skončí. Prostě skončí. Je prázdno. Nic. Život jde dál. Nothing unusual to see here.

Ta hudba! Ta hudba! Sladká, něžná, krásná, melancholická. Ta hudba! Duši mi rvala na kousky, pod kůži se zarývala hlouběji a hlouběji. Ta hudba! Ta hudba! A ta nadpozemsky nádherná Aoi! Jako anděl na zem spadlý! Panensky čistá jako první sníh. Kritické poznámky si vezmu sebou do hrobu. Malá poznámka mimo... první asijský film viděný po připojení se k baloneho klubu diváků japonských a jihokorejských filmů. Náhoda, záměr, osud?... (: (hint: země původu snímku)

Žádné předvádění se před kamerou a lá Bear Grylls vážně nečekejte, spíše se jedná o poučnou záležitost podobnou Dual Survival. Na dílech je vidět, že do přípravy a plánování jde pokaždé spoustu sil, ale to neubírá na dramatičnosti ani dobrodružnosti některých dílů, hlavně těch posledních, kdy Myke a Ruth měli dvojí velmi blízké setkání s medvědem, což miluji na těchto pořadech nejvíce a je to jeden z důvodů proč je sleduji. Jen tak dál.

Nejenže se snímku podařilo dokonale zachytit bezmoc a vztek, se kterou se každý druhý obyčejný středoškolák potýká, ale také dokázal bravurně zachytit školu jako prázdnou instituci. Instituci kázající svým studentům o ambicích, mít touhu a pro něco nadšení a jít si za tím, ale na druhé straně právě škola je místo, kde ambice a touhy častokrát vyšumí jako bublinky v limonádě. Ze začátku je jich tisíce, pomalu ale jistě jedna za druhou mizí až zbude několik, které světu dávají ještě nějakou tu chuť, protože kdyby i ony vyprchaly, svět by se stal hořkým. Nadčasový snímek, který Vás dokáže přimět zapřemýšlet nad věcmi a za to si jej vážím více.

Nebýt tak nádherné hlavní hrdinky asi bych nenašel síly to dokoukat, jelikož až na pár světlých momentů, které by se daly spočítat na jedné ruce, se jedná o vyumělkovaný snímek, který ničím nenadchne, ale ani neurazí.

Moje hodnocení je možná nadsazené, ale jen možná... Každý máme nějakou tu Achillovu patu a nerad to přiznávám, ale ta moje je tenhle seriál. Seriál, jenž mi pomohl otevřít onu bránu do světa filmů a seriálů. Jedná se o první seriál, který jsem hltal natolik, že jsem ze školy až běhával domů, jen abych jej stihl. Na konci první sezóny jsem pocítil to něco 'kouzelného', co se snažím znovu prožít od té doby, proto ta touha u mě vidět vše, co čas dovolí.

Chce se mi toho napsat spousta, že nevím kde přesně začít. Chce se mi seriál vychválit do nebes, jen se bojím, že bych mu jen ublížil. Tady jsou slova marná. Tohle je dokonalost sama o sobě.

Asi nejpropracovanější, nejinteligentnější a nejkouzelnější scénář s jakým jsem měl tu možnost se setkat. Taky jej vyprodukoval ten samý člověk, který stál za scénářem k filmu Big Fish (2003). How drunk is drunk enough? And the answer is that it's all a matter of brain cells. You see, every drink of liquor you take kills a thousand brain cells. But that doesn't much matter, 'cause we got billions more. First the sadness cells die, so you smile real big. Then the quiet cells go, so you just say everything real loud for no reason at all. But that's okay, because the stupid cells go next, so everything you say is real smart. And finally come the memory cells. These are tough sons of bitches to kill.