Mi Nü-Chai

Těch dvacet tři minut mi připadalo snad jako hodina. Další quasifilosoficky se tvářící anime v nezajímavém pseudokrásném kabátku, který byl zřejmě Japonskem vyslán, aby ve světě hrdinně nudil za vlast. Málokdy se mi stává, že bych měla chuť krátkometrážní film v polovině vypnout s tím, že jej dokoukám jindy, nebo radši vůbec. Nakonec jsem zvítězila, ale nevím, jestli zrovna tohle nebylo vítězství Pyrrhovo.

Zaklínač rozhodně není nezadaptovatelné dílo, ba naopak, řekla bych, že je pro nějaký hezký a nenáročný fantasy film či seriál jako stvořené. A po dokoukání seriálu musím říci, že jsem se zase tolik nemýlila. Slušná a příjemná podívaná, herci v čele s Geraltem (tomu to navíc vyloženě sekne:)) nejsou vůbec špatní, jen ta výprava by mohla být lepší. Netuším, kolik peněz se podařilo z producentů vyždímat, ale je dost krutě poznat, že jich bylo mnohem méně, než by takový projekt potřeboval.

Nepodařený pokus o smíchání Horizontu události a Vesmírné odysey, okořeněný o špetku Aliena. Nehodlám pitvat logické chyby, to bych mohla rovnou dát odpad, Sunshine se snad ani nepokouší být nějakým příliš vědecky přesným filmem, leč bohužel neboduje ani tam, kde se v to dalo alespoň mírně doufat. Především jsem udělala tu hloupost, že jsem se nechala nalákat zajímavým trailerem, jak obrazově, tak hudebně. Tady je první problém - hudba není po celý film takřka slyšet, naplno se rozezní až u závěrečných titulků, což je poněkud pozdě. Vizuální orgie se nekonají, celý film se odehrává lodi střižené podle vzoru Nostroma, jen více hi-tech a s větší dávkou leštidla na kapotě. Jediným, co trochu vybočuje z potemněle šedočerných prostor, je obrovské zářící Slunce, ale toť vše. Ne že by samotné zpracování výše zmíněné hvězdy bylo něco silně zapamatovatelného. Propracovaná psychologie postav, kterou se zaklínají recenze, naprosto neexistuje, astronauti sice nějak reagují, jenže nikde není řečeno ani naznačeno, proč jednají tak, jak jednají, jaké jsou vlastně jejich pohnutky, z jakého důvodu vůbec na lodi jsou etc. Na této čáře tedy Sunshine také selhává. Můj nepříliš dobrý dojem mohl být ještě napraven jistou událostí ohledně nesmluveného setkání, ale tento nástroj byl využit tak chabě a nepříliš chytře, že v konečném důsledku bije do očí nepatřičností a násilným provedením.

"Roztáčím hvězdná kola, správná věc - tanec volá, je to fajn, fajn, fajn, je to fajn, fajnový." Ano, tady se někdo hodně roztočil a pak se po té dlouhé lajně pěkně projel. :) Pod stromečkem chci najít balíček s tím, co Cunningham s Aphex Twinem berou. :)

Dostalo se mi trochu jiného filmu, než jsem očekávala. Příběh sám o sobě je prostinký, byť jistou sílu má, výprava není nijak oslňující - leč za to asi mohou nepříliš dobré barvy nekvalitní kopie, kterou jsem si sehnala. Také kostýmy jsou sice poměrně hezké, ale díky té "vyblitosti" barev zase tolik nevyniknou. Co si ovšem zasluhuje pozornosti je hudba, v některých chvílích skutečně majestátní a nádherná. Ani mi Qin song nepřišel nějak zvlášť krutý či drsný, naopak jsem měla dojem, že se imperátor se svým poddaným až moc mazlí. Velmi příjemný, ale až na výše zmíněnou hudbu nikterak zvlášť výrazný film.

Milé překvapení letošního Febiofestu. Setkání několika poznamených duší i těl v baghdádské psychiatrické léčebně a zobrazení událostí, které k jejich internaci vedly, se docela povedlo. Dění je sice, jak už u takových filmů bývá zvykem, dost naivní a hrdinové jsou poněkud jednorozměrní, leč film se nesnaží o nějaké laciné dojetí a nepodsouvá prvoplánově vyděračské scény. Překvapivá je i poměrně profesionální kamera i zvuk a slušná hudba.

Další z příkladů japonské experimentální tvorby, která měla, alespoň dle zástupců, které jsem ke své smůle viděla, zůstat navždy pohřbena nejméně tisíc li pod zemí a rozhodně jeden z nejlepších filmů na pseudointelektuální onanii. Snaha bořit konvence a šokovat i za cenu stvoření dokonalé patlaniny z něj přímo čiší. Střídají se zde zdlouhavé a zcela nesmyslné scény erotické, večírkové a quasidokumentární, občas jsou proloženy plytkou debatou o smyslu života, transexuality a vysokých podpatků. Opakující se momenty (jízda autem, obraz vraždy etc.) diváka děsí, neboť se v průběhu sledování začíná obávat, že to, co se před ním děje, je navždy. Celé je to korunováno stupidní ukázkou gore s nůžkami a utrpení je poté již naštěstí vykoupeno tolik očekávánými závěrečnými titulky. Přísahám, už nikdy nepůjdu na film naslepo.

Jediné, co na tomto trapném pokusu o experimentální pohled na dospívání stojí za zmínku, je velmi dobrá (byť západní) hudba. Snímek sám o sobě je pouze nekonzistentní hromádka více či méně obskurních a samoúčelných sexuálních obrázků a nelogických scén.

Nevím, kdo přišel s tím, že se jedná o příběh zániku říše Mayů. Město uvidí divák asi na patnáct minut a to ještě pouze ve formě jedné pyramidy zdálky a druhé zblízka. Zbylých pětadevadesát procent filmu schlamstnul běh nikolivěk jednonohého Terryho Foxe, ale udatného (no..spíš měl štěstí na hloupé pronásledovatele) domorodce Jaguáří tlapy skrz pravý a nefalšovaný amazonský prales. Kromě pár scén drobných potyček, chvilky pochodu, obětování ve městě a vtipkování mezi domorodou lůzou na začátku se tam opravdu nic jiného neděje. Celé to vypadá, jako by Gibson uzavřel smlouvu na dvouhodinovou reklamu s mexickým ministerstvem zahraničí.

Ničím zvláštním ani originálním nevynikající horror s oblíbenou rekvizitou - černovlasou slečnou, které s v hrobě neleží zrovna nejlépe. Nicméně, nenudila jsem se, některé scény, byť poměrně levné, se mi vyloženě líbily, u pár lekaček jsem se i lekla a závěrečné "odhalení" bylo mile neotřelé.