Mi Nü-Chai

Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky.

Nenalezla jsem tady až na závěrečné titulky jedinou pozitivní věc a to i přes minimálně alespoň zajímavé téma. Naneštěstí jej totiž pan režisér zabalil do olezlého obalu nudy a odporu. Problém byl už hlavní hrdina, připomínal mi obřezaný penis a jakýmsi zázrakem skloubil dohromady styl chůze přístavní děvky a pasáka z centra. Ostatní objekty před kamerou (a hrdinovým aparátem) na tom nejsou lépe. Nesympatie i vyloženě fyzický odpor, který ve mně vyvolával pan fotograf, bych přežila bez větší úhony, leč to by se přede mnou muselo odehrávat něco poutavého. Většinu filmu jsem strávila v jakémsi polokomatozním stavu a rozmlžovalo se mi vidění. Snad jen dvě špatné scény - "začínající modelky" v barevných punčocháčích a koncert v závěru - a ještě horší hudbu (nesnáším hippiesáckou muziku) jsem nezaregistrovala nic, co by mne defintivně vytrhlo z náruče Morfeovy a přinutilo aspoň zaostřit na obrazovku.

Nejsem se schopna rozhodnout, jak moc Věčný Žid splňuje svůj účel. Používá primitivní, naivní a hrubé mechanismy, nicméně dovedu si představit, že ve své době byla většina z nich funkční a lidé čisté rasy se od Žida odtahovali s netajeným odporem. Totéž platí ohledně užitých dezinformací. Jistě, je to tupé a pravděpodobně zaměřené na Árijce s nižším intelektem a omezeným rozhledem, leč dle mého by to bylo v sofistikovanější podobě účinné i dnes. Konkrétně jsem si zkusila představit, jak by asi vypadal remake Věčného Žida, zabývající se pro změnu popisem hrůzných tradic a praktik např. Vietnamců. Jsem přesvědčena, že by se tuto udičku určitě nějaká část spořádaných bílých občanů chytila. Tedy, film v jistém smyslu svůj účel plní (lépe řečeno plnil), ale je hrozně nudný, ubíjející a nedynamický. Několikaminutová vyjmenovávání desítek a desítek dalších významných Židů mne uspávala a ani ty hrané scény nejsou zrovna poutavé či zvlášť zajímavé. Suma sumárum: V dnešní době sama o sobě nepoužitelná a dost špatně natočená propaganda. Slabé, od Třetí říše bych čekala něco mnohem lepšího.

Pan režisér dokázal, že točí vlastně stále ten stejný film - podobnost se staršími Kairo a Kyua je víc než zřejmá, ale po chladných a bezvýchodných příbězích nově zakomponoval do Doppelgangera notně bizarní humor. Některé scény se opravdu vážně brát nedají a hlavní hrdina, japonský dr. Jekyll a mr. Hyde je v osobě toho „zlého“ docela veselý společník. A oceňuji řešení scén s dvojníkem - rozdělení obrazu na tři okénka je neotřelé a vůbec ne špatné.

Kurosawův trenažér na pozdější a lepší Kairo. Podobně tísnivá, i když zdaleka ne tak hutná, atmosféra, nejasné náznaky bez odpovědí, manipulace s myslí a „mizení“ osob(ností). Výsledek je rozhodně působivý a velmi dobře koukatelný, leč rozhodně ne strhující

Film dle ne zrovna arcigeniální knihy Johna Wyndhama mne skutečně nepotěšil. Román Midwichské kukačky má sice zajímavý námět, leč rozhodně to není vrchol propracovanosti a většinu otázek nechává nezodpovězených. Tady se přímo pod nos nabízí spousta možností, jak to rozvést dále a obohatit, ale to by nesměli být autoři líné muly. Městečko prokletých není nic víc než otrocký převod se všemi jeho výše zmíněnými nedostatky a pár neřestmi navíc. Např. kulisy byly nejspíš narychlo vypůjčeny z krajského vysílání BBC a dost divní herci taktéž. Aby toho nebylo málo, ještě mi pila krev příliš hlasitá hudba, která se marně snažila občasnými skřeky navodit alespoň zdání atmosféry. Samotné děti vypadaly ze všeho nejvíc jako družstvo chovanců z ústavu pro mentálně retardovanou mládež s hroznými účesy. Resumé - velmi špatná adaptace průměrného románu.

Nemám nic proti použití vlastní invence při zfilmovávání knih (naopak, lepší než otrocký převod), ale nesmí to probíhat stylem, jaký předvedly Wuthering Heights. Tzn. že se bez adekvátní náhrady vyhodí téměř všechny vedlejší zápletky a samotnou hlavní linii pozmění tak, že celý příběh téměř ztrácí smysl. Té obrovské lásce Heathcliffa a Cathy jsem nevěřila ani minutu, zvláště po její svatbě - kromě závěrečné scény (a to taky nepříliš) skutečně nebylo poznat, že by tihle dva byli "jedno tělo, jedna duše." Přispěli k tomu převážn typově velmi nepřesní herci, Laurence Olivier působí od začátku spíš jako moulovitý gentleman, po nějaké obroublosti či démoničnosti není ani stopy. Určitě bych ho neoznačila za ďábla v lidské podobě. Ve chvílích, kdy měl vyjádřit nějaké záporné pohnutí mysli (např. odpor, když se jej dotýká Isabela), nasadil pokaždé výraz duševně zaostalého člověka, kterému padá nalepené obočí. Merle Oberon je cukrová, svého chotě milující, panenka, žádná nespoutaná sobecká divoška, která se vdala jen pro lákavé pozlátko. Jediný moment, kdy mi Heathcliff a Cathy přišli jakž-takž uvěřitelní je krátký exkurs do jejich dětství, pak už je to jen horší. Vedlejší postavy na tom nejsou o mnoho lépe, ať už je to trapně střízlivý Hindley, s nábytkem splývající Edgar, nebo vypoulená Isabela. Všichni jen tak postávají (občas běží v záři zapadajícího slunce či v dešti) a nepřesvědčivě odříkávají své party. Hereckým výkonům odpovídá i prostředí - interiéry a zejména exteriéry jsou studiově nevěrohodné, od pohledu laciné a stejně, jako uřvaná a nepříjemná hudba, jen podporují můj negativní pocit z celých Wuthering Heights.

[OBSAHUJE SPOILERY] Oh mighty Cthulhu, ty to vidíš. Primeval by s přehledem mohl sloužit jako učebnice klišé. Už družina ve složení idealistická reportérka s jistým hrudním potenciálem, plešatý svalnatý, asi se to mu říká mužný? drsňák, vyhulený černý hláškař, pragmatický lovec a vyklepaný vědátor slibuje mnohé a to je jen začátek. V rozpálené buši tito potkávají další šílené charaktery - negřík, který by moc chtěl do USA, šaman "co věta, to prastará pralesní pramoudrost", šéf místní guerrilly a v neposlední řadě hlavní hrdina, roztomilý desetimetrový krokodýlek-sprinter a neštěstí, pardon, film, je na světě. Postavy se dostanou do snad VŠECH situačních klišé, na jaká si člověk vzpomene a možná vymýšlí i některá zbrusu nová. Namátkou - reportérka se převléká do spodního prádla, reportérka zachraňuje tonoucího malého psa, v domorodé vesnici je domorodá tancovačka, mezi reportérkou a drsňákem se rodí něžný cit, šaman věští zánik kmene i země, šéf guerrilly zabíjí šamana, reportéři to natočí, záporáci je chtějí zabít, krokodýl pobíhá po souši rychlostí 100 km/hod a chce je zabít, lovec chce zabít krokodýla, protože mu zabil ženu, vědec nechce, aby byl krokodýl zabit, protože je poslední svého druhu, krokodýl zabíjí lovce, vědce, černého hláškaře i ZLOšéfa oblasti, drsňák, reportérka, pes i výše zmíněný po Americe toužící negřík unikají a šťastně se sejdou v letadle do Spojených států zaslíbených. Škoda jen, že Gustav nedoběhl sežrat letadlo.

Tohle někdo myslel vážně? Hlavní hrdina sice vypadá jako nebezpečný úchyl, jenže to nemá pranic co dělat s jeho hereckým uměním, jen mu narostl takový ošklivý obličej. Jeho vnitřní promluvy jsou zase dost úsměvné, rozhodně ne nějak děsivé nebo nepříjemné. A naplňování plánu jest zase velmi groteskní, u většiny násilných scén jsem pouze nevěřícně kroutila hlavou. Hudba Klause Schulzeho je sice výborná, ale kromě ní, režisérova kladného vztahu ke zvířatům (ještě jsem neviděla, aby se v takovém filmu pes dožil konce:)) a nápadu snímání místa činu z výšky na Angst neshledávám nic moc dobrého. Ať už chtěl režisér natočit cokoliv, podařila se mu leda tak pěkná fraška.

Dvě povídky ze sbírky Akinari Uedy filmovým zpracováním dost tratí. Byla vypuštěna jemná ironie a příjemně kousavý nadhled a zůstala jen velmi jednoduchá moralita o pravých hodnotách v životě prostého člověka. Nenadchne ani výtvarným zpacováním, kostýmy byly možná nominovány na Oscara, ale mne tedy převážně rolnické hadry, které na sobě mají herci, nikterak neoslnily. Vlastně mi nejlepší a nejhezčí na celém filmu přišel jeho náhodně objevený obal DVD.