Mi Nü-Chai

Když jsem na velikonoční Hell party ve Styxu držela kamarádovi xylofon, na který hrál opiercingovaným penisem, bavila jsem se podstatně líp.

Mezi druhým a třetím dílem pravděpodobně prodělal John Connor lobotomii, jinak si nedokážu vysvětlit, jak se z docela schopného hocha proměnil v totálně nepoužitelného stupidního losera. On vůbec celý scénář téhle přiboudlé šaškárny pravděpodobně sepsala ploštěnka potoční, věrná přítelkyně mořská okurka jej stříhala, to celé pod vedením bachořce převlečeného za režiséra. Děj je hloupý, postavy tupé, a aby to člověk bral jako sice blbou, ale svižně natočenou akční zábavu je to jaksi málo svižné a zábavné, respektive svižnost a zábavnost absentují. Akční scény jsou točeny stylem "hlavně aby divák náhodou něco neviděl", dialogy oplývají nadnormativně vysokou mírou demence, tohle zkrátka není nic jiného než velkolepý průser.

Tolik mě žádný film už nějakou chvíli nedopálil. Úvodních pětačtyřicet minut vypadalo relativně slušně, pak to začalo být poměrně divné a překombinované a závěrečná, vypjatými emocemi, řevem a ehm, překvapivými pointami oplývající půlhodina mi způsobila tupou bolest hlavy a následkem toho i lehké houpání žaludku. Takhle shodit zpočátku celkem poutavý thriller, to je vážně umění, jistě na to museli pan režisér a pan scénárista dlouho studovat a mají doma nejeden tubus. Příležitostně by si je mohli omlátit o ty věci, co jim sedí na krku, třeba by to do budoucna pomohlo.

Korejská verse soudce Ti je celkem slušná, leč nedrží konzistenci; film se rozpadá na dvě poloviny, první napínavou a druhou zvrhlou v rozvleklý a zmatený slepenec, u kterého jsem chvílemi jen s potížemi udržovala pozornost. A některé postavy a činy by se hodilo víc rozpracovat, i přes tu rozvleklost zůstalo něco zbytečně a ku škodě věci nedořečeno.

Téma Ab-normal Beauty ve mně vzbuzovalo trochu obavy - přece jenom, film, který je založen na tom, že hlavní postava začne nacházet krásu v "odvrácené straně života, neřkuli smrti" by mohl snadno sklouznout do bezbřehé odpornosti, naštěstí tvůrci projevili nebývalou míru vkusu. Kamera, barvy, střih a hudba (ve vypjatých scénách vyloženě hustopřísná) jsou skutečně dobré a chvíle, kdy dochází k něčemu nehezkému jsou udělány tak, že působí jako sympaticky dekadentní, nikoliv hnusné. Jediný problém jsem měla se scénou s kuřaty na trhu (je sice natočená decentně, ale já jsem na tohle trochu citlivější), místy divnými dialogy a také výkony herců ve vedlejších rolích mi na rozdíl od výtečné hlavní hrdinky přišly trochu nevyvážené a závěrečná část je poměrně klišoidní..nicméně i přes tyhle chyby se jedná o dost porozuhodnou a impresivní záležitost.

Celkem netuším, jestli tohle měla být posmutnělá komedie, nebo vtipné drama, každopádně to není ani jedno - spíš by tomu slušel název Light verze dortu pejska a kočičky, neb se tu na můj vkus zbytečně smíchaly k sobě nepasující věci, způsobem, který není zrovna šťastný. Výkony obou hlavních představitelů jsou sice velmi slušné, žel, i tak je film dost nepřesvědčivý, drhne, jisté asidojemné scény mi sem tam lámaly oko a je to celé takové unylé...

Koukala jsem Robina Hooda jen kvůli šerifovi z Nottinghamu a jeho prý údajně povedeným replikám, naneštěstí se tam výše zmíněný vyskytuje o dost méně často, než jsem doufala. Zbytek filmu už za mnoho nestojí. Postavy, včetně hlavního slizouna Robina, jsou nesympatické až běda, patosu nemálo (i na zrození nového života, pravé chlapské přátelství, věrného služebníka a šťastné rodinné shledání dojde), černý vzadu ovládá snad všechny vědy na světě a nejvíc mě dojala postupná dementizace lady Mariany - na začátku ovládá meč suverénněji než kdekterý žoldák a na konci se nezmůže na nic než na zoufalé vřeštění "Robiiiin!" Podobně neuvěřitelné je prostředí, les vypadá jako příměstský parčík a všechny tři hrady je nejspíš jedna a ta stejná papundeklová dekorace. Šerifovi i jeho zavilému bratránkovi sice všechna čest, leč záporná strana, to je to jediné, co je na tomto slaboučkém zpracování legendy o sherwoodském lapkovi povedené.

Ách, tohle byla tedy opravdu rána mezi oči. Knižní předlohu jsem před pár lety měla v rukou, leč mi nepřišla moc zajímavá a snad jsem to ani nedočetla, příliš mě nebavila. Včera jsem se impulsivně rozhodla se podívat i na film...a bylo to krásné. Ta samotná feťácká story mě upřímně řečeno tolik neoslovila, i když tedy smekám před skvělým výběrem herců (hlavně slečna v hlavní roli) a celkově dost zručným popasováním se s ožehavým materiálem, nicméně pro mne má v tomto příběhu o Dívce, Droze, Chlapci a Pádu hlavní roli Město. Berlín! Berlín z přelomu 70. a 80. let, neodolatelně špinavý, rozkopaný, bezútěšný industriální Berlín se zatraceně hustou atmosférou. Šedivá sídliště ve stejně šedivých oparech ještě šedivějších rán, ošuntělé prostory metra, podzemní kluby, poloslepá noční světla...město, které v této podobně nemám už nikdy šanci spatřit a které takové možná bylo jen v těch filmech a v mých představách..ale to vlastně nevadí, protože právě teď se přede mnou rozprostíralo a za to patří Wir Kinder vom Bahnhof Zoo velký dík. A poděkování právem patří i výborné hudbě, která měla na dostavění snového Berlína nemalý podíl. Město, zvuku, dámy a pánové, ještě jednou vám děkuji za překrásný výlet.

[MOŽNÝ SPOILER] Tohle snad vypadlo z příručky politické korektnosti pro začátečníky. V případě napadení agresivními mimozemskými lovci přežije prostě jen ten, kdo 1) je žena, 2) je černý, 3) odhodí předsudky i zbytky zdravého rozumu a spolupracuje s jinou rasou, i když mu před chvílí vyvraždila všechny spolupracovníky.

Ne, je mi líto, ať mě pan Fulci třeba přijde sežrat, ale lepší hodnocení ze mne nevyrazí ani náhodou. Neočekávala jsem žádné extra výkony - to, že jsou herci snad to nejmizernější, co se dalo najít někde na ulici, hudba je hnusná, masky otřesné, postavy stupidní, to všechno jsem tušila a doufala, že to bude tedy zábavně diletantské. Inu, nebylo, z větší části jsem se nudila.