Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Krimi

Recenze (550)

plakát

Faunův labyrint (2006) 

Věděla jsem, že Labyrint je příběh odehrávající se ve válečných kulisách s tripy do fantazie, ale že budou obě složky filmu tak nešťastně spojené a neladící, to už mne nenapadlo. Pohádková složka je občas i celkem hezká, jenže vyrůstá z ničeho a není jí dán dostatečný prostor. Scény ve "skutečném světě" jsou zase velmi klišovité a samoúčelné (brutalita fašistů...), jednání postav nelogické a u některých vyloženě debilní. A za způsob, jakým podával autor morální ponaučení, by zasloužil vytahat za uši a rozšlápnout brýle.

plakát

Legenda o Zu (2001) odpad!

Obludná slátanina. Příběh neexistuje, spousta prázdných řečí - nezmohli se ani na nějaká pořádná klišé, dialogy jsou jednoduše mimo - stupidní akční scény, mizerné triky a vizuální zpracování. Za těch 35 milionů USD rozpočtu si nejspíš štáb nakoupil hodně opia. Většinu filmu jsem jen tupě zírala na monitor a doufala, že bude brzy konec.

plakát

Mechanik (2004) 

Jeden z mnoha tradičních "filmů s pointou." Bohužel pointou nikterak zajímavou a od začátku se jasně nabízející. Nicméně, na film se hezky kouká, pozornost neupadá a nuda se nedostavuje. Christian Bale se do své postavy takřka převtělil, z obrazovky skoro nesleze, takže veškerá positiva padají na jeho hlavu. Leč tohle je asi jediné, co mi z celého sledování alespoň mírně utkvělo, jinak je snímek pohříchu snadno zapomenutelný.

plakát

Sheng hua shou shi (1998) 

Podivný mix romantické komedie a horroru. Na začátku vše vypadá jako pohled do sladkého života hongkongské galerky, ale s počtem vypitých plechovek se pomalu vyjasňuje, že tady půjde o víc...prstů a nejspíš i jiných orgánů. Nezapomenutelné jsou scény se slečnou, které se chlapec sice líbí, ale trochu přebrala, takže políbení není takové, jaké si on zrovna představoval a zamilovaným zombíkem - asi vůbec to nejlepší, co Bio Zombie nabízí. Lehce podprůměrné, leč místy přinejmenším zajímavé.

plakát

Maska zrcadla (2005) 

Ukázkový příklad promrhaného potenciálu - obal je nádherný, ale obsah zkažený Obrazy s ostrými hranami které film vykresluje, se topí v záplavách teplých barev, sfingy s kočičím tělem a lidskými tvářemi náruživě pojídají knihy (na kterých se dá i létat, pokud jim vynadáte), v podivných budovách se skrývají ještě podivnější masky...uchvacující grafické orgie. Bohužel, všechno ostatní je špatně. Scénář sice psal Neil Gaiman, ale v tomto případě to rozhodně neznamená záruku kvality, naopak, působí jako velmi nepovedená, zmršená a navýsost nudná kopie Nekonečného příběhu.

plakát

Příběh čisté lásky (1957) 

Neorealismus po japonsku, leč stále stejně špatně. Velmi naivní příběh o poválečných sirotcích, kteří se přes protizákonnou činnost, nápravně-výchovné ústavy pro mládež, několik rvaček a vyučení se řemeslu dopracují k poznání poctivé práce a čisté (čisté nejspíše proto, že se na začátku filmu umyli) lásky není zrovna něco, z čeho bych šílela nadšením. Takřka veškerému klišé z řad neorealismu bylo učiněno zadost, i když musím uznat, že oproti svým kolegům z Evropy vyniká tento alespoň přátelsky krátkou stopáží a slušnými herci i zpracováním.

plakát

Stopař (1986) 

Nechápu, proč ve výpisu žánrů chybí "komedie." Některé scény se opravdu nedají ani s vypíchnutýma očima brát vážně, leč pohled na jméno scénáristy (Eric Red, autor mj. Near Dark, Bad Moon) dává tušit, že to vážně myšleno bylo. Hlavní hrdina se během své dlouhé a hořké cesty Středozápadem zastavil nejspíš v budoucnosti Falloutu a sebral si tam vlastnost Poznamenaný, neboť se mu nelepí na paty smůla, ale rovnou dehet. Tak dokonale stupidního losera jsem už dlouho neviděla. Podezírám Erica Reda, že ten chlapec je jeho alter ego, neb Stopař by nebyl vůbec tak špatný, kdyby jej dostal do ruky někdo jiný, než tento specialista na extrémně hloupé příběhy a snad ještě hloupější dialogy.

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

Na začátku je to jeden proti jedenácti...a jak to bude na konci? Mimořádně povedené soudní drama skvěle rozehrává břitké argumentační souboje na ostří (vystřelovacího) nože mezi dvanácti rozdílnými charaktery.

plakát

Kmen (1998) 

Nekonzistentní vyprávěnka o pokusu distancovat se od "zlé" konzumní společnosti, vymyšlená nejspíš hodně naivním kolečkem oné společnosti. Spousta klišé a schematické scény, některé vyložně nepříjemně bijící do očí, jiné pro změnu úsměvné. Celý nápad s hrou na komunitu není špatný, bohužel, jak už to často bývá, zpracování je značně podprůměrné. Hlavně v nějakém bližším vysvětlení událostí, které vedly k tomu, co se odehrává divákovi před očima a motivy jednání některých postav - bez pojmenování právě těchto dvou věcí působí jisté vyhrocené scény ve filmu násilně až přehnaně. Ústřední dvojice protagonistů ovšem dělá, co může a docela se jí to i daří a ostatní (byť nedostávají mnoho prostoru a někteří vyloženě šustí papírem) jsou s přimhouřením očí alespoň uvěřitelní.

plakát

Intimita (2001) odpad!

Překlad oficiálního text distributora do řeči skutečnosti: Šukají jak veverky, nejdřív nemluví a pak na sebe hystericky řvou. Sex je hnusný, ulepený, prvoplánový a laciný, s jasným cílem šokovat. Nesnadností komunikace se zastírá neschopnost napsat něco jako dialogy a základními otázkami existence se nejspíš míní to, že při sledování této slátaniny člověka napadne něco o neopodstatněnosti JEJÍ existence.