Monoxid

Páni, to je deprese!

Heej, to se mi občas zdá!

není ♂ jako ♂

ta hudba...ach, ta HUDBA!

Tak. Pokořila jsem čtyřhodinovou verzi a Pán Prstenů pokořil mě. Jak jsem mohla být někdy tak slepá a mít vůči tomuhle uměleckému dílu nějaké výtky! Měla jsem pocit, že nesahá dokonalosti Tolkienovy novely ani po kotníky. Neustále jsem hledala, kde se od knihy odchýlil a co vynechal. A pak jsem uzřela (pro mého vnitřního cynického knihomola) šokující, a přitom tak jednoduchou pravdu. Vůbec nezáleží na podobě či nepodobě s knihou. Není možné film degradovat na pouhou ilustraci či napodobeninu knihy. A není možné kritizovat černobílost, přehnanost, idyličnost či cokoliv jiného na tomto filmu. Protože to nemá být uvěřitelné. To nemá vypadat jako skutečnost. S postavami se nemáme ztotožňovat. Postavami máme být fascinováni! Pán Prstenů a Fantasy jsou synonyma. A tohle je symbolismus! Koncert!

Na tohle jsem koukala kdysi doma, když jsem byla nemocná. Asi dobře, že jsem měla zastřené vnímání a neodnesla si trauma z dětství ze sledování televize.

Myslím, že od tohodle filmu může každý dostat to, co očekává. Chcete akční fantasy? Máte ji mít, honičkami a bitkami v centru blízko-východních měst to jen kypí. A samozřejmě nechybí dostatečně nadpřirozený závěr. Chcete romantiku? Krásný princ s krásnou princeznou se o to prostarají. Ale samozřejmě se držíme v mezích, aby se na to mohly koukat děti (zvláštní, krví nešetřili...). Nesmíte samozřejmě čekat nic, co vám ten film nemůže dát. Postava, ze které se nakonec vyklubal hlavní záporák, už od začátku vypadala tak zákeřně, že mě doopravdy překvapilo, když k tomu vážně došlo. Takže hezká pohádka, po divákovi nechce ani kapku mozkové aktivity, v podstatě sled pěkných obrázků. Ale i takové filmy jsou občas potřeba, takže si nestěžuju.

Viděla jsem to už hodně dávno, ale tehdá se mi to vážně celkem líbilo. Říkala jsem tomu horor a bylo mi líto, že doma nemáme ten popcorn a kolu ;-)

Jó, to bývaly doby, když jsem jako dítě u takových pohádek dokázala proležet hodiny, dny, ba i týdny! Dle mého nejlepší, na co se můžou malé děti nechat koukat. Díky tomu jsem se dozvěděla, co je to revma, nebo v čem tkví původ obojživelnosti žab! A nejdůležitější ponaučení: Nehledejte modré z nebe, protože už ho dávno máte:D

Dost dlouho jsem přemýšlela, jak chutná mýdlo (nee, myslím, že jsem ho neochutnala...). A jak to, že stálo korunu, mi museli vysvětlit rodiče.