Monoxid

Pro mě dokonalá pohádka, na kterou se občas ráda znovu podívám. Párkrát se mi stalo, že jsem přemýšlela, zda se na konci dané scény hlavní hrdinka neprobudí ze snu, jak ujeté to bylo. Mimochodem, předtím vypadala líp... (a pokračování jsem naštěstí neviděla...nebo že by jo? Každopádně nic zapamatováníhodného.)

První, co mi při vzpomínce na Black Swan vyvstalo na mysl: Jak je zvláštní pozorovat někoho s takovou mozkovou kapacitou jako je Natalie Portman hrát hloupoučkou baletku. Dost nevěrohodné. Ale pak jsem nad tím začala přemýšlet (bacha na to!!!) a začala si uvědomovat, že takových lidí je okolo nás spousta. Ne bezelstná princeznička s andělskou tváří, která je zmítána dramatickými okolnostmi, které vedou ke zdánlivé devastaci její osobnosti. Ona to je velice inteligentní slečna, která využívá své životní situace k tomu, aby pod rouškou nevinnosti zatáhla do svých pletich pečlivě vybrané oběti. Zároveň zavřela oči sama před sebou, aby si mohla patřičně vychutnat světlou i temnou stránku své osobnosti. Zatímco kráčí za svou zvrácenou vidinou dokonalosti, podvědomně se maskuje, jako někdo kdo 'právě objevuje krutý svět'. Proto v postatě celý život chladně přijímá pro její jemnocitnou masku šokující události, akumuluje je do sebe a potom je využije k tomu, aby před dosažením svého cíle vše dramaticky vygradovala a v závěrečném gestu rozhodila okolo sebe plnými hrstmi svůj krutý osud a svou ublíženost a vše skončila - ne proto, že jiné východisko nebylo, ale proto, že to bylo vždy jejím plánem. Jestli to režisér myslel tak, jak já jsem to pochopila, pak je génius a Natalie Portman opravdová herecká elita. Z každého jejího pohledu to čiší: Využívám tě! Ale jestli to tak režisér nemyslel, tak je mi to jedno, protože to, jak já jsem to pochopila, je pro mě důležitější.

Čekala jsem víc. Zase... Měla bych asi snížit svoje nároky. Ne, vlastně neměla. Budu to brát pozitivně, film, který miliónům diváků mění život, mě 'jen' příjemně potěší a nepřekvapí. Dobyvatel zamilovaný do královny prostě musí žít třikrát, aby TO konečně pochopil. Za moje vysoké hodnocení může především Hugh Jackman.

O společenském dopadu tohoto vtípku by se dalo sáhodlouze diskutovat, ale já se čtyři minuty dobře bavila. Vlastně nejen čtyři minuty. Bavila jsem se ještě dlouho poté - v průběhu mediálního rozpitvávání daného 'problému'.

Až po shlédnutí v originálním znění se projeví opravdová muchness tohoto filmu.

Jednu za Tristana a jednu za toho vyčůranýho biskupa. A za Gawaina eště jednu dolů. Fůůj, když jsem ho viděla, vždycky mi cukla ruka směrem k vypínači. A vůbec nevim, co tam na začátku tak cpali toho Lancelota, když v celym filmu nehraje vůbec ale vůůůbec žádnou roli (nic by nezkazili, kdyby tam místo toho šoupli tu scénku z Arturova mládí). Samozřejmě je to velice nepovedený vtip, snaha točit další a další variace Jak to bylo doopravdy je zarážející... Moc nechápu, o co se ten film snažil, ale mě se mu nepovedlo ani pobavit, a nakonec ani uspat.

Prazvláštní atmosféra mi na mysli hodně dlouho vydržovala otázku: Má to být recese?, kterou se mi nakonec podařilo zaplašit pomyslnou pěstí s pomyslným výkřikem: Proč nad takovejma kravinama vůbec přemejšlim?

Nemůžu popřít žádnou z kvalit tohoto filmu. Je to mistrovské dílo, myšlenka, kterou nám má sdělit, je nepochybně alarmující, obrovská a metafora hrobu světlušek je geniální, ale... Ale kvůli tomu citovému vydírání jsem, místo abych se ponořila do atmosféry a nechala si ji proniknout pod kůži, celou dobu zatínala zuby.

Jak začít. Je to uklidňující, roztomilý, citlivý, realistický, psychologicky náročný seriál. Možná až tolik uklidňující, že se vám bude chtít spát. Možná až tak roztomilý, že dostanete alergii na sakurové lístky. Možná až tak citlivý, že vás uvrhne do deprese. Možná až tak realistický, že jsem si začala říkat: a co je mně Doháje po nich?! A tak psychologicky náročný, že mám teď chuť na pořádnou dávku něčeho akčního, krvavého či přinejmenším nerealistického. Co se týče zde zpracovaného tématu, už mě jaksi naočkoval Angel Sanctuary, kde to bylo v kratším a intenzivnějším provedení. To znamená, že tady už jsem byla z velké části imunní (vybrala jsem si to tehdy... ;A další, o mnoho vtipnější verze se nám nedávno ukázala v Game of Thrones;-) Největší POZITIVUM zdejší varianty tkví IMO v tom, že rozebírají spoustu okolností, berou v úvahu spoustu pohledů různých lidí. Já jsem tam dokonce našla postavu, se kterou bych se dokázala ztotožnit (brejlatá spolužačka...nee, brejle nenosim, ne proto). A navíc ten závěr. Tím by neměli urazit ani ty největší cyniky a zároveň ani ty nejbeznadějnější romantiky. Což je ale podle mě trochu podraz. 2013: Byla to nuda a už si téměř nic nepamatuju. Tak.

A mně se to líbilo! Pravda, smysl existence tohodle filmečku mi moc jasný není, ale kvůli tomu na koukatelnosti neztrácí, možná dokonce nabývá. Pokud se na tohle podíváte po Advent Children, možná si taky (viz výše) nezvyknete na animaci (tedy pokud na nic jiného japonského animovaného běžně nekoukáte -za sebe říkám, že je pěkná), ale ochudíte se o zážitek ze scény, kterou to má se zmiňovaným filmem společnou. A pár minut tam byla zajímavá předapokalyptická atmosféra.