Monoxid

Nuda, taková strašná nuda! Zabedněnec a znuděná ženuška. Dvě malé děti, co moc rychle vyrostly a teď, když si teda hrají na dospělé a trucovat je omrzelo, se musí nejdřív naučit mluvit... Determinovaná depresivní atmosféra mě potichoučku přemlouvala, abych to vypla už pár minut po začátku. Pro mě zbytečný film.

Hezká romantická komedie zasazená do prostředí historických Benátek... No, dobře, (spoiler) >Její daňové prohlášení z roku 1585 dokazuje, že žila v části města, kde dožívalo mnoho opuštěných prostitutek. Zemřela ve 45 letech. Na její smrti se podepsalo špatné zdraví, ale také mnohé obtíže, nebezpečí a ztráty.< prostě nezní tak dobře jako >Veronica Franco used her home as a sanctuary for victims of the Inquisition. She and Marco Venier remained lovers for the rest of their lives.< (konec spoileru) Ale kdo by se na něco takovýho koukal kvůli čemukoli společnýmu s realitou, že? A Rufus Sewell v roli poblouzněného mladíka stojí za to :D A Naomi Watts ta role vyloženě sedí... Ale nevim nevim, žít v šestnáctym století, asi bych byla spíš jeptiška než kurtizána.

Když jsem to viděla poprvé, přišlo mi to svou romatnicky absurdní přehnaností jako dokonalý prostředek k tomu, abych se vrátila do doby, kdy jsem se nemohla dočkat čehokoliv, co mělo v televizním programu poznámku: pohádka. Ale na druhé shlédnutí (k doladění atmosféry předvánočních příprav) už jsem si začala všímat toho, že jsem viděla mnohem 'dokonalejší' pohádky. Ale stejně, v kontextu doby silný nadprůměr.

Nejsem fanynka Seagala a ta stíhačka mi fakt extrémně lezla na nervy, ale k pečení cukroví dobrý. Stačilo sledovat půlokem a při Aikido exhibici zbystřit...

he he he : D ... Hezký, hlavně kvůli hlasu Vin Diesela, chlapečkovi s oholenou hlavou, roztomilým příšerkám a vtipným technologiím. Párkrát jsem se zasmála, párkrát jsem se lekla - to není důležitý, pamatovat si budu asi hlavně tu kůl atmosféru. Ale tmy se nebojim a asi se jí jen tak bát nezačnu...

Škoda těch pár dílů, na které jsem se nemohla koukat ani s nadsázkou...

O tom konci se mi i zdálo! Měla jsem několik večerníčků, u kterých jsem přemýšlela, kdy je budou dávat znova ještě než je přestali vysílat. A tohle byl jeden z nich :)

Jo, možná to bylo nerealistický, překombinovaný, ukecaný, ale taky to byl jeden z prvních akčních filmů, co jsem viděla (co si pamatuju, že jsem viděla - tudíž co stály za zapamatování) a vtáhl mě stejně pokaždý, když jsem ho viděla znovu.

No, vzhledem k tomu, jak moc ten psí pohled Colina Farella nemusím, mě samotnou překvapuje, jak mě ta atmosféra dostala.

Taky přesně nevím, co tím chtěl básník říci a pochybuju, že to ví kdokoliv z vás. Jak jsem to já pochopila, chtěl by nám zprostředkovat zážitek z poznání Boha a jelikož musí dobře vědět, že to nejde, snaží se nám to aspoň naznačit tím, že to ukáže na čtyřech lidských osudech a doufá, že se sem tam najde někdo, kdo se v nějakém z nich pozná. Nemůžu bohužel říct, že by mi ten film otevřel oči, nebo že by mi změnil život, nebo že nechápu, proč k němu lidé chovají averzi. Nemůžu ani říct, že bych se ztotožňovala s životním postojem či situací některé z postav. Nejsem prostě součástí Malickovy cílové skupiny. Malick mluví k těm, kdo upřímně hledají a pořád nemůžou najít. Já už jsem našla. A nehodlám měnit.