Monoxid

Matně si vybavuju, že jsem to kdysi viděla. Ani si už nepamatuju, jestli mi to tehdy přišlo vtipný, ani o co tam šlo.

Už jako malé mi přišel hlavní hrdina neskutečně otravný. I když za to možná z velké části může dabér.

1. Poznamenám, že před sebou vidíte perfektní důkaz toho, jak marné je toužit dočkat se konce stále vycházející předlohy pro již uzavřený seriál. Nebo konkrétně v případě takovéhoto čistého shoujo žánru, dočkat se nějakého posunu v romantické zápletce. Ta manga je starší než já (!!!) a pořád není dokončená :D, takže přestože mě seriál zaujal a neúplný závěr mě nepříjemně překvapil, když teď zjišťuju, jak to s přelohou je, jsem vlastně ráda, že to tvůrci skončili tak, jak to skončili. 2. Zabíjení času tímhle seriálem jsem moooc užila. Old-school animace, příjemná hudba; dějovou linku včetně vlastností hlavních postav si můžete dosadit do tisíce dalších anime. Ale ta holka má asi vážně opravdový herecký talent. I přes její protivný hlas jsem z ní nespouštěla oči a nechala se zatahovat do jejích emočních výkyvů. Obzvlášť tehdy, když byla scéna stoprocentně předvídatelná, ale Maya zmateně vykulovala oči, jsem byla napjatá jak při sledování Jurskýho parku.

Z tohohle musejí mít děti v hlavě pěknej bordel. Dlouho jsem nechápala, které z postav měly být dobré a které zlé. Zlé postavy se chovaly hezky a dobré ošklivě. A nedozvěděli jsme se nic o tom, odkud se vyloupla hlavní hrdinka, což nás s maminkou silně zklamalo... Aspoň konec byl snad dostatečně vyjasňující. Hudba mě občas překvapila, ale pak jsem si uvědomila, že opravdu naznačuje náladu toho, co se má právě odehrát - takže další „orientační bod“, tj. plus.

Začalo to tak nevinně... a na konci jsem brečela smíchy. Od teď už žádný anime obličej nebude tak děsivý, jak by se mi dřív mohlo zdát. Taky bych nepohrdla pokračováním, ale očividně to na žádné nevypadá... :'(

Pěkný, moc pěkný kousek. Nezavrhuju myšlenku, že se na to někdy mrknu znova. Doufám, že takových věcí budou točit víc. Možná, že pro neznalce příběhu tam je dost nahuštěný děj, zmatek a příliš rychlé tempo, ale obávám se, že pro neznalce to netočili. Doporučovala bych nejdřív se mrknout na seriál a příslušné filmy... což teoreticky zabere jenom tak... ehm... dva, tři dny s minimem spánku... a pak si tady užívat pokoukání na to, jak se to hezky povedlo rozpohybovat naživo.

Dokud to mám čerstvě v paměti, zkusím si vybavit, co mi trochu kazilo dojem. Nevím, jak moc překvapivej měl bejt závěr, ale osobně jsem tu slavnou pointu už dlouho uvažovala jako jednu z pravděpodobnějších variant. Pak hlavní postavy. Chápu, že děcka vyrostly v jinym světě, s jinejma společenskejma zákonitostma a tak, ale pořád to jsou lidi a v okamžicích, kdy podle mě na některou situaci zareagovali jinak, než jak to dělají lidi, jsem jenom zarejvala nehty do dlaní, skřípala zubama a v duchu přemílala: Proč?Proč??Proč?!! Takže asi posledních deset dílů jsem div nevyletěla z kůže. Možná, že to ale tak tvůrci chtěli (v tom případě bod pro ně). Celkově je to seriál, co rozhodně stojí za zkouknutí a divák si může vybrat spoustu témat i na lehce depresivní úvahy. Na čtvrtou stranu bych se nebránila rozvedení některejch nakousnutejch myšlenek.

Náhodou jsem se celkem dobře bavila! No, tolik vína a popcornu najednou jsem neskonzumovala ani nepamatuju, ale rozhodně zprostředkovaného zážitku nelituju. Asi tak po půl hodině jsem vzdala úvahy nad tím, do jakého žánru by mělo tohle dílo spadat, po hodině jsem vzdala úvahy nad tím, jací lidi se na tohle můžou koukat. Vzápětí i úvahy o tom, jací lidé mohou takové úchylárny tvořit. Kdybych někdy podlehla pokušení nad tím začít znovu uvažovat, nejspíš mi praskne hlava. Řekla bych: „Sayonara, japonské úchylárny!“, ale vím, že zanedlouho neodolám pokušení a zas se na nějakou podívám : /

Nedokážu naprosto nic vytknout. Na tohle jděte do kina. Ani mi nevadilo, že je to desetihlavé publikum tak hlučné, protože jsem se chovala úplně stejně; natočili to tak, aby se vám chtělo řvát smíchy a radostí nad tím, jak dobrý je to film. Roztahaný happyend nebyl nutný, ale tak po tom potěšujícím závěru děje to není tak zásadní.

Tuhle jsme přišli na to, jak že to bylo s tím Rákosníčkem... Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet (vlastně za oblaky dýmu), byl rybníček Brčálník (od slova brko) a v něm žil Rákosníček s pěkně vyhuleným hlasem. Každou chvíli tancoval s hvězdičkama a sedlal souhvězdí - a dokonce když spal, tak byl pěkně high. No a pak nemají české děti už v útlém věku pěstovat pod postelí marjánku!