Monoxid

Ale tak tenhle skvost je silně nedoceněn! Tolik osobností vedle sebe... Protože známej zná Vlastíka osobně, připadám si tak důležitě, že můžu říct, že je to velice spořádaný a inteligentní občan, některými označovaný slovem génius, a dokonce zvěsti hlásí, že je i přímým potomkem Aštara Šerana! Haf!

Roztomilý seriál. Pokud jste dvanáctiletá dívenka zmítaná silnými emocemi náklonnosti k opačnému pohlaví, nebo třeba nenávisti k tomu stejnému, popřípadě máte nějaké zachráncovské pudy, rozhodně si ho nenechte ujít. A teď jak jsem si sledování užila. Kdyby to trvalo třeba ještě jeden další díl, nejspíš už bych byla pěkně znuděná. Začátek seriálu je opravdu zábavnější než konec, přičemž konec se táhne už tak od osmého dílu. Palce nahoru dávám za jakýsi pokus o dívčí variantu shounen anime, kdy hlavní hrdinka opravdu hraje hlavní roli, získává nové síly a tvrdě trénuje, aby se stala silnější, především proto, aby všechny ochránila. Plus je tam zdánlivě chladná dívka, se kterou by se ona moc ráda spřátelila. Jak jsem už zmínila, jakmile do toho začnou tahat tu zamilovanost a holčičí emocionální výkyvy (na čemž ale bohužel shoujo žánr stojí), začíná to být nuda.

Řekněme, že je to mistrně natočený velkofilm a vskutku úctyhodný hollywoodský trhák, a zanechal ve mně především lehkou bolest břicha namoženého při pětiminutovém dusivém smíchu během hlavní dojemné scény. A teď mi vrtá hlavou, zda jsem se zklamala víc ve Star Treku, nebo v sobě. Jedničku jsem úplně milovala a dvojka se přece drží ve stejném duchu. Nebo je právě to, že je to pouhá nadupanější verze jedničky, důvod, proč mi to přijde prázdné jak Potěmkinova vesnička? Takže letos u mě stále vede Pacific Rim, který se netváří, jako že je něco víc, než ve skutečnosti je, a navíc mi dal o trochu víc, než jsem čekala. Zdejší namachrovaný psychologický akční Sci-Fi thriller se v napínavosti může poměřovat tak s průměrnou televizní parodií.

Takže. Moc se mi líbil začátek, líbil se mi hlavní hrdina a navíc se mi líbil opening, tak jako už dlouho ne. Harémovky nemám nakoukané natolik, aby mě zdejší „typické charaktery“ mohly iritovat, a dámské kalhotky ať si pro mě za mě dělaj co chtěj. Celkově to pro mě rozhodně nebyla ztráta času. Pro oddych doporučuju všem milovníkům pseudo-SciFi-Fantasy příběhů s nesmyslnými konci!

Romantika nejromantičtější. Společensky vykořistěná a školní idol... Jedno klišé za druhým. Všechny se snaží tvářit, jako že klišé nejsou, a schovávají se ve vážné atmosféře, kde typické vtípky působí trochu přebytečně až nepatřičně. Ale u mě to prošlo. Na to, že se tam vlastně nic nestane, je 13 dílů dobrá délka. Příjemně jsem si odpočala a ještě se tetelila nad roztomilou a sympatickou ústřední dvojicí.

Příběh zdaleka nekončí a já mám pocit, jako bych už dokoukala čtyři seriály. Minimálně jeden z nich (ten o pavoukovi) má ode mě pomyslných 5 hvězdiček. Mangu nečtu, ale věřím, že na něj bude ještě navázáno. Celkově je to jedno z nejlepších shounen anime, co jsem měla tu čest vidět. Jak zmiňují i jiní, velkým plusem je, že se tady s ničím zbytečně ne**rou, nebojí se prolévat krev a amputovat končetiny (až mi párkrát běhal mráz po zádech). Hlavní záporák vlastně není tak úplně záporák (a bohužel už dávno není tak úplně hlavní), každopádně nejprve v náznaku a pak naprosto neskrývaně projevuje své úchyláctví až tak, že mě to na jednu stranu děsí, a na druhou děsně baví. po nějakých 70 dílech si dám chvíli pauzu. Nechci konec dohonit zas tak rychle. A když se tam objevil ten obří brouk, tak i moje nadšení trochu klesá. 30.7.2013: Tak jsem to nevydržela a dokoukala jsem všechny dosud vyšlé díly. Mutující mravenci jsou zpočátku opravdu nudní, ale s posledními pár díly jsem opravdu opět nadšená. Atmosféra přitvrzuje a tuším, že by se mohla brzy přiblížit té po 50. dílu. 8.10.2015: A jéje. Trvalo koukám přes dva roky, než jsem se dokopala, abych to dokoukala. Konec je opravdu superintenzivní. Ano, zajímalo by mě, co je ještě potom, ale neumírám zvědavostí. Výkyvy v kvalitě jednotlivých dílů mě nějak vyčerpaly. Abych to shrnula, toto je must-see jak po začátečníky, tak pokročilé ve sledování anime. Ale ten opening... ten opening vyhrává titul nejotravnější melodie desetiletí. Blázníte? skoro sto padesát dílů beze změny? Chcete, aby si děti vystřelily mozek z hlavy?!

Děj naprosto plynule pokračuje tam, kde v první řadě skončil. Některé části jsou trochu táhlejší a nudnější (a třeba postavu To Eigetsu bych naprosto vyškrtla, jak mě iritoval), někde se to na druhou stranu celkem rozjede. Přibude pár zajímavých postav, trochu víc fantasy prvků, objeví se více či méně překvapivé souvislosti, ale hlavně se nakousne spousta příběhových linií, které po skončení rozhodně nepovažuju za uzavřené. Ale kdyby natočili i třetí sérii, hned bych se na ni mrkla, přestože by se mi bývalo po dlouhé době zas líbilo vidět stručný a jasný happyend.

Nenechte se zmást začátkem... Tváří se to jako beznadějně přímočará harémoidní shoujo romantika, ale čím dál se děj sune, tím míň to je pravda. V různých shrnutích děje, co jsem kde četla, mi chybí zásadní informace - Shuurei je v císařově harému (ehm... jednohlavém harému) jen prvních pár epizod. No a potom teprv začíná ta pravá „zábava“. Sice jsou všichni krásní (jeden dokonce tak, že z něj i muži omdlévají), inteligentní, neochvějní a cílevědomí (a ti, co nejsou, se takovými buď stanou, nebo padnou v oběť mocenským bojům), ale i z takového materiálu se podařilo uplácat vcelku koukatelné zápletky. Na vyležení nemoci ideální. A ještě je nutno podotknout další podstatnou věc: Shuurei je doopravdy inteligentní a i docela výrazná postava, přesto jí není věnováno až tolik prostoru, aby ho ubírala ostatním, a diváci pak měli právo být z ní vytočeni.

One hundred and thirty two minutes of awesome! (Divím se, že tuhle formulaci tu ještě nikdo nepoužil.) Japonsko-americká fúze se podařila. Mnohokrát jsem si nedokázala pomoct a prostě zírala se spadlou čelistí, že něco takového KONEČNĚ existuje! Zklamat to může snad leda ty, kteří neví, do čeho jdou. Ti se tu zatím vyskytují v podezřele velkém počtu, ale očekávám pokles. 3D bylo konečně po dlouhé době takové, které mě vtáhlo do děje a ne jen nechalo koukat na lehce plastickou plochu. Děj byl podle mě naprosto adekvátně složitý a předvídatelný, kvůli němu jsem do IMAXu nešla. Perlman mě rozesmál a myslím, že do toho filmu patří. I když jsem si pro něj představovala jiný konec. Celkově pro mě rozhodně událost roku a láska na první pohled. Akorát škoda, že se teď na žádný podobný film nemůžu podívat, protože ho prostě a jednoduše (ještě) nikdo nenatočil. A přestaňte už, doháje, s těma transformerama a radši mrkněte na Evangelion.

Pěkná stará animace + sympatické postavy (takové ty z doby, kdy klišé ještě nebylo klišé) + v hlavní roli naivně-nevinný lamač srdcí + celkem originální superschopnosti Pozemšťanů + dobří a zdravě zákeřní záporáci ( + Jinnai-dono, který je jako Boží hlas nepřekonatelný a rozhodně nabourá vaše představy třídního otloukánka) = 4 hodiny, kterých ani v nejmenším nelituju!