Monoxid

Proč? Proč jen mě ten seriál tak vytáčel? Bylo to tím, že měli všichni příliš mnoho vlasů? Nebo tím, že vypadali jak reklama na koncentrák? Nebo snad proto, že se to všechno točilo kolem zbytečných konfliktů, před nimiž, během nichž a po nichž měli zúčatnění bolestně mnoho monologů? Proč si připadám jako masochista kvůli tomu, že jsem to dokoukala do konce? Našla jsem to slovo. Emo. Ten seriál je emo. Závěrečné srdceryvné rozuzlení je snem každého hrdiny shounen anime. Všichni se usmívají. A stejně, proč si dokážu tak snadno představit, že si za rohem řežou zápěstí? . . . . . Nakousli krásnou myšlenku, kterou místo jejího rozvinutí a dotažení pošlapali jako nějaké nepochopení krásy života plného sluníčkových odpolední se sugoi přáteli. Závěrečný supermonolog bych nahradila slovy Silénovými: „To nejlepší je pro tebe zcela nedosažitelné: Vůbec se nenarodit, nebýt nebo být ničím. Druhá nejlepší věc však pro tebe je brzy zemřít.“ Jediné okamžiky, kdy jsem netrpěla byly ty, kde se v záběru objevil Raiko. Příští seriál hledám podle jeho hlasu.(♥ω♥ ) ~♪

Je super, že Touma umí celkem rychle mluvit ve slow-motion, ale nemusel by pořád opakovat to samý. Zpočátku mě to opravdu bavilo, ale jak to zepizodičnovatělo, už jsem se musela k dalším dílům přemlouvat. Nepamatuju si, kdy jsem na naposled koukala na seriál takhle dlouho. Škoda, že radši někam neposunuli tu dějovou linku, kterou jsem považovala za hlavní, a vyklubala se z ní pouze první. Nemohu se rozhodnout, jestli jsou postavy neobvykle zajímavé, nebo neobvykle nezajímavé. Prostředí špatné není, ale dost smrdí nevyčerpaným potenciálem. Myslíte si, že jde o konflikt tajných organizací a přitom má jenom každej druhej křivdu kvůli nějakýmu mrtvýmu kámošoj.

Jak se asi hodnotí umělecké dílo? Bojím se, že jsem to nepochopila... ale má to happyend, takže 且_(ﾟ◇ﾟ)_b

No... Kdyby nechali děj odehrávat se v normálním světě, hodnotila bych určitě líp, ale to by zase neměli tu obrovskou „pointu“ na duhové ceduli, kterou by mohli mávat ve vzduchu. Kdyby roli homo- a heterosexuality nepřehodili, ukázali by na důležitější problémy, jako je náboženský fanatismus (jako křesťanka odmítám cítit zodpovědnost za lidi, kteří tvrdí, že věří ve stejného boha jako já) a šikana ve školách. Nedávno jsem zjistila, že podle někoho platí logika: manželství různých ras jsou rovnoprávné => manželství stejných pohlaví jsou rovnoprávné. Argumentace, že heterosexuální svazky plodí děti je prý lichá. Takto zarytí agitátoři homosexuality mě vytáčejí ještě víc, než zaprdění katoličtí radikálové. Přestože můj osobní názor je: je to každého věc. Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem ; )

Strašně zvláštní pohádka. Nějak jsem se v tom ztrácela. To, co postavy říkaly, mi přišlo navzájem nesouvisející. Jaký bordel v tom teprv musejí mít děti! Hudba se mi opravdu, ale opravdu nelíbila (až na jednu jedinou scénu, kde hrály pouze podkreslující housle). Ale nechci to zas až tak shazovat... ale jo, chci. Jestli se na to někdy náhodou podívám znovu a zjistím, že jsem Jednorožkyni křivdila, hodnocení zvýším.

Jsem na sebe hrdá, že se mi podařilo vybrat ten nejlepší film na předvánoční večer se skvělou kamarádkou, pro kterou jsou japonské vody prakticky neznámé. Těch náhod by tam pro mě osobně bylo až příliš, abych to filmu a postavám věřila, ale na Vánoce to promíjím!

Je to kraťoučký roztomilý filmeček o první dívčí zamilovanosti, navíc opětované! Nic pro kluky. Myslím, že je to nádherné a že by to měli pouštět holčičkám na prvním stupni základky, aby měly právě takovouhle představu o svém prvním randění a v budoucnosti se vyhýbaly tomu, co se bohužel dnes stává smutnou realitou... Ale tak ne každý má schopnost při sledování předpubertální romanťárny vypnout některá centra svého mozku a vypadat takhle.

Byla tam... spousta sněhu a deště, romantických záběrů a melancholické hudby. Bylo to příliš realistické, než abych se nechala „unést“ a příliš padlé na hlavu, než abych s hrdiny sympatizovala. Když se mi při sledování mísí pocity „WTF“ s „tak už umři“, něco není v pořádku. A je to nejspíš můj výběr sledovaných filmů :D

Friendzoned budoucí upír (Robert Sheehan) vypadá trochu jako James Franco, takže jednu hvězdičku ode mě zachránil ; ) . . . jo a uvědomila jsem si, proč možná (nejspíš podvědomě) ten blonďáček s vykulenejma vočima mě i spoustu dalších tak irituje. Vypadá jako Zed z Pulp Fiction :D

Pánové, já dokoukala obě série! :D (...) Musím uznat, že žánry zacílené na dívky v oblasti fantasy značně zaostávají (bývá tam přeplněno bišíky, a pak vše ostatní stojí za prd, nebo je to roztahané kvůli politice, nebo dívčí váhavosti - ale podstata bude nejspíš v menším zastoupení divaček oproti divákům, tudíž menší variabilitě). Nemám nic proti poodhaleným dívkám, když je ve stejném tempu vyvažuje dostatečná akce, rozmanité schopnosti a přiměřeně dramatické zvraty. A nesmím zapomenout na pár zajímavých mužských postav. Zde rozhodně převažuje kvalita nad kvantitou. Druhé sérii ale trochu strhávám body, protože z mého úhlu pohledu už je spíš na druhé straně tenké hranice. Co se dřív odehrálo pouze ve fantazii hlavního hrdiny, je teď zdá se na denním pořádku. Budiž to připsáno na vrub specifičnosti světa démonů. Málokde jinde můžete pozorovat, že středoškolákův sen stát se králem harému má uznání nejen jeho rodičů, ale i pánů nebes a podsvětí, a především většiny objektů jeho zájmu... Japonsko WTF