Monoxid

Inu, za celou hodinu a půl jsem nedokázala pochytit, o co tam jako šlo... Kdybych tu pohádku předtím miliónkrát nečetla, ani bych nepochopila onu pointu se sedmi-vrahem. Nevím nevím, jestli by bývalo pomohlo, kdybych to viděla jako malá... Hromada lidí děla hromadu nesmyslných věcí, a uprostřed chodí mládenec, co jim do toho mele nesmyslně dlouho povětšinou nesmyslné bláboly. Ztrácela jsem přehled, jestli mají některé postavy (vlastně všechny - včetně hrdiny) být dobré či zlé. Princezna byla sice krásná, ale povahou slušná kráva, a skoro jsem získávala dojem, že tam někde za rohem tajtrlíkovala s tím svým dvorním básníkem. A pointa na konci, že jako 'Né, princezno, tahleta, co se tu s ní celou dobu objímám a postrkuju, je jenom ségra, tak se můžem vzít'... ani jeden koutek úst se mi nezvedl.

Zahodila jsem to po 10. díle. Mám výčitky svědomí, že jsem dala seriálu špatné hodnocení, když jsem ho ani nedokoukala, ale odkládala jsem to už tak, tak dlouho... což dokazuje, že mi za dokoukání nestál. Sledujeme zoufale „netradiční“ pojetě R&J, kde bych na jednu stranu ráda zapomněla, čím se inspiruje, a ponořila se do děje o nevinném chlapečkovi z paláce a rebelce z ulic, a taky té zakázané, osudové lásce, jenže oni mi pořád musí připomínat, ČEMU že se to nepodobají, a ve světle Shakespearova veledíla a všech dokonalých adaptací mě přechází všechna chuť na asijské kreslené seriály. A pak to zazdí, když mi představí Tybalta, a jediné, na co myslím, je: „Tak Tohoto prosím nechají zavraždit tím holčičkou Romeem? To potěš koště. Já mizím.“

Měla bych dát 3*, ale mám jakousi škodolibou radost, že moje hodnocení to tu zvedlo o 1% :D Že bych dala 5*? Upřímně, Terra Formars není světoborný, revoluční, ani extra originální seriál, ale nechápu, jak ho může někdo naprosto odsoudit po pár cenzurovaných dílech (vlastně vyjadřuji údiv, jak někdo vydrží na tu cenzuru koukat). Akce se trošku táhne, na to, že akce je nejsilnější stránka celého seriálu. Ale oblíbila jsem si postavy, takže pro mě to funguje jako fajn upoutávka na mangu. Jdu hned do ní. (Koneckonců, podobný průměrně působící seriál, Gantz, mě přivedl k jedné z mých nejmilovanějších mang vůbec!) Jsem ráda, že tu neopakují oblíbený stereotyp „právě jsme rekapitulovali smutný příběh tohoto hrdiny, kterého teď uvidíte zemřít.“ Ne, neumře úplně každý : )

Při každé minutě prvního dílu jsem čekala, čím, že se to odlišuje od všech příběhů z té vlny, co zdánlivě nastartoval Shingeki no Kyojin. Všechny je spojují podobné - pardon, TOTOŽNÉ aspekty jako: (1) Lidstvo bojuje o přežití proti (2) společnému, silnému nepříteli, který je navíc (3) den ode dne silnější, a proto (4) lidstvo vymírá, (5) schovává se v úkrytu / pevnosti a panuje beznaděj. (6) Objeví se hlavní hrdina, který je přinejlepším outsider a rebel, přinejhorším mutant či genetická zrůda. Ten (7) zdánlivě zvrátí situaci, protože jeho síla je jedinečná / dosud nevídaná / nejlepší ve své kategorii, a navíc si ho často vezme pod křídlo (8) už proslavený, dosud nejlepší a nejvíc cool bojovník. Ale (9) nepřítel (ať už je to Aragami, Titán, Upír, Anděl nebo Gauna) těsně před (10) dramatickým „neplánovaným“ přerušením děje shodí vše zpátky do hlubin beznaděje. Je zbytečné si na zmíněné podobnosti stěžovat; je to takřka nový žánr a my ho očividně milujeme. God Eater se toho nebojí, lítají nohy a ruce, nejlepší bojovníci selhávají fyzicky i psychicky, po lidech zůstávají rudé fleky a po městech smetiště. Beznadějí je to naprané po střechu a moje závěrečné hodnocení se bude odvíjet od toho, jak se tvůrci vypořádají s posledními odloženými díly.

Jediné, co je na seriálu zajímavé, je nápad. Neposílejme do fantasy světa osamoceného hrdinu, pošleme tam rovnou celé vojsko! A aby se divák měl jak ztotožnit s hlavním hrdinou, udělejme z něho otaku! Sice je jinak naprosto OP a narozdíl od typických šéfů harému líného budižkničemu pouze předstírá, ale jak jinak bychom do seriálu nacpali všechen ten fanservis?! A nejsou vlastně zajímaví hlavní hrdinové... zajímavější? Škoda, že už jsem toho tolik viděla a přečetla... jinak bych jistě byla nadšená od začátku až do konce. A gothic lolita z paralelního středověkého fantasy vesmíru to opravdu zabíjí...

Kdo by čekal, že na něco takového narazím v letadle evropských aerolinek... Nechápu zdejší nízké hodnocení. Neměla jsem šanci usnout. Pro mě to mělo vše, co má akční sci-fi mít. Byl to první Appleseed film, který jsem (já barbar!) viděla, ale ani náhodou poslední. Nebudu to nijak filosoficky rozpitvávat, není co. Máte rádi sci-fi? Máte rádi kyborgy? Akční scény? 3D animaci? Záchnranu světa? Drsné hlavní hrdiny? Slizké záporáky? Tak se na to koukejte kouknout.

Průměrná pohádka těžící pouze ze své image live-action disneyovky. Hlavní hrdinka je vážně autistka nejvyššího kalibru. Musela jsem se hned podívat na naši českou Popelku. To je ta správná kouzelná atmosféra... a správná, naše Popelka!

Nebyl to tak ŠPATNÝ film. Ale body dolů za to haló kolem plácání na zadek...

Tady to někdo přehnal. Dlouho jsem se na ten film těšila a bohužel z toho vylezla parodie na sebe sama.

Omlouvám se vám, milí fanoušci, ale já v tom prostě nevidím a nedokážu vidět nic víc než onen stokrát recyklovaný bishounen - reverse harém. Problém vidím v nedostatku kvalitní tvorby pro dívky. Pak dochází k takovýmto tragickým nadhodnocením zapomenutelných anime. Pohled mám ovlivněný také tím, že anime princezen - bojovnic jsem viděla nespočet a žádné z nich není spratek kalibru Yona hoden ani zavázat střevíček.