rottik-cb

Živě a s úsměvem vzpomínám na zděšení svojí dobré kamarádky, když jsem se jí svěřila, že koukám na seriál, kde je hlavní (a kladnou) postavou masový vrah a vřele jí ho doporučovala. Samozřejmě na Dextera potom začala koukat taky :) Plusy tohoto seriálu: celková koncepce, zajímavý námět, sympatický herec v roli Dextera, jeho suché hlášky a otázka, na kterou si divák chtě nechtě musí odpovědět: Je vražda vraha morálně obhajitelnější než někoho jiného? Plné hodnocení za první 3 série, ale slyšela jsem, že další jsou snad ještě lepší.

Zuřící býk mě zklamal, to je třeba říci na rovinu. Není to špatný film, ale prostě se mi nelíbil. Asi jsem měla přehnané očekávání- 87% zde, jeden z 1001 filmů a celkově vynikající pověst. Od dvojice Scorsese + De Niro jsem čekala vše, jen ne nudu, které se mi nakonec dostalo. Ještě štěstí, že Martina Scorseseho znám už dost dlouho na to, abych věděla, že natočil spoustu lepších filmů, než je tento.. Protože přijít sem bez této znalosti a přečíst si, že Zuřící býk je „nejlepší Scorsese“, úplně mě to odradí od sledování jeho ostatních děl… Nicméně De Niro hraje skvěle. Film je jeho a on si to užívá. Škoda jen, že jeho postava je tak strašně odporná. Jake LaMotta je opravdu nepříliš vídaná směska komplexů, žárlivosti, tuposti, podrazáctví a agrese, děsivá zvlášť kvůli své fyzické síle. Lidé, kteří si potřebují vydobývat respekt násilím a mlátí (nejen) ženy, z duše nesnáším, a ač jsem se snažila, nedokázala jsem se od toho při sledování filmu oprostit. Vím, že nehodnotím LaMottu, ale celý film, jenže co s filmem, který ho v podstatě honoruje a nutí diváka, aby ho litoval? O nějakém napětí nebo soucitu nemůže být ani řeč, upřímně jsem mu přála každou ránu, kterou dostal. Přestože ale nemám ráda box, třeba Million Dollar Baby se mi líbilo moc, takže to důvodem mého relativně nízkého hodnocení nebude. Co je na filmu dobré: určitě režie a kamera. Mimo De Nira skvěle hraje Joe Pesci a Cathy Moriarty je nádherná, škoda, že už potom nikdy nedostala podobnou šanci. I boxerské prostředí bylo dle mého názoru dobře vykreslené, ale některé zápasy měly k realitě daleko… Co je na filmu špatné: kromě již zmíněného „charakteru“ hlavního hrdiny mi vadila absence pointy a celková utahanost díla. Už od začátku jsem čekala, kdy se to rozjede, ale pořád tomu něco chybělo. Až se budu cítit připravená, dám tomuto filmu druhou šanci, prozatím ale za 3, a to skoro s odřenýma ušima. 94. ze 1001

Na 40. léta opravdu špičkový počin. Film běží v pomalém tempu, ale nenudí, relativní jednoduchost příběhu je vyvážená nádherným prostředím alžírské čtvrti Casbah. Tato čtvrť má všechno, co si představíme pod pravou, starou Arábií- úzké uličky, přeplněné kavárny, vodní dýmky, děti a žebráky po ulicích, zahalené ženy, odhalené ženy, nespočet kulturních menšin, zmatek, pohodu a neodmyslitelnou spjatost se zločinem. Do tohoto prostředí se uchýlil Pepé le Moko, francouzský zločinec, skrývající se před spravedlností. Pepého hraje charismatický Jean Gobin, kterého jsem před tím viděla jen ve Velké iluzi, kde ztvárnil poněkud odlišnou, ale podobně nezapomenutelnou postavu. Gobin ovládá celý film, i ty nevelké části, kdy zrovna není na plátně. Kromě něho se mi líbila i kamera, pohrávající si se světlem a stínem, a přesvědčivé znázornění orientální atmosféry a mentality. Leč do pěti hvězdiček kus schází… 93. ze 1001.

„Všichni jsou zkorumpovaní.“ Takový malý, jiný film. Nepřináší úplně nové myšlenky, spíš poukazuje na iluze, ve kterých všichni žijeme, vypráví o korupci, skromnosti, mediálním obrazu světa i nezdravé posedlosti slávou. Zaráželo mě násilí na ženách, které ale všichni brali jakoby automaticky, téměř jako součást kultury. Moc se mi líbila hlavní hrdinka (Assunta), která byla v záběru skoro pořád. Nezvyklý styl točení (na jeden zátah) mi přišel zajímavý, byť občas trochu rozptyloval- hlavně při skocích v čase. Neutěšený konec jen podtrhuje uměleckost díla. Neobvyklý námět, dobré zpracování. 4*. „Olgo, vážně, chci si tě vzít.“ „Já si ale vždycky myslela, že jsi gay.“ „Trochu.“ :)

„Bestie musí zemřít, ale člověk také. Musí zemřít oba.“ Můj první film od nedávno zemřelého Clauda Chabrola. Dle ohlasů jsem si myslela, že bude stravitelnější než J-L Godard, a taky že ano. To ale paradoxně neznamená, že bych se bavila víc, nebo že bych si z filmu tak moc odnesla. Jistě, natočeno to bylo více než slušně, věrohodně byl zachycen i smutek a pevné odhodlání hlavního hrdiny. Michel Duchaussoy mi pro tuto roli přišel velmi vhodný, byl charakterní a koukalo se na něj opravdu příjemně. I Caroline Cellier hrála pěkně, a navíc BYLA velmi pěkná. Jean Yanne v roli jejího švagra Paula ve mně vzbuzoval přesně ty emoce, které měl... Jak já ho nesnášela! Takové šovinistické pako jsem na plátně už dlouho nepotkala, a v životě snad nikdy. Malou, přesto ve své úspornosti výraznou, roli si střihla Louise Chevalier coby Paulova matka. I přes pár scén, které mě zaujaly (krabaření na útesech, rozebírání Iliady a Odyssey, rozhovor během porcování kachny) mi film jako celek nepřišel nijak geniální, a čtvrtou hvězdičku jsem se rozhodla dát jen kvůli bezchybné kameře a jistému novátorství vzhledem k roku vzniku. „Zabiji člověka...“

„Být hluční je výsada mladých.“ Typická konverzačka, u které se smějete, ale zároveň vás vzadu na krku mrazí. Realistická črta ze života, podporovaná záběry zblízka, perfektně napsanými dialogy a příjemnými hereckými výkony. Nejvíce mě zaujala Lesley Manville v roli Mary (kontrast mezi jejím chováním na začátku a na konci je všeříkající) a Ruth Sheen coby Gerri, která byla naprosto okouzlující a -jak to říct- lovely. Ve filmu je přemíra samoty, alkoholu, komplexů a nejrůznějších jiných psychických problémů- už dáma na začátku, která si nemůže vzpomenout na svůj nejhezčí zážitek v životě, je jako ztělesnění mých nočních můr. Snímek hovoří o odcizení, selhávajících mezilidských vztazích i strachu ze smrti, ale to vše s obdivuhodným nadhledem, odkoukaným od dvou hlavních protagonistů. Sdělení naprosto přirozeně pochopíte, i když váš věk ani zdaleka nekončí na -sát, a u filmu si zaručeně uvědomíte spoustu věcí pro svůj vlastní život. Já jsem se například rozhodla, že už konečně musím začít doma pěstovat ty bylinky =D. Před projekcí mi kamarád řekl: „Je to britský film, tak to bude dobrý.“ A měl naprostou pravdu :)

Obrazově úchvatné ztvárnění nejdramatičtějšího životního období muže, který měl svého času největší soukromou letku na světě a točil ty nejdražší filmy. Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale tenhle film by byl skutečně o hodně lepší, pokud by byl o půl hodiny kratší. Chápu, že zachycuje poměrně dlouhou část života H. Hughese, ale jeho různé peripetie by šly určitě podat stručněji, a konec lépe propracovat. „Udělejme Oskarový film“- to si nejspíš řekli tvůrci Letce, a této vizi podřídili vše. Forma nemá chybu- dobové detaily jsou velmi přesné, kamera vynikající, dialogy dobře napsané. I herci jsou velmi profesionální- pro Leonarda DiCapria film bezesporu znamená jeden z jeho tvůrčích vrcholů, Cate Blanchet je rovněž výborná- pro mě až překvapivě, a potěší i menší role- nebezpečně sexy Kate Beckinsale coby legendární krasavice Ava Gardner a Alan Alda jako senátor bez nejmenších morálních zábran. Letec je i výborná studie jedné psychické poruchy a vyprávění o člověku, kterému sláva takříkajíc vlezla na mozek. Ač tedy miluji filmy a letectví obdivuji, tento snímek je ve výsledku poměrně sterilní, a znovu se na něj hned tak nepodívám. Nejzapamatovatelnější scény: havárie v letadle, hádka v pracovně, rozhovor přes dveře, závěrečné slyšení u soudu.

„Dobře, děkuji, prosím.“ Předesílám, s francouzskou novou vlnou ani s panem Godardem problém nemám, ba naopak. Bláznivý Petříček (ze stejného roku!) nebo U konce s dechem se mi hodně líbily, a udělila jsem jim vysoké hodnocení. Problém mám s tímhle filmem. Obecně nemám moc ráda sci-fi, a existenciální road-movie scifi je na mě asi trochu moc :) Nevadilo mi, že při každém náznaku, že se by se příběh mohl někam posunout, režisér vložil několikaminutový dialog o ničem nebo na plátno promítnul hromadu vzájemně nesouvisejících symbolů. Pár nápadů mě dokonce zaujalo- rozšířené hotelové služby, sranda-automat „Vhoďte jednu minci“, smutek způsobený nedostatkem elektřiny nebo strašlivý popravčí bazén. Také ústřední duo bylo fajn, a Anna Karina jako vždy překrásná. Co tedy bylo špatně? Vadilo mi, že se z filmu, který měl podle mě velký potenciál, stal paskvil, paradoxně postrádající logiku. Vrchol všeho byla pak závěrečná patetická záchrana díky poezii a lásce. Jakmile jsem si v komentáři uživatelky belldandy přečetla cosi o sémiotice a mém „oblíbeném“ Barthesovi, začala jsem tušit, odkud vítr vane... Tohle ne, pánové. 92. ze 1001

Jak už tu někdo zmiňoval, je škoda, že postavy z jednotlivých povídek nebyly více provázané, mohlo to být jen ku prospěchu věci... Části, které se mi líbily: 2) cokoliv s arabským nádechem má u mě už předem protekci, i když je to takováhle stěží uvěřitelná pohádka; 3) dojemný monolog o spřízněnosti duší; 7) freska trpká jako život, aneb jak nám nemoc zamíchá s hodnotami; 9) neuvěřitelné setkání mimů ve vězení- nejlepší je ten konec, jak se „zhmotňuje“ to jejich vozítko, kočka...; 10) bod za pointu; 12) asi nejsmutnější povídka, realita umí být fakt drsná; 14) upírský polibek forever; 16) perfektní nápad a střih, asi nejlépe natočená část; 18) krásný závěr, skromná listonoška vyznává svou lásku k městu nad Seinou. Summa summárum- Některé povídky bych vypustila, mnohé bych udělala delší a pár jich „dotáhla“, ovšem pokud (tak jako já) milujete Paříž, líbit se Vám to bude stejně :) Takových 75%.

Úchvatný filmový zážitek! Režie, herci, hudba, africké exteriéry... to vše mě dostalo hned napoprvé a děkuji Sydneymu Pollackovi za to, že natočil tak hluboce lidský snímek, který pohnul i s mým cynickým srdcem. Vzpomínky na Afriku vám dají zažít černý kontinent, i když jste na něm třeba nikdy nebyli, a připomenou vám jeho tak pomíjivou krásu, kterou je třeba chránit... Ač nejsem zrovna fanynka Roberta Redforda, a ani jeho postava mi nebyla úplně sympatická, v tomhle filmu podává famózní výkon, a chválit Meryl Streep je snad úplně zbytečné. Skvělá, nejlepší! Jako vždy... Ve svém žánru nepřekonatelná záležitost. 78. ze 1001