rottik-cb

Tento film je nejsilnějším argumentem proti těm, kdo tvrdí, že krátkometrážní snímky se nemohou rovnat těm se střední a dlouhou stopáží... Simplement génial.

Velmi zvláštní film. Prostředí české malovesnice, rušivé zvuky, bizarní postavy. Neobyčejně důležité i banální scény, občas nuda. Všudypřítomný strach. Z herců na mě nejvíc zapůsobili Květa Fialová a Jaroslav Wagner- Klenka. Nejsilnější obrazy z filmu: porážení prasete a znásilnění. „Nic je nové něco.“

Uvedeno pod názvem Marnotratný syn jako předfilm v Ponrepu. Pěkné, výstižné. Herecké výkony byly tak skvělé jak jen je to možné u jedenáctiminutového černobílého němého snímku..

Nápaditá komedie, vypovídající o tíze manželského jha a celkově o složitosti a absurditě lidských vztahů. Svižný, překvapivý film. Herci jsou skvělí, ale nejlepší práci odvedli scénárista s režisérem. Scéna, která mi uvízla v paměti: dělení manželského majetku napůl.

Válka dvou manželů, která začíná jako milá přetlačovaná a končí (nejen) psychickým terorem. Kdo se bojí Virginie Woolfové je skvělý film, který názorně ukazuje, jak kruté hry spolu lidé mohou hrát. Potřebovala bych to vidět víckrát, napoprvé se člověk občas ztratí mezi pravdou a iluzí. Elizabeth Taylor je tu coby šílená hysterka naprosto okouzlující, je to paní herečka. Nezapomenutelná je též Sandy Dennis, která za roli totálně tupé manželky nového profesora dokonce dostala Oskara. Stopáž je poněkud přepálená, ale vadí spíš proto, jak nesnesitelný je film sám o sobě..

„Ty jsi sice taky sama, ale šťastná.“ „Ale nejsem šťastná.“ „Ale jsi.“ „Tak jo.“ Film, u kterého jsem se smála nahlas. Divadelní předloha je sice lepší (viděla jsem perfektní nastudování Jihočeského divadla s Věrou Hlaváčkovou v hlavní roli), ale divadlo s filmem není úplně fér srovnávat, že. Na tomto snímku mi vadila akorát jistá nevyrovnanost- zbytečně dlouhý úvod, polopatické představování postav a bohužel i sponzorů, naopak na konci maximálně zestručněný popis událostí. Herecké výkony ale tyto výtky smetly ze stolu. Příjemně mě překvapili všichni. Ivana Chýlková po letech na plátně. Moc jí to slušelo a Eriku jsem jí naprosto věřila. Vojta Kotek urazil od Snowboarďáků obrovský kus cesty směrem k civilnímu herectví, a ač se mi nikdy nelíbil, zde byl snesitelný, což je u něj pochvala :) Ondřej Sokol hrál brilantně, upozornil na sebe nejvíc za svoji kariéru. Bavil mě i ve chvílích, kde by mi jiní herci přišli trapní. Režisérka Alice Nellis ukázala, že umí točit i oddechové komedie, a patří jí za to můj velký dík. Nejvíc jsem si užívala kravinky typu růžový svetr nebo šachový kroužek :) Podepisuji se pod komentář uživatelky Esquirol a doufám, že film bude brzy v červených číslech.

„My tady chcípnem v plavkách mezi kaktusama.“ Nic moc jsem nečekala, o to víc jsem byla překvapená. Sedláček zvládl natočit dramatickou road movie, která je až nebezpečně přesná a místy opravdu hodně vtipná. Bonusem je můj oblíbenec Igor Chmela. Mezi 4 a 5 *. „Jestli máte zdravý rozum, tak těm dětem vysvětlíte, že pravdu máme my.“ A ještě jedna: „Co mám dělat?“ „Tak něco dělej.“ =)

„Copak se nikdy nebavíš?“ Bolestně pravdivý film o tom, ani sebevětší láska nemusí odolat času a zvyku. Hodně záleží na výkladu, ale každý si podle mě z tohoto filmu odnese něco do vlastního života. Noc vyniká výraznou čistotou obrazu, perfektními liniemi a přesnými obrazy. Chválit režiséra a oba hlavní protagonisty je vzhledem k jejich celosvětové slávě trochu zbytečné, přesto si to nemůžu odpustit. Učarovala mi hlavně Jeanne Moreau. Její Lidie je nadčasová kráska, trochu ztracená mezi lidmi. Je ráda sama, ale zároveň zaujatě sleduje svět kolem sebe. Jako postava je velmi dramatická- z mého pohledu jde o postavu hlavní. Velkoměsto (v tomto případě Miláno) tu není kulisou, ale dalším regulérním hráčem. Ve filmu je několik velmi zajímavých momentů: Lidie a parta mladíků, vystoupení černošky se skleničkou, setkání Lidie s kamarádkou z mládí, proslov boháče- základ PR :), rozhovor dvou žen v pokoji.. A také nádherný bonmot, že typický intelektuál je sobec, ale soucitný.. Přesto se snímek občas celkem vleče. Nikdy jsem nebyla toho názoru, že u filmů záleží na věku diváka, ovšem zde takový pocit mám. Tak ráda bych dala 5, ale nebyla by to pravda.. „Možná, že psát knihy je takový pud- nepotlačitelný, ale zastaralý.“ Btw: psát komentáře na ČSFD je taky takový pud.. U mě se objevuje zejména, když mám dělat něco do školy :) 103. ze 1001

Příběh z jesenické samoty se zajímavou, temnou atmosférou. Je vidět, že s vizualizací filmu si někdo hodně vyhrál. Také kamera je skvělá- když sjíždí po lesích nebo zabírá opuštěné nádraží, člověku se až tají dech. V kontextu tuzemské tvorby nečekaný film. Tolik k pozitivům. Osobně projekt sleduji již delší dobu a dost jsem se těšila, až film přijde do kin. Jeho masová propagace v posledních týdnech mě ale notně vyděsila a zapochybovala jsem, jestli to vůbec bude pro mě. Nakonec jsem ráda, že jsem na Aloise Nebela šla, ale znovu bych ho ani vidět nemusela. Proč? Film je hodně zmatený, bez děje, pointy, bez závěru. Ztrácela jsem se v motivacích postav a často i v tom, kdo je kdo. Herecký potenciál byl dobrý, ale po hříchu nevyužitý. A ačkoliv písničky, použité v soundtracku, se mi líbí moc (Půlnoční poslouchám už měsíc v kuse), k tomuto filmu mi vůbec nešly. Slabinou filmu jsou i nedotažený scénář a nejistá režie. Z těchto důvodů jsem se rozhodovala mezi třemi a čtyřmi *. Nakonec za 4, protože se mi to prostě líbilo a to se počítá :) Jsem však skeptická ohledně přijetí tohoto filmu za našimi hranicemi.. „Jak jste věděl, že mám ráda karafiáty?“ „Nevěděl.“

„Eric, I believe.“ Přiznávám, X-Men jsou moje velká láska. Z „První třídy“ jsem odcházela nadšená jako prvňák z výstavy dinosaurů. Bylo to zábavné a napínavé, McAvoy sladký. Jen škoda, že Wolverina tam nebylo víc :) „I prefer.. Magneto.“