rottik-cb

„Svým způsobem je to boží požehnání, alespoň se nebudu muset modlit před každým jídlem.“ Jeden z nejsilnějších filmů, které jsem v poslední době viděla. Moc pěkné! Když si navíc člověk představí, že podobné věci se doopravdy děly… Paul Verhoeven nám opět přinesl odvážně jiný film. Tentokrát se podíval na 2. světovou válku v jeho rodném Holandsku a za vypravěčku tehdejších událostí si vybral nádhernou a talentovanou Carice van Houten. Ta mi opravdu učarovala, hezká byla i v blonďatých, ale především v hnědých vlasech. Její Rachel/ Ellis není typ andělsky čisté krásky, je drzá, cynická a morálka pro ni není zákon, ale o to je sympatičtější. Její příběh je téměř neuvěřitelný, mnohokrát unikla smrti a přežila jen díky své statečnosti a duchapřítomnosti. Další výraznou postavou ve filmu je Ludwig Müntze, kapitán tajné policie. Hraje ho charakterní herec Sebastian Koch a stává se tak prvním Němcem, který se mi kdy líbil :) To, že teď žije s Carice mě nepřekvapilo, i ve filmu se k sobě skvěle hodili. Postav, které by stály za zmínku, je víc, ale lepší je podívat se na film :) Je dobově poměrně přesný, má krásný obraz a i když trvá dvě hodiny a půl, utíká velmi rychle. Dává nám názorný příklad, že svět není černý a bílý, ale z většiny šedý. Začátek a konec v Izraeli snímek přirozeně orámovaly. Pro mě jasných 5 hvězdiček.

V tomto filmu je autenticita alfou a omegou. Učitel François Bégaudeau, který ve filmu hraje hlavní roli učitele Marina, je zároveň autorem předlohy tohoto díla. Film je tak téměř dokumentární a velmi přesnou sondou do prostředí běžné základní školy, jejíž žáci jsou otřesně neukáznění a ze všeho nejraději mají, když učitele dovedou svými otázkami a snahou o diskuzi na hranici jeho trpělivosti. Film je navíc „okořeněn“ o téma imigrantů, v dnešní době aktuální a často kontroverzní. Francie je tu vykreslena jako přistěhovalecká země, která začíná být čím dál méně francouzská… „Esmeraldo, copak nejsi Francouzka?“ „Ne.“ „Opravdu?“ „Jsem, ale nejsem na to pyšná.“ Herci ve filmu jsou skvělí. Učitel Marin se snaží, je velmi trpělivý, a když mu jednou (oprávněně) ujedou nervy, sám si to vyčítá. Znamenité výkony podali i sami žáci, vyčnívala buranská Esmeralda a nezvladatelný Sulejman. Ještě jeden postřeh. Všichni učitelé ve filmu byli strašně sympatičtí a usměvaví, a vypadali mladě. I matikáři, který měl odcházet do důchodu, bych tipla tak 50… Nevím, čím to je, nenáročnou prací asi ne :). Mezi zdmi je citlivý a chytrý film, který zaujme nejen zájemce o školní problematiku (koneckonců, v dětech je budoucnost nás všech)…

Známý příběh o hodném a odvážném klukovi, který se vzepřel předsudkům svého otce i přirozenému prostředí a odešel za svým snem… Film dojemný, ale nijak sentimentální. Jamie Bell byl skvělý ve všech hereckých rovinách- s kamarádem Michaelem, při tanci, před otcem… Na takový talent je radost se podívat! Jamiemu zdatně sekundují Gary Lewis v roli jeho přísného, machistického otce a Julie Walters v roli trochu nekonvenční, ale chápavé učitelky baletu. Snímek je výjimečný i perfektním dobovým soundtrackem (Children of the revolution, I love to boogie). Vpravdě velmi lidský film. Jen za neoriginalitu a pár slabších scén strhávám jednu hvězdu…

Hořkosladký příběh o proutníkovi, který na požádání sype z rukávu životní moudra. Film svým způsobem kouzelný, stejně jako byl kouzelný Michael Caine za mlada. Občas brnkne na vážnější notu (dítě, sanatorium), ale většinu času se drží v emocionálním vakuu, ve kterém žije i hlavní hrdina. Film je velmi dobře režisérsky zvládnutý a nechybí mu vynikající hudba. Hezké. „Když nemáte klid duše, nemáte nic.“

Wrestler se mi hodnotí těžko. Mám ráda Aronofského, ale Mickey Rourke mi nic neříká. I když odhlédnu od jeho osobnosti jako takové, pořád zůstává postarší dlouhovlasý blonďák s býčí šíjí, což se mému typu nepodobá ani zdaleka :). Na začátku vypadá opravdu prachbídně. Zkrachovalec s bolestmi zad, který nosí naslouchátko, pracuje v supermarketu a kulhá jak stará babka. Vše se ovšem rázem změní ve wrestlingové aréně. Tam bych mu jeho 55 neřekla ani omylem, navíc to tělo! Problém číslo 2 je ale onen wrestling. S boxem nemám problém, ale sport, při kterém se používá sešívačka? Ne, dík. Film odhaluje zákulisí wrestlingu jen okrajově, ale i tak je to pro nezasvěcence zajímavé. Celý wrestling je show, představení na efekt. Zápasníci se domlouvají předem, protože role musí být očividné. Jak píše Roland Barthes v Mytologii: „Ve wrestlingu není úkolem zápasníka vyhrát, ale provést přesně ta gesta, která se od něj očekávají. Je to přehlídka Bolesti, Porážky a Spravedlnosti, symbolický zápas Dobra a Zla.“ Wrestler je na pomezí mezi sportovním a psychologickým dramatem. Taková Black Swan pro chlapy ;). Z vedlejších rolí mě zaujala Marisa Tomei coby zralá prostitutka. Byla vážně skvělá, věřila jsem jí všechno. I když se tedy zrovna neztotožňuji s tématem ani hlavním hrdinou, dávám filmu 4*. Prostě proto, že je to kus kvalitně odvedené práce.

„V New Yorku vidíte každého, ale nikdo nevidí vás.“ Arizona Dream je lehce mimózní film. Realita se v něm prolíná s halucinacemi a sny, láska se snoubí se smrtí a hranice mezi štěstím a zoufalstvím je tak tenká… Důvodem, proč jsem se na tento film dívala, je sice Johnny Depp v hlavní roli, ale o toho tu až tak moc nejde. Osobně mě daleko víc zaujala Faye Dunaway v roli Elaine, starší milenky Axela (Depp). Od dob Bonnie a Clyde její herectví urazilo kus cesty a v tomto snímku je jednoduše fenomenální! Zajímavá je zde také mladá Lili Taylor. Hraje Grace, doopravdy vyšinutou dceru Elaine. Vincent Gallo v roli Paula je ještě docela sladký. I když jedna jeho replika mně fakt dostala do kolen: „Můžeme se pomilovat, ale nesahej mi na obličej ani na vlasy.“ :) Tento film je o snech, ale i o zoufalství, odcizení a nevyhnutelném rodinném odkazu. Moc bych chtěla dát plný počet, ale zas tak nadšená jsem bohužel nebyla…

Velmi britský film. S britským prostředím, britským humorem a britským králem v hlavní roli. Té se neopakovatelným způsobem zhostil Colin Firth a za své (jistě náročné) koktavé eskapády si toho Oskara jen a jen zaslouží. Přesto si myslím, že síla tohoto filmu spočívá především ve vedlejších postavách. Ať už jde o geniálního Geoffreyho Rushe, pro kterého je role nekonvenčního logopeda jako stvořená, o Helen Bonham Carter, která se v prostořeké budoucí královně našla (jen víc takových rolí pro ni!), nebo o Dereka Jacobiho, který se ve snímku jen mihne coby úlisný kardinál. Vyzdvihnout musím také brilantní kameru, která umně podtrhuje atmosféru filmu, a díky které velkoryse odpouštím i občasnou nesourodost a trochu delší scény, než by bývalo bylo nutné. Není to čistých 5 hvězd, ale zaokrouhlujeme nahoru :). Příjemný filmový zážitek.

„Žádný muž, který se stane velkým, nechápe lásku. Shlíží na ní a pohrdá jí.“ Dreyerův poslední film je o dost koukatelnější a civilnější než předchozí Slovo, paradoxně ale ztrácí něco na své zajímavosti. Vypráví o Gertrudě, bývalé umělkyni, která přerušila svoji kariéru kvůli sňatku s vlivným politikem. Manželství ale není příliš harmonické a chybí v něm city. Gertruda se proto rozhodne manžela opustit, ale ani v dalších vztazích nenalezne to, co hledá… Je to sice obligátní, ale Gertruda si (tak jako většina lidí, zvláště tedy žen) jen přeje být milována. Potřebuje někoho, pro koho by byla na prvním místě, ale její partneři před ní vždy upřednostňovali práci. Nejsem si úplně jistá, čím to bylo, ale postava Gertrudy mi nebyla sympatická. Její představitelka Nina Pens Rode byla velmi přesvědčivá, problém byl spíš v samotném charakteru hrdinky. To spolu s faktem, že film byl ve své podstatě jen o ní, také vysvětluje mé nižší hodnocení. Gertruda se po celý film tváří jako svatá Dala. Je hrozně pasivní a sobecká (v tom mi trochu připomněla Werthera), navíc své vztahy vzdává a zatracuje při prvním náznaku problému a vůbec nebojuje. Film se vyznačuje (pro Dreyera typickými) klidnými, divadelními dialogy, obdivuhodnou prací se světlem a citlivou kamerou. 101. ze 1001

„My jsme teď byznysmeni.“ „Jo, máme nový klobouky.“ Poněkud překombinovaný, ale ostře zábavný příběh o jedné nesmrtelné ještěrce. Animace skvělá stejně jako hudba (Zimmer je sázka na jistotu) a Johnny jako dabér taktéž perlí. Za zmínku stojí ještě lehce depresivní poťouchlé zpívající sovy a jeden přejetý pásovec. Zaručuji vám, že z tohoto filmu dostanete chuť na čistou vodu. Oblíbená scéna: jestřáb a automat na občerstvení :D

„Miláčku, to, co vidíš, nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém.“ Iňárritu mě tímto snímkem doopravdy dostal do kolen. Každá scéna k divákovi hovoří, o něčem vypovídá, člověk má pocit, jako by byl s postavami uvnitř filmu- a co je horší, stejně jako oni, nemohl ven. Hlavní postavou je kšeftař Uxbal, perfektně ztvárněný Javierem Bardemem. Uxbal není kladný hrdina, ale ve filmu, kde chudoba, drogy, smrt, prostituce, alkohol, zločin a deprese tvoří nerozmotatelný slepenec, je pravděpodobně hrdinou nejkladnějším. Beznadějnost filmu podle mně spočívá mimo jiné v tom, že ani děti v tomto prostředí nejsou nevinné a nečeká je o moc slibnější životní dráha než jejich rodiče. Mimo Bardema skvěle hrají i Hanaa Bouchaib a Guillermo Estrella v rolích jeho ratolestí. Vůbec všichni herci jsou velmi dobří a až nepříjemně přesní. Jako by vůbec nehráli, jen dovolili kameramanovi zachytit svoje životy. Kamera tedy diváky nijak nešetří, a ukazuje velké hrůzy stejně jako malé naděje. Střih je taktéž efektní. O Biutiful se těžko mluví, lepší je ho vidět. Neobyčejně silný film.