Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární

Recenze (331)

plakát

RRRrrrr !!! (2004) 

Postup, jak sledovat RRRrrrr!!!: Nechte si narůst dlouhé vlasy, spleťte je do dredů, přidejte pár mšic, vší a blech, pořádně se zamažte, vyzkoušejte si, jaké je to žít dva týdny v jeskyni bez jídla a bez pití oblečeni do pár kousků kůže. Zkuste se pohybovat jako opice a nacvičte si před zrcadlem (které jste umístili přímo naproti vchodu jeskyně) pár opičích grimas. Po této proceduře zapomeňte na všechny filmy, co jste viděli, hlavně na ty dobré, vyhrabejte ze svých mozkových závitů pár kapek smyslu pro humor a nechte se unášet touto kravinkou, která z vás sice neudělá specialistu na odvětví neandrtálců, nepodělí se s vámi o tajemství evoluce, neřekne vám, jaký používat kondicionér, ale naučí vás, že život je někdy taky příšerná hovadina.... GRRRrrrr!

plakát

Život je krásný (1997) 

Život z koncentráku? Opravdu? Mně ale přijde, že je to jen zamilovaný příběh se spoustou legračních scén, výborného hereckého obsazení a krásné přírody. Takhle by mohl vypadat film, kdyby druhá půlka nebyla zasazena do koncentračního tábora. Protože, jak jste si určitě mnozí všimli (doufám, že jste si všimli, jinak by to bylo velice smutné!), takhle to tam přeci vůbec nevypadalo!! Tak předně, kolem celého komplexu chybí několik řad ostnatých drátů, pokud si vzpomínám, viděla jsem kousek plůtku. Dále pak (vím, že jsem morbidní, ale je to bohužel pravda) ta lokomotíva. Nemohli přece vystoupit všichni! Vždyť to byla neuvěřitelně dlouhá cesta, lidé nedostali jídlo, museli se choulit k sobě a skoro polovina to nepřežila... A obecně k přežívání, to, jakou práci dělali, v podstatě měli svobodu. Nikdo je nehlídal. Ovšem, voják se někde mihl, ale to jen aby mrkl do kamery. Pokud někdo má potřebu podívat se, jaké to OPRAVDU bylo v koncentračních táborech, nechť zhlédne třeba Annu Frankovou. Ukázkový případ! A neříkejte mi, že to bylo dojemné... Kýčovité, až běda. Ty tři hvězdy jsou za první polovinu filmu (u té se mělo skončit) a za roztomilá kukadla hošíka.

plakát

Akvabely (2006) (divadelní záznam) 

Tak předně. Žádný Morávek. Drábek je to. Kdyby toto dílo vymyslel a zpracoval Morávek, odcházeli bychom z divadla (či vypínali televize) s rozpolcenou duší, drásavé pohledy ostatních bychom přecházeli, jelikož náš výraz by vypadal stejně. Doma bychom otevřeli ledničku, v nejlepším případě špajz a pokud patříte do skupiny šťastlivců s vlastním barem zabírajícím celou místnost, poté si vybrali láhev tvrdého alkoholu a zpili se do němoty. Tak chceme zapomenout na divadelní představení, které bylo děsivé, šílené až běda, frustrující a rychle pádící. Zatímco Akvabely jsou naštěstí od Drábka. Měli bychom mu děkovat, že stvořil dílo vymykající se svojí fantazií, nevšedními problémy, výborným hereckým obsazením, báječnými písněmi a tak dále... Jako poctivá divačka Klicperova divadla a obecně všech Drábkových her (takže vím, o čem mluvím) říkám, že ne každý může být vydra!

plakát

Princ a pruďas (2011) 

Tento komentář může obsahovat stopy SPOILERŮ, nechutností a sposťáren. Nestěžujte si, já vás varovala! Bylo nebylo, v jednom království žilo nadržené telátko s knírem, které závidí slávu svému bratrovi, šišlajícímu slimákovi. Ten si ze své výpravy přinesl přerostlou ropuchu s prodlouženými chlupy na hlavě. Jenže, aby to nebylo tak jednoduché a aby mohl vzniknout zku*vený příběh, králíček s dírami mezi zuby ropuchu unese ze svatby se slimákem a doufá, že ji o*ede a budou spolu mít krásné dráčátko. To se překvapivě nelíbí slimákovi. Přemluví telátko a jeho sluhu oďobanou větývku, aby se k němu přidali na záchranou výpravu. Vydávají se tedy na cestu a po cestě potkávají tolik zvláštních zvířat. Nahou lišku bez chlupů, bobra s přezkami, zkaženého, páchnoucího hřiba obklopeného dalšími liškami s listy a dále také tlustou zlobřici. Ta se nejvíce podobá nám, tedy lidem, možná, a její výrazy nejsou zas*ané a kamenné, jako je to u zvířat. Králíček si zatím ve svém hrádečku libuje se svými matkami ku*vami a přemýšlí, jak by o*ukal ropuchu. Při závěrečném zápase kříčí ,,I'm jumping'' a přitom se opravdu odráží od svých zadních nohou a pohazuje ušiskami! Uspokojený de*ilní čarodějo-sliz nad tím vším mává rukou a pokouší se z*ulit. Konec filmu se nese v duchu strkání jazyků dolů do hrdla při všemožných příležitostech. Nesu poslání: do *rdele, telátko, zkus svářečku!!

plakát

Černobílý svět (2011) 

V září byl v ČR očekáván tento film. Avšak, nepovedlo se. Premiéra se posunula na podzim. Zase se distributorům nepovedlo. Už tehdy jsem si (tak sama pro sebe) předpovídala, že film The Help bude mít úspěch. Povedlo se. A že dostane Oscara. To už se bohužel nepovedlo a musím přiznat, že jakkoliv je The Artist zajímavý (zřejmě tím, že je němý a černobílý, za což samozřejmě MUSÍ dát Akademie pár těch důležitých zlatých panáků, kteří se nepohnou ani kdyby jste do nich pořádně šťouchli - ne nepohnou, jelikož vy do nich nebudete šťouchat, když budete mít to štěstí je jen pohladit, co pohladit, dotknout se....!), sošku měl získat film, který je sice barevný, je v něm ale odlišeno to zlo a dobro, které potřebujeme zřetelně vidět všude, jinak jsme ztracení. Jenže my to nezvládneme sami. Musí nám k tomu někdo pomoci. Ten člověk, ať je bílý nebo černý, klidně ať si je třeba fialový, by měl mít pořádnou dávku odvahy. Tři dámy na plakátě (vzhlédněte výše, ano tam...) měly to štěstí, že ji dostaly do vínku. Ta vlevo (nebo vpravo, záleží na tom, na jaký plakát se díváte, pokud vidíte slečnu na lavičce úplně vpravo, tak mluvím o ní, pokud všechny dámy jdou doleva, tak je to ta nalevo. Stačí?) ji sice také dostala, ale použila ji na úplně jiné věci. Někdy, říkám někdy, takže si nemyslete, že to pomáhá vždycky, ke zvýšení dávky (stále mluvím o odvaze!) potřebujete sklenku alkoholického, opojného nápoje. Či rovnou láhev, že... Každý má v sobě pár kapek odvahy. Je jen na vás, jak ji využijete... No nic, nebudu plýtvat plytkými řečmi, vrátím se tam, kde jsem začala. Milí distributoři s filmem váhali tak dlouho, že se málokterým lidem poštěstilo zajít si na něho před cenami Akademie. Ano, potřebuji zapojit většinu, jen tak se ospravedlním, že jsem se na snímek nedostala do kina. A zřejmě jsem udělala dobře, jelikož mé slzné kanálky si řekly, že budou produkovat ještě více toho svinstva, než normálně. Tudíž by v kině utrpěli nejen diváci, kteří by museli poslouchat neustálé popotahování (nebyla bych sama!!), ale ještě by utrpěla sedadla přede mnou, jelikož by byla silně umáčená. Stalo se vám někdy, že při dívání se na film jste zapomněli jíst, zapomněli jste přemýšlet nad svými problémy a nad sebou samými a dokonce jste ani nevnímali přírodu (teď si uvědomuji, jak byla krásná), natož pak abyste svým technickým pohledem na věc zkoušeli kritizovat záběry ,střih a třeba hudbu, která pomáhá k celkovému dojmu? Ne, nestalo? Tak to pardón, ale mě se to stalo zřejmě poprvé. Teď si pouštím písničky z filmu a přemítám, kde vlastně byly... Děkuji všem co se na filmu nějakým způsobem podíleli, děkuji výborným herečkám, které obdivuji snad víc, než ty herečky, které mám v oblíbených. A proklínám stupidní bílé lidi, v Americe z 60 let i z doby dnešní, vlastně... You is kind, you is smart, you is an important!

plakát

Něco jako láska (2005) 

Potřebuji se ospravedlnit. Nechápejte mě špatně. Ty dvě hvězdičky jsou jen za Kathryn Hahn. Obvykle za herce dávám i víc, ale tady by to vypadalo špatně. Jelikož u dvou hlavních herců se o nějakém hraní nedá mluvit. Amanda Peet dělala stále stejné obličeje, prostě se urputně šklebila do kamery, Ashton se to snažil uhrát na svou hezkou tvářičku a tělíčko. Dobře, je sice pravda, že jsem byla šťastná ze San Francisca, protože je to mé vytoužené město, chytám každé informace, které jsou o tomto městě známy. Film je určitě zajímavý, že skáče mezi roky a mezi městy, ale tady by to nezachránil ani příjezd mimozemšťanů. K dobru dávám samozřejmě skvělou Kathryn Hahn, hluchého bratra a počkat, když nad tím přemýšlím, tak už nic nevymyslím... To byla světlá stránka, teď k té druhé (nebo ji mám nazvat temnou?). Herci (hrozní), fotoaparát (Canon není fotoaparát!), dialogy (nudné), scénář (o čem že to bylo??), fotky (to nebyly fotky, to byly barvy ve čtverci, které postrádaly smysl), námět (vážně začínám nesnášet romantické komedie), hudba (falešná), vtipy (ani za mák nebyly vtipné, ale pokud vám připadá vtipné, že někdo narazí do skla, tak prosím). To nebyla láska. To nebyla romantika. To nebylo něco. To bylo nic...

plakát

Poznáš, až to přijde? (2010) 

Jednám v afektu: ,,Cože? Vy jste se zbláznili? Tak nízké hodnocení? Když je tam skvělá Kathryn Hahn??'' Už ne: ,,Film je o ničem, dějová linie utíká do neznáma, je klikatá, vrací se na ta samá místečka, herci přehrávají, seč můžou i Jack Nicholson ze sebe dělá blázínka, špatně prostříhané záběry (také jste si všimli na jiná auta na přechodu? Ne? To nic...), hlavní hrdinové neví, co chtějí, ale to je v romantické komedii naprosto normální. Takže, víte proč dávám tak vysoké hodnocení? Jelikož herecký koncert již zmiňované Kathryn Hahn je výborný, její scény jsem si přehrála hned několikrát a nelituji. Kdyby ostatní hráli jako ona, bylo by vše v naprostém pořádku. Ale není, takže pápá!''

plakát

Trosečník (2000) 

,,Nemáš sirku?'' I přes dlouhou stopáž je film stále zajímavý, za což můžeme poděkovat všem, tedy hlavně režisérovi a Tomu Hanksovi, který je vlastně ve všech filmech výborný, pokud si dobře vzpomínám... A teď upřímně, byli by jste schopni vydržet celých několik let na pustém ostrově, dokázali by jste obstarat si jídlo, udělat chýšku, postavit dopravní prostředek a hlavně, hlavně nezešílet? Jelikož já bych zešílela po pouhém týdnu. Teoreticky, takhle žili pravěcí lidé nebo ne? Museli vymyslet, jak rozdělat oheň (no vážně, mě by to nenapadlo!), vyrobit si boty, ostrý kámen a tak dále. Už dost o domácí výrobě. Od teď si budu po kapsách nosit vodotěsný satelitní telefon na solární napájení, velkou krabici jídla a kamaráda Wilsona. Nikdy nevíte, co přinese další vlna...

plakát

Malý princ (1974) 

Pokud se někdy rozhodnete zfilmovat knihu, ve které nikdy nevíte, na čem jste a kterou chápete v každém věku jinak, musíte brát zřetel na jistá fakta. A to taková, že to, co je pravda, nemůže být nikdy nereálné. A to, co může být nereálné, tak prostě bude nereálné! Chápete? Na začátku se film jevil jako vtipný počin. První píseň byla pěkná a hodila k celkovému dojmu, jenže ty ostatní rušily průběh. Když už vše bylo krásně dojemné, někdo začal zpívat a všechno zkazil! Kromě toho, píseň u vodopádu je jak reklama na Rajec - vodu plnou vajec... Další píseň, tentokrát s hadem, mi trochu připomněla nějakého zvláštně hýbajícího se úchyla. Nechápejte mě špatně, taneček Bobyho byl perfektní, ale hodil by se nějak úplně jinam. Malý princ nikdy neměl být muzikál. Na druhou stranu, lišák v podání Gene Wildera byl vtipný, svižný a opravdu, opravdu se hodil na lišáka. Planeta, kde chlapík počítal hvězdy (já nespoileruju, všichni jste přece museli číst knihu!) byla zajímavě vymyšlena, jen ten velký hercův nos trochu vadil v ,,Rybím oku''. Stejné zajímavé záběry byly použity na další planetu, to už ale kameraman přehnal, jelikož tyto objektivy nejsou moc příjemné pro oči, měl se vyvarovat použití číslo dva, pak už to nevypadalo tak originálně... Na druhou stranu, mohlo to dopadnout hůř, nakonec mě dostal malý chlapec hrající Malého prince. A počáteční dialog prince a pilota? Výborný! Stejně to tu za pár let bude vypadat podobně, každý bude mít svoji planetku, děti budou bez fantazie, jediné představy budou v počítačových hrách, takže, kdo mi nakreslí beránka?

plakát

Letní sen (1951) 

Velmi působivý film, který, i když černobílý, je tak zajímavý, že ho můžeme (pokud se podíváme pořádně) vidět v barvách. V barvách života, který je někdy velmi těžký, někdy je vtipný, jindy zase smutný, ale vždy je melancholický. Pokud budeme dávat pozor, natrefíme na maniodepresivní lidi a na smutné tváře, jež se dívají zpod vrstvy make-upu. Mají přitom velmi zasněný výraz, mají rádi léto, když přichází podzim, poznají jej po čichu. Ano, jsem naprosto normální, ale je pravda, že bych mohla přestat s těmito hloupými řečmi, které postrádají smysl, přestat! Tákže, co se mi ve filmu líbilo? Postavy, které jsou důležité, jsou nastrkány v záběrech dopředu, voda, která je velmi, velmi čistá a některá popostrčení k hororovým prvků. Ještě vrátný. Co se mi nelíbilo? Vyhublý muž a jeho plavky, tlusté a divné baletky, které nebyly ladné ani kdyby je někdo vhodil do pampelišek. Nesnažte se přirovnání pochopit! Dále pak Bergmanova představa, jak se chovají a jak vypadají klasické ženy. Chybějící kulisy u baletu, pedofilní strýček a pár maličkostí, které nemusejí být nutně vyzrazeny. Kromě toho, bylo zcela zřejmé, že ona dotyčná herečka není baletka, to se nemohla alespoň trochu snažit vypadat, jako tanečnice? Prosím?